Žijeme ve světě, kde vládne manipulace. Zdá se, že všichni kolem nejlépe vědí, co je a co není správné. Stále nám někdo vnucuje svoje představy, výrobky a názory. Jen na nás ale je, nakolik zůstaneme sami sebou a jak si dovedeme uchránit svůj životní prostor.
Soutěž pro blogeryPříští týden startuje iniciativa na téma: Naučme se říkat NE. Zapojte se do ní! NAPIŠTE BLOG NA IDNES.CZ (DO 19. 3. 2012) o tom, kdy, jak a proč jste řekli či neřekli NE, redakce blogu a Ony Dnes.cz pak vybere článek, jehož autora odměníme. |
Mnoho z nás si až příliš zvyklo říkat ANO i ve chvíli, kdy vlastně máme chuť říct NE. Protože se nechceme dotknout kamarádky. Protože se bojíme naštvat partnera. Protože máme strach, že na nás zanevře náš šéf. Nebo protože se cítíme povinni pomoci druhému v nesnázích. Jenže velmi často tak činíme na svůj vlastní úkor...
"Není sporu o tom, že pomoc, podpora a přebírání úkolů za ostatní může dodávat energii," připouští Monika Radecki, autorka knihy Jak nejlépe říci NE.
"Pouze je přitom důležité, abyste se ujistili, že tuto energii máte. Nemůžete přebírat úkoly, když sami melete z posledního nebo když se kvůli samým přátelským službám nedostanete k plnění vlastních cílů a přání."
Ano, šéfe není povinné
Vezměte si třeba klasický příklad ze zaměstnání. Váš nadřízený na vás hodlá naložit další práci, i když v současné době máte už svěřených úkolů nad hlavu. Máte na vybranou. Můžete od něj nové zadání přijmout bez reptání a následující týdny a měsíce trávit v práci hodiny navíc. Nebo můžete odmítnout. "Ale to si nemohu dovolit," namítáte. "Klesnu v jeho očích a při nejbližší možné příležitosti mě přeřadí na méně placenou práci nebo mi neprodlouží smlouvu..."
Chcete i vy zkusit říct něčemu či někomu své NE? Připojte se 19. března 2012 k této aktivitě na adrese www.facebook.com/NebojimserictNE |
Otázka je, co vlastně chcete. Jestli stát se živým inventářem firmy, kterému už ani nestojí za to chodit se domů vyspat, protože pracuje doslova od nevidím do nevidím, a na nějž ostatní nakládají stále víc a víc – nebo si uchovat zdravou rovnováhu mezi prací a soukromým životem. Stojíte-li o to druhé, budete si muset také stát za svým.
V zásadě jsou tři možnosti, jak říci NE zdvořile, ale přitom jasně, přesvědčivě a s minimálním rizikem, že vás bude druhá strana nekonečně dlouho přemlouvat:
1. Neomlouvejte se: Nejjednodušší a nejvíc fér je říct zkrátka NE. Někdy ovšem cítíme, že jedno slovo nestačí, a rádi bychom se ospravedlnili, abychom nepůsobili nezdvořile nebo hrubě. V tom případě stačí jedna krátká věta jako: "Ne, nemám teď na to kapacitu." "Ne, nemám o to zájem." "Děkuji, vážím si vaší nabídky, ale musím bohužel říci ne."
Rozhodně se ale vyhněte květnatým výmluvám a zdlouhavému vysvětlování. Ničemu to nepomůže, naopak tak protistraně naznačíte, že se necítíte jistě v kramflecích, máte výčitky a v případě většího nátlaku možná odpor vzdáte a raději řeknete: "Tak teda jo..."
2. Odložte pomoc na později: Pokud si nejste jisti, jak odpovědět, můžete své rozhodnutí oddálit – třeba větou: "Momentálně se tomuto návrhu nemám čas věnovat, ale promyslím to a ozvu se, jak jsem se rozhodl/a."
Ostatně i psychiatr Ján Praško, autor knihy Aseritivitou proti stresu, doporučuje: "Ještě než se rozhodneme, že řekneme NE, potřebujeme si uvědomit, co vlastně chceme a co nikoliv." Podle něj je třeba ujasnit si situaci, sebrat potřebné informace, zvážit definitivní rozhodnutí místo zbrklé reakce a možné dopady odpovědi – výčitky z odmítnutí nebo trápení z toho, že jsme se nechali zmanipulovat.
3. Navrhněte alternativu: Někdy je také vhodné delegovat požadavek na někoho jiného. Není to možná úplně fér, protože váš kolega třeba také neví, kam dřív skočit, každopádně mnoho vedoucích pracovníků spíše ocení váš pozitivní přístup k problému, než (z jejich pohledu) drzé odmítnutí.
Můžete třeba říci: "Teď zrovna pracuji na několika náročných projektech, které mě plně vytěžují a nechci se rozptylovat něčím jiným. Možná by ale tento úkol mohl udělat XY, myslím, že je to vyloženě jeho parketa..."
Hodní lidé jsou nejvíc uštvaní
Co je ale na celé věci nejdůležitější, a to platí jak v osobní, tak profesionální rovině, je načase přestat se zabývat tím, co si o mně pomyslí ti druzí. Sebevědomí lidé se nesnaží o to, aby je jejich okolí vnímalo jako hodné a laskavé, protože hodný často znamená totéž co tak trochu hloupý.
Ne, nemusíme se k druhým chovat arogantně a a priori odmítat jim pomoci, jde jen o to zachovat si vlastní názor, vlastní životní prostor, vlastní identitu a dost času a energie pro sebe. Když se naučíme občas říci NE, nikdo nás kvůli tomu nepřestane mít rád a my sami sebe možná budeme mít raději než dřív.
