Problém je, že při jejich uplatnění by nikdy nevyrostl žádný světový šampion. Víra rodiče v to, že právě jeho potomek bude sbírat medaile, je stejně pošetilá jako nezbytná.
Když chce některý z rodičů syna či dceru dostat v některém sportu do špičky, nastanou pravděpodobně situace, kdy ho nebo ji musí u tréninku trochu přidržet.
Samozřejmě, že jde o způsob tohoto přidržení. Jenže co někomu připadá jako fanatismus a umanutost, může být u jiného jen zvýšená přísnost. Když se neshodnou sami rodiče, je samozřejmě škoda, ale absolutně prosazovat přání dítěte je stejně krajní postoj jako nutit ho do sportu vulgaritami nebo násilím.
Příběh Sylvy: Manžel chce mít ze syna tenisovou hvězdu |
Co se totiž stane, když se všechno nechá jen na dítěti: malý tenista si usmyslí, že chce hrát fotbal, protože ho zrovna teď víc baví, bude v kolektivu svých kamarádů a třeba si i myslí, že trénink nebude tak velká dřina.
Rodič svolí ke změně a za rok po přestupu z přípravky mezi žáky přijde mladý fotbalista, že při zápasech sedí na lavičce, parta není taková jako dřív a trenér ho nutí dělat stále složitější věci. Řekne, že by ho víc bavil curling, rodiče svolí a za rok mají stejnou situaci znovu, protože zrovna frčí kickbox.
Konflikt nestojí mezi pohlavími. Matky malých tenistů, krasobruslařek, hokejistů a plavkyň bývají z obecně autoritativního pohledu na děti ve vidině velkých sportovních úspěchu stejně drsné jako otcové.
Když rodiče rozhodují o dítěti, myslí si, že to dělají v jeho zájmu, a přitom to někdy dělají pro svůj klid.
Otec Tonyho Hawka postavil pro syna za domem rampu a založil americkou skateboardovou federaci. Kdyby jim to manželka a matka zakázala, protože se každý den hrozila nějakého synova zranění, připravila by svět o nejlepšího skejťáka všech dob.
