Příběh Lucie Jen s ochranou a bez lásky
Dlouho jsem nějaké vztahy neřešila, nebo já bych i řešila, ale nebylo s kým, a lámat to přes koleno a hledat na seznamkách nějak nebylo pro mě. Jsou to čtyři roky, co se hodně změnilo. Prostě jsem se bezhlavě zaláskovala, ale do někoho, kdo měl o třináct let míň než já.
Kamarádky mě varovaly, že udržet si mladšího chlapa bude fuška, ale já se jen smála. Byla jsem tak zamilovaná, že bych byla schopna skály lámat, a nijak náročné mi to, minimálně v začátcích, nepřišlo.
Vypadalo to vážně a vážné to i bylo, protože když jsem si uvědomila, že mi tikají biologické hodiny a mám poslední šanci na založení rodiny, on řekl jednoznačně ano, jdeme do toho. Ani nevím jak, ale povedlo se mi otěhotnět a porodit zdravého a krásného kluka.
Náš sen by mohl vesele pokračovat, kdyby... mi nedošly síly. Patrně nejsem úplně mateřský typ, anebo jsem si vše malovala v moc růžových barvách, maminkovská role mě zmáhala celkem solidně.
Rozhodně se to nelepšilo s věkem syna, jakmile začal chodit a řádit mimo postýlku a ohrádku, mé vyčerpání se dostalo na hranici snesitelnosti. Usínala jsem i vestoje a jediné, na co jsem se celý den těšila, byl moment, kdy si budu moct jít lehnout.
Zavíráte oči před nevěrou? Tolyamorie může být řešením, má však svá ale |
Do toho byl ale doma i partner a ten se jaksi nesmířil s tím, že on je na druhé koleji. Což o to, s malým od jeho narození hned intenzivně pomáhal, vážně se snažil, nežárlil na dítě nebo tak něco, jenže já bych na to, abych byla v pohodě, potřebovala mít při ruce ještě aspoň další dvě chůvy.
Těch pár hodin po práci, kdy se mohl věnovat synovi, úplně nestačilo k tomu, abych se zase dala dohromady. A od toho se pak odvíjel celý problém nazývaný „nemám chuť na sexuální život“. V mém případě to bylo spíš „nemám sílu na sexuální život“, ovšem s tím se pojila i ta podvědomá nechuť.
Tolerance, nebo popření přirozenosti?Zatnout zuby a nevidět – říká se tomu tolyamorie a je to především o tom, že se člověk smíří dokonce i s nevěrou, jen aby nepřišel o jinak funkční vztah. Ale právě ten ze zdánlivé tolerance většinou nevykvete. Jde o to, že ten, kdo nevěru zdánlivě akceptuje, s ní nemusí být vnitřně smířený. Z principu to ani nejde, narušuje to přirozenou intimitu vztahu. Buď je vše postaveno na bázi jedince, který rezignuje a rozhodne se takto dobrovolně fungovat, nebo je to o tom, že si dotyčný jen myslí, že to zvládá, ale reálně trpí a potlačuje vlastní pocity. Další variantou je to, že je nevěra na obou stranách. Když to tak mají nastavené oba a jsou v tom ohledu kompatibilní, dá se s tím určitě pracovat lépe než v případě, že je jednostranná, to už se ale hovoří spíš o polyamorii. |
Partner na mě nějakou dobu naléhal, já se občas přemohla, ale povedlo se mi usnout i během aktu, což ho rozhodně nepotěšilo. Začal to chtít řešit. A verdikt? Nechce mě opustit, nechce ničit naši rodinu, ale ten sex k životu potřebuje.
Navrhl to, co asi žádná ženská slyšet nechce, a sice že si ho zajistí jinde. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou, se smysly otupenými únavou mi vůbec nedocházelo, co vlastně říká. Ale on mi to spíš oznámil, prostor k debatě tam moc nebyl.
Mohla jsem se víc snažit já, nebo si to prostě vyřeší on po svém... Bohužel dodnes nemám dost energie na to, abych ho dokázala uspokojovat, takže jeho varianta vyhrála. Poprosila jsem ho ale o jedno – bude to dělat vždy bezpečně a tak, abych se to nikdy nedozvěděla. Odkýval to. Zavřela jsem zkrátka oči před nevěrou a už nějakou dobu ji úspěšně toleruju.
Nesmím nad tím moc přemýšlet, to mě pak drásá, hlavně mám strach, že se zamiluje jinde, jinak je to ale vlastně skvělé. Partner má stále dobrou náladu, dostatek energie na syna, povídá si se mnou, začal také vařit, plánuje na víkend výlety. Nemůžu si na nic stěžovat, jen nesmím nikdy otevřít oči!
Co má podle vás Lucie dělat? Hlasujte na další straně.
