Čtvrtek 24. června 2021, svátek má Jan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 24. června 2021 Jan

Někdy chci lidem říct: Tohle vám fakt nesluší, přiznává návrhářka Nevařilová

  0:18
Je manželkou ředitele pražské zoologické zahrady Petra Fejka a je módní návrhářkou. Proto si ji občas lidi pletou s kolegyní Helenou Fejkovou.

Martina Nevařilová | foto: Lucie Robinson

Má svůj vlastní butik na Starém Městě v Praze a drobnou profesionální deformaci: na ulicích se musí hlídat, aby od ní cizí lidé neslyšeli: „Tohle vám fakt nesluší."

Kdy bude módní přehlídka v zoo?

V loňském létě jsme spolu s dalšími kolegyněmi návrhářkami z Pražské módní čtvrti plánovaly uspořádat přehlídku v zoo, přímo v Africkém domě. Chtěly jsme podpořit nadaci Lejly Abbasové Assante Kenya v boji proti ženské obřízce. Nakonec z toho sešlo, jedním z důvodů byly také obavy ze spekulací, že jsem jako manželka ředitele nějak zvýhodněná.

Máte adoptované zvíře z pražské zoo?

Jedině svého muže. To je moje největší zvíře ze zoo.

Jak jste se s Petrem Fejkem seznámila?

My jsme se znali dlouhá léta. Každý z nás měl jiné partnery, ale měli jsme stejné přátele, takže jsme se občas potkávali. Pak se Petr přestěhoval do Vršovic a zjistili jsme, že bydlíme jen o ulici vedle. Chodili jsme do stejného parku, já se synem Oliverem - on venčit psa Kubu. Můj syn jednou vjel tříkolkou do Kubova lejna a já, jako matka, jsem se strašně rozčílila a vynadala jsem svému budoucímu muži. Tehdy asi jiskra přeskočila.

Když jste se tehdy poznali, byl už váš muž ředitelem zoo?

My jsme se potkali, když byl čerstvě nezaměstnaný. Dokonce jsem mu nabízela práci. To bylo takové mezidobí, kdy hledal, co by mohl dělat. Nabídla jsem mu pozici obchodního manažera v mé oděvní firmě, kterou s díky odmítl.

V té době už jste byla zavedenou návrhářkou?

Byla jsem také skoro na začátku. Rok po absolvování UMPRUM jsem pochopila, že být módní návrhářkou nestačí, že musím být zároveň obchodníkem a výrobcem. Podnikala jsem tedy o 3 roky dřív, než Petr nastoupil do zoo. Prožila jsem s ním krušné začátky v zoo, kdy bojoval s celým postkomunistickým molochem. Těsně před povodněmi už měl pocit, že by to chtělo změnit prostředí, že svůj kus práce odvedl. Jenže po povodních to všechno spadlo a začínalo se znovu.

Petr Fejk je často vidět v zoo i o víkendech. Nenarušuje vám to rodinný program?

Bohužel o víkendu je v zoo největší nápor, problémy s parkováním, fronty u pokladen... Já se snažím udržet ho o víkendu co nejdál od zoo. Jakmile je poblíž a zjistí, že je problém, tak to jede řídit. Jsou chvíle, kdy ho můžete potkat na křižovatce před zoo, jak reguluje dopravu.

Bere si děti i do práce, do zoo?

Ano a často. Svědci vám potvrdí, že často sedí s dcerou u počítače.

S Petrem Fejkem máte dceru Adélu, Oliver je váš syn z předchozího vztahu. Stýká se se svým biologickým otcem?

S rodinou bývalého partnera máme nakonec výborné vztahy. Měsíc letních prázdnin tráví Oliver u svého otce a jeho rodina u nás spí, když přijede do Česka. Má skoro stejně starou dceru jako my s Petrem, takže holky jsou kamarádky, i když si nerozumí ani slovo. Tatínek Olivera je totiž Maďar. Zato Oliver má dva rodné jazyky, tak když mluví s tátou, nerozumíme mu nikdo.

Přestěhovali jste se za Prahu. Stala se z vás taxikářka dětí?

Máme to rozdělené zcela rovnoměrně. Můj muž vozí do Prahy syna, který musí být v půl osmé na metru. Konečně ho to donutilo být hned ráno v osm v práci, což se dřív nestávalo. Ale pořád je tam do sedmi hodin večer, takže teď už to jsou skoro "dvanáctky".

Pro děti jste nakonec vybrali pražské školy, proč vlastně?

Bylo by pro nás mnohem obtížnější vyzvedávat Adélu ve škole za Prahou, musela bych už ve tři hodiny vyrazit kvůli věčné dopravní zácpě. Proto chodí do školy vzdálené jen pět minut od mojí práce, po všech povinnostech, nákupech dorážíme domů jen tak tak na večerníček.

Oba s manželem máte rozjetou kariéru, k tomu dvě celkem malé děti a domek za Prahou. Zvládáte to sama, nebo s pomocí chůvy či hospodyně?

S pomocí mého muže a paní z vedlejší vesnice, která nám chodí jednou týdně pomáhat s velkým úklidem. Když byla dcera malá, tak jsme měli paní na hlídání. Nechtěla jsem, aby chodila do jeslí, když máme dům se zahradou a může být ve svém prostředí. Navíc si v nejhorším můžu vzít práci domů, jsem pánem svého času. Což je určitě největší výhoda svobodného povolání.

Netrávíte hodiny v ateliéru?

Umím skončit v pět večer a dodržuji čas určený rodině, o víkendech nerada zvedám i telefon. Ale když musím zabrat v práci, tak vím, že se o děti postará Petr, a stejně tak to platí i naopak.

Váš muž je veřejně dost známý, navíc úspěšný manažer. Pomáhá to nějak i vám?

V této souvislosti určitě ne. Já se i jinak jmenuji. Dost lidí si myslí, že žena Petra Fejka je návrhářka Helena Fejková. Já si jedu po své linii. Skloubit dvě náročná povolání s dětmi a bydlením za Prahou je o přesné organizaci každé naší minuty. Určitě by všechno bylo jednodušší, kdybych já žádnou svoji kariéru neměla. Nechci, aby to, že mám za muže Petra Fejka, ředitele ZOO, nějak ovlivňovalo moji práci a kontakty s jinými lidmi.

Svoji práci s mužem konzultujete?

To ano, podporujeme se navzájem.

A posloucháte ho?

Je hrozně konzervativní. Líbí se mu většinou ta nejusedlejší část mé kolekce. V tom ho moc neuspokojuji, protože dvě poslední jsou hodně divoké. Nekonzultuji s ním jednotlivé modely, ale spíš téma. Nejvíc mi pomáhal s kolekcí, ve které byly vyplétané verše od rakouského básníka Ernsta Jandla. On vyhledával ty správné, nejednoznačné, éterické verše.

Před rokem jste byla zakladatelkou projektu Pražská módní čtvrť, v němž spolu úzce spolupracuje osm návrhářek. Proč jste se spojila s konkurencí?

Přišlo mi škoda nesdělit světu, že tolik známých českých oděvních značek má své butiky v těsném sousedství v centru Starého Města. Máme za sebou tři velice úspěšné akce - loni v září první společný koktejl, potom vánoční krmení příliš štíhlých modelek čokoládovým dortem a naposledy letos v květnu Africký happening. Snažíme se zábavnou formou o zviditelnění čtvrti a přidávají se k nám i další obchodníci, kavárny, restaurace nebo kadeřnické salony.

Dostane se vaše práce díky projektu snáz do světa?

Článek o Pražské módní čtvrti vyšel i v New York Times. Někteří turisté mají mapy, kde mají označené jednotlivé butiky, a odškrtávají si, které už navštívili. Po jednom roce existence je to obrovský úspěch. Z finanční stránky je to výhodné pro všechny strany, protože když náklady na reklamu vydělíme osmi, tak na ni snadněji dosáhneme.

Vaše kolekce má pokaždé jednotné téma. Naposled to byla Kuba, předtím Afrika a lidská práva. To nebývá u návrhářů zvykem.

Netvořím své kolekce s tímto záměrem, ale když převádím své zážitky z cest do budoucích modelů, nemohu přehlédnout politickou situaci té země a myslet jen na výtvarnou stránku. Aspoň já tu potřebu mám. Když jsem si zvolila Kubu, znamenalo to půl roku práce s hledáním informací a inspirace. Také se vyskytly spekulace, že jsem "procastrovská", protože na některých modelech jsou nápisy "VIVA FIDEL". Ale na Kubě je tento nápis na každé zdi. Proto na začátku mé přehlídky na Prague Fashion Week modelky defilovaly s portréty politických vězňů jako Damas de Bianco (manželky politických vězňů na Kubě, pozn. red.). Když vznikala přehlídka věnovaná Africe, tak bylo jasné, že podpořím nějaký místní projekt.

Připomínáte mi Stellu McCartney, máte ji ráda?

Mám ji moc ráda. Je mi i výtvarně a názorově blízká.

A kteří z našich návrhářů vás oslovují?

Z českých návrhářů si vážím těch, kterým se daří nejenom navrhovat vlastní modely, ale také se touto prací uživit. V českém prostředí je to stále běh na dlouhou trať. Znamená to být nejenom vizionářem, ale také vytrvalým realizátorem své vize a obchodníkem. V zahraničí je v současnosti velký hlad po malých, neznámých autorských značkách, které se odlišují od masové nebo naopak příliš snobské produkce. To ale bohužel stále neplatí v Česku.

Čím to je?

Kde není poptávka, není nabídka. Česká společnost je stále hodně konzumní. Já sama dodávám své kolekce asi do deseti butiků po celé republice a vím, že o moc víc obchodníků, kteří chtějí prodávat českou originální módu, není. Druhým rokem mám zastoupení na holandském trhu a cítím konečně velkou satisfakci a možnost pracovat kreativně, bez obavy, že by to snižovalo prodejnost mých modelů.

Proč se bojíme originality?

Češky se nechtějí příliš odlišovat od davu. Málokterá česká žena chce vypadat "jinak". Myslím, že stále nemáme dost sebevědomí. Nejtypičtější věta české zákaznice je: "To si nemůžu vzít, jsem moc tlustá, stará, divná, malá nebo velká." Málokdy řekne: "To mi sluší!"

Navíc je tu dost oblíbený levný asijský textil...

To je naše specifikum. Ani na východ od nás toto nenajdete v takovém rozsahu. V Praze je to trochu lepší, ale přijedete na venkov, procházíte se po úžasně zrekonstruovaných městech, krásná historická podloubí a ve všech obchodech asijští obchodníci. Dokud ale existuje kupní síla, tak tu budou i oni.

Přejde to někdy?

Já jsem pesimista. Před lety jsem říkala, počkejme pět let a ono se to vytříbí. Dneska už říkám, tak možná za deset let.

Chodíte vůbec ve vlastních modelech?

Když vymýšlím kolekci, tak je hlavním rozhodovacím hlediskem, jestli bych si to oblékla. Nechci dělat věci, které by nikdo nenosil. Ale většinou když je nová kolekce po roce práce konečně na pultě, mám pocit, že už je stará. Jsem už myšlenkami o rok dál. Ale něco ze svých modelů chvíli nosím…

A poznáte, co lidé chtějí?

Myslím, že by si každý měl vytvořit svůj styl. Oblečení je okno do duše. Poznám na lidech, co jsou zač ne podle toho, jakou značku mají na sobě, ale jak své oblečení zkombinovali. Nechci po svých zákaznicích, aby chodily od hlavy po paty v oblečení Navarila. Když se ví, že Nevařilová dělá zajímavé svetry, tak budu ráda, když se přijdou podívat a zkusí si vybrat. A když si ten svetr ode mě oblíbí natolik, že ho budou nosit třeba pět let, tak budu nejšťastnější. Není to módní výkřik, který příští rok bude úplně mimo.

Oblékáte i děti a manžela?

Můj muž se mnou nákup oblečení nekonzultuje. Je detailista a dlouho a pečlivě si vybírá. Většinou ví přesně, co potřebuje. Syn je skejťák, takže všechno musí mít tu správnou značku. Jedinou radostí matky návrhářky je moje holčička, která to tady (v butiku, pozn. red.) miluje a nejradši si zkouší čepičky a korále.

Je pravda, že doma nemáte žehličku?

Nemám a celá moje rodina chodí trochu pomačkaná. S tím si nedělám hlavu, a možná právě proto svoji domácnost celkem zvládám. Je to o prioritách, žehlit bavlněné tričko, aby mělo puky na rukávu, mi připadá prostě jako zbytečnost. Také při výběru materiálu u svých kolekcí myslím na to, aby byl příjemný při nošení a jednoduchý na způsob údržby. Sama nemám ráda věci, které se nesmí prát nebo se musí žehlit a podobně. Většina mých úpletových modelů se pere v pračce a nemusí se žehlit.

Představuju si, že každá návrhářka musí mít doma obrovskou šatnu. Co vy?

Ne. Nerada nakupuju. Většinou si kupuji oblečení jen tak nahodile, když mi něco padne do oka. Nenávidím zkoušení, ale naštěstí mám velmi dobrý odhad. Nechám si sundat kalhoty z výlohy a vím, že mi budou a že mi budou slušet. Poznám to i na zákaznicích.

Všímáte si na ulici, co lidé nosí a jak v tom vypadají?

To ano, jsem velký voyeur, a tak bojuji s pokušením říkat lidem, tohle vám opravdu nesedí, ta barva je hrozná nebo ten kabát už vyhoďte. Naopak jsem nadšená z některé zajímavé kombinace, většinou u mladých lidí, když z mála dokáží vytvořit originální model.

Vaše značka je Navarila, proč ne Nevarila?

Aby byla pozitivní, nemám ráda ne - jako nemáme, nejde, neumím, tak proto NAVARILA.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Žena dala za dárce spermatu své úspory, teď vychovává postiženého syna

Nyní třiačtyřicetiletá Michele Elizaga z Arizony dlouhá léta čekala na pravého muže, se kterým by založila rodinu....

Příběh Adély: Nemám štěstí na muže

Ve svém životě jsem potkala několik mužů, zažila jsem milenecké vztahy i manželství. A nemůžu říct, že bych byla...

Jsme zranitelnější. Stresuje nás, i když nám ujede autobus, říká profesor Kolář

Premium Fyzioterapeut Pavel Kolář mluví tiše a soustředěně. Záleží mu na přesném vyjádření myšlenky. Léta už uzdravuje pohybový...

OBRAZEM: Tyto krásky slaví Mezinárodní den bez kalhotek celoročně

Letní teploty přímo vybízejí ženy k chození bez spodního prádla. 22. červen je Mezinárodním dnem bez kalhotek a právě...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ženy se derou na vrchol i u nás. Jakou prezidentku si Česko zaslouží?

Podle UN Women stojí ženy v čele 10 států a 13 vlád. V Estonsku sdílí prezidentka Kersti Kalhulaidová vedení země s...

Kdo staví dům, musí si připlatit. Kvůli prudkému nárůstu cen nestačí hypotéky

Premium Martin Hájek buduje v lokalitě Loukovec v Příhrazských skalách v Českém ráji dům, do kterého se nejspíš s rodinou nikdy...

Ralsko 30 let poté. „Český Černobyl“ je skanzenem sovětské okupace

Premium Zem je tu děravá jako ementál, naládovaná střelivem a nasáklá ropnými látkami. Co krok, to azbukou vyrytý nápis. Tu na...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s IQ 206

Premium Je jedním z nejchytřejších Čechů, ale jako robot nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním učitel,...

  • Další z rubriky

S tátou jsem si nerozuměla, říká Sofie. Dětství prožila v Argentině bez mámy

Rozstřel „Vždycky jsem se chtěla vrátit,“ říká dnes už 21 letá Sofie, kterou exekutoři soudní moci v šesti letech násilím...

TEST: Co potřebujete ke štěstí?

Už malé změny vám můžou vykouzlit úsměv na tváři. Jen je nutné vědět, které jsou pro vás ty pravé. Snadno si to můžete...

Hana Vagnerová: Češi se k ženám často chovají jako ke kamarádovi z hospody

Premium Herečka Hana Vagnerová se do povědomí diváků zapsala řadou filmových i seriálových rolí, překvapila přiznáním, že v...

Našla svou sexualitu ve zralém věku. Když se máma od rodiny zamiluje do ženy

Premium Ženy na rozdíl od mužů nemají problém přiznat, že se jim kamarádka nebo herečka v televizi líbí. Dokážou ocenit její...

Postarejte se o svou fyzičku i během léta. Soutěžte s pečivem Fit den o hodinky GARMIN
Postarejte se o svou fyzičku i během léta. Soutěžte s pečivem Fit den o hodinky GARMIN

Načerpejte energii díky chlebům Penam Fit den, které jsou určené pro každého, kdo chce být fit. Díky vysokému obsahu vlákniny vás zasytí na delší...

Nabídka lokálních potravin za hranicemi vyrazí dech, v Česku rozhoduje cena

Je všední letní den v bavorském příhraničí na německé straně Šumavy. Česká rodina si právě nakoupila v supermarketové...

Václav Kopta se pochlubil dcerami. Obě jsou pescetariánky

Václav Kopta se coby pyšný tatínek pochlubil dcerami Františkou a Janou. Společně dorazili do primácké Show Jana...

S Ivou Pazderkovou jsme se za naši svatbu styděli, přiznal Pavlásek

Lukáš Pavlásek (42) je sice zasnoubený, ale do svatby se nehrne. Veselku zatím překazila konoravirová opatření. Komik v...

Kdo vám dovolil fotit? A my, že jsme tady doma. Takhle odcházeli Sověti

Před třiceti lety odešli z bývalé ČSFR poslední sovětští vojáci. Jejich odchod zachytila ale jen hrstka dokumentaristů....

Turistickým atrakcím zvoní umíráček. K radosti místních, ke zlosti majitelů

Některá donedávna uzavřená turistická lákadla, jako například muzea strašidel, sexu, tortury či komunismu, dětské herny...