Bojíte se létat? Do letadla usedáte s nepříjemnými pocity, nebo do něj nejste dokonce schopni ani nastoupit? Nejde o žádný abnormální nebo ojedinělý jev. Fobie z létání není sice ještě dokonale zmapována, ale odborníci odhadují, že jí trpí mezi jednou třetinou až jednou polovinou dospělých obyvatel Evropy a USA. Její intenzita přitom může variovat od nepříjemných, avšak bez větších problémů zvládnutelných pocitů při létání až k neschopnosti vstoupit na palubu letadla.
Podle údajů Americké psychiatrické asociace trpí víc než osmnáct procent Američanů strachem z létání, který je nějakým způsobem omezuje v běžném životě. Dalších třináct procent při létání potom pociťuje výraznou úzkost. Téměř polovina respondentů, u kterých se zkoumala fobie z létání, uvedla pro svůj strach nějaký konkrétní důvod, ale pouze šest procent z nich považovalo obecně létání za nebezpečné.
Běžný strach
Fobie z létání je jednou z nejběžnějších úzkostných poruch a podle odborníků není její četnost nijak překvapivá. Je totiž založená na nejzákladnějších druzích lidského strachu - strachu z výšek, strachu ze tmy (někteří lidé mají strach speciálně z nočních letů) a strachu z pohybu nad vodní hladinou.
Většina lidí přitom ví, že riziko úmrtí při jízdě autem je mnohonásobně vyšší než při létání. Stejně tak si je většina lidí s fobií z létání vědoma toho, že jde o iracionální strach, přesto svou úzkost a obavy nedokáží racionálně zvládnout.
Pro ty, kteří trpí fobií z létání, existují v podstatě dvě varianty léčby. Mohou si nechat předepsat léky, které pomáhají proti symptomům spojeným s nadměrným stresem, jako je například úzkost, nespavost či bušení srdce. Druhou variantou je potom kognitivní terapie, která dosahuje při léčbě fobií značných úspěchů. Spočívá v takzvané desenzibilizaci, kdy si pacient postupně zvyká na podnět, který v něm probouzí strach.
Fobie z létáníSoučástí fobie z létání jsou většinou i některé z následujících strachů a úzkostí: - Strach z výšek |
Trpíte fobií?
Lidé trpící fobií z létání se logicky snaží co nejvíc minimalizovat situace, kdy by měli nasednout do letadla. Pokud jsou k létání okolnostmi donuceni (například létání vyžaduje jejich zaměstnání), často se u nich objevují nepříjemné tělesné symptomy jako pocení, bušení srdce, neschopnost popadnout dech a nevolnost. Část lidí postižených fobií z létání se snaží svůj strach překonat pomocí alkoholu a různých drog.
Lidem trpícím strachem z létání bohužel nemohou pomoci ani pravidelně zveřejňované statistiky dokazující, že letecká doprava je jedna z nejbezpečnějších vůbec. U naprosté většiny lidí totiž není fobie spojená s riziky létání obecně a argumentování statistikami je v jejich případě naprosto neúčinné. I když statistiky udávají, že při létání zemře jeden člověk z milionu, člověk s fobií není schopný vnímat tuto informaci jako celek, ale soustředí se pouze na onoho jednoho z milionu. Je totiž přesvědčený, že tou obětí bude on. Jakákoli další letecká nehoda, o které informují média, ho potom v tomto přesvědčení utvrdí a jeho strach se dále prohlubuje.
Ti, kteří přežili
Spolu s nedávným zázračným nouzovým přistáním letadla na řece Hudson se znova v odborných kruzích vynořily diskuse o tom, co s lidskou psychikou udělá přežití letecké havárie. Psychologové tvrdí, že lidé, kteří prožili dramatické přistání letadla a už se loučili se životem, se po havárii rozdělí na dvě skupiny. Jednu z nich budou tvořit ti, kteří si odnesou nepříjemné trauma, a druhou potom ti, které naopak přežití možné katastrofy stimuluje a "povzbudí".
Jakkoli to může zní nepravděpodobně, pro část lidí představuje prožitá havárie stimul a dokáží se skrze ní dívat na život s novou perspektivou, cituje server mns vyjádření několika psychologů. Jejich život tak dostane nový smysl i priority.
Nicméně rozhodně nikoli všichni přeživší mají takové štěstí. Lze předpokládat, že před přistáním zavládla uvnitř letadla panika, pláč, hysterie a všichni mysleli na to, že během několika minut mohou zemřít. Takový prožitek zanechá v mnoha lidech obrovské trauma. Podle psychologů může být například pro mnoho lidí obrovský problém vyrovnat se s tím, jak se chovali v bezprostředním ohrožení života. Objevují se pocity viny a výčitky, že neprojevili dostatečnou odvahu, klid a nadhled, ale podlehli hysterii či panice.
