Ženy v pokušení, v nichž hrajete jednu z hlavních rolí, jsou něco jako českou verzí Sexu ve městě? Znáte ten americký seriál?
Občas se mi to podařilo stihnout, když jsem přišel v noci domů. Ale ne že bych to sledoval pravidelně. Je to určitě dobře udělaný seriál.
vizitka* Pochází z pražských Holešovic. Narodil se ve znamení Lva v roce 1985 nakladatelce a spisovatelce Věře Dykové a literárnímu historikovi Radko Pytlíkovi. S tatínkem je od sebe dělí 58 let. * Umění se začal věnovat v dětském sboru, po gymnáziu začal studovat činohru na DAMU. * V roce 2009 získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku. * Vystupoval na mnoha scénách, v Národním divadle si například zahrál výrazné role v představeních Radúz a Mahulena, Žebrácká opera nebo Lucerna. * Často se objevuje i v menších alternativních divadlech, stabilně vyprodává A Studio Rubín, La Fabriku či Roxy. V televizi účinkoval kromě pohádek například v seriálech Letiště a Velmi křehké vztahy. * Na stříbrném plátně si naposledy vyzkoušel roli milence matky (Lenka Vlasáková) i její dcery (Veronika Kubátová) ve filmu Jiřího Vejdělka Ženy v pokušení. * Kromě herectví se úspěšně věnuje i zpěvu. Ve Státní opeře si zahrál a zazpíval Kudykama ve stejnojmenném lyrikálu dua Hapka & Horáček. * S Jakubem Prachařem, Janem Maxiánem a Františkem Soukupem založil v roce 2005 kapelu NightWork, se kterou vydali album Respectmaja a v roce 2009 dostali v anketě Zlatý slavík cenu Skokan roku. Po písni Mája, kde svérázně přezpívali slavný hit Karla Gotta, získali fanoušky skladbou Globální oteplování - Já jsem gay. |
Měl jste svoji oblíbenou postavu?
Mně se zdál jednou o Sarah Jessice Parker takovej hrozně erotický sen, takže jsem měl oblíbenou právě ji. A nedávno jsem viděl na koncertě slečnu, která byla moc podobná tý krásný černovlásce, teď nevím, jak se jmenuje...
Charlottě?
Ano. Úplně stejné rty, vlasy, oči, všechno. Ale u mě převládá spíš takový typ jako je ta Sarah Jessica Parker. S tou jsem měl teda velmi erotický sen (trošku se zamyslí). Ona je taková jako slovenská moderátorka Adela Banášová.
Mám to chápat tak, že se vám líbí nosaté?
Třeba nosaté. Prostě takové, že by si člověk na první pohled neřekl, že je krásná. Nějaká vada je dobrá.
Jaká byla v roli Eliška Balzerová, která ve filmu hrála českou Samanthu?
Myslím, že by za to měla dostat Lva. Působila na mě jako příjemná, sexy baba a myslím, že ten sex-appeal je cítit v každém kousku toho filmu. A co věta to bonmot. Je hrozně těžké takový bonmot říct a ona to dokázala s grácií.
V Ženách v pokušení i v televizním seriálu Velmi křehké vztahy jste hrál milence starších žen. Nebojíte se, že se z toho stane škatulka?
Nebojím, vůbec ne. Teď hraju v pohádce arogantního, narcisistního prince, který všechny nenávidí a miluje jenom sám sebe. Konečně role pro mě a jsem za to rád. Nemůžu si stěžovat, že bych dostával stejné role.
Proč si myslíte, že jste českým idolem a dokonce napříč generacemi i pohlavími?
Já nevím. Rodiče mě učili, ať se ke všem chovám vlídně, ke starším lidem, k ženám, k mužům...
Úplně neodpovídáte na moji otázku. Nebude to třeba tím, že máte široké spektrum diváků: od mladých, pro které zpíváte s kapelou až po televizní a filmové diváky všech generací?
Tak v pořadech pro seniory se moc neobjevuju.
Starší ctitelka si vás může najít třeba v Národním divadle.
A to máte pravdu. Tam chodí jedna moje fanynka, paní Eva Nováková. Nejdřív mi chodily různé flašky počínaje šampaňským a skončilo to dvanáctiletou whiskou. K tomu byla připojená vždycky vizitka Eva Nováková, psychiatr a léčba závislostí. Tak jsem si řekl, že to je dobré. Nedávno jsem se s ní v Národním divadle poprvé setkal. Je to normální usměvavá paní středního věku, psychiatrička.
Tak vidíte, opravdu se vám dvoří i starší ženy a balí vás ...
...alkoholem (smích). Ale ne, nijak zvlášť mě nebalí. Já mám rád starší ženy, ale padesátky, to už je na mě moc.
Svádějí vás gayové? Na jedné jejich webové stránce o vás nemluví jinak než jako o gay idolu. Navštívil jste už kupříkladu gaybar?
Ježiš, kolikrát, tam je dobře, velmi dobře, ale ne kvůli tomu, abych byl středem pozornosti. Mám mezi gayi spoustu kamarádů. Když mě někdo balí, tak mu řeknu, to samé, co bych řekl nějaké holce.
A co jim řeknete?
Tak přece se tady neprozradím.
Už jsme jmenovali, co všechno děláte. Tak široký záběr jste plánoval, anebo berete nabídky jak jdou?
Mě to prostě všechno baví. Hrál jsem divadlo a začal jsem se věnovat i zpěvu, takže se možnosti rozšířily. Jestli je to činohra, alterna či zpěv, to mi nevadí, protože se zabývám vším. Teď mám třeba víc hudební období.
Nové album jste s NightWork ještě nevydali, i když mělo vyjít v dubnu, je to tak?
Vyjde až v říjnu nebo listopadu, protože nemáme vůbec čas. Teď jsme měli asi osmnáct koncertů, což je docela dost (skromně podotýká "nebo nevím"). Už mě to skoro živí.
Vzal byste ještě roli v seriálu po Velmi křehkých vztazích, kde jste skončil docela nenadále po jedné sérii?
Určitě jo. Mám za sebou i seriál z prostředí módního časopisu Dokonalý svět, který se teprve bude vysílat. A co se týče Velmi křehkých vztahů, nabídli mi další sérii, ale momentálně mám na rohlíky i bez příjmů z VKV. Neodsuzuji to, jen je potřeba, aby si to řeklo i vedení televize, protože pakliže budou divákům neustále nabízet tyto pořady, tak se nemůžeme divit, že úroveň kulturní vzdělanosti se bude neustále snižovat.
Na jednom koncertu vaší skupiny NightWork jste sešel z pódia a za křiku fanynek jste si chvilku zatančil s vaší přítelkyní, herečkou Markétou Frösslovou. Dokážu si představit, že musí mít té pozornosti okolo vás občas docela po krk. Snažíte se jí to vynahradit?
Snažím se, ale je to těžké. Jakmile je o někoho zájem, tak je to vždycky složitější, protože času je málo. Teď jsme spolu strávili krásné odpoledne. Mě baví jakákoliv chvíle, kdy se spolu třeba smějeme. Myslím, že není zapotřebí ji brát na luxusní večeře, což samozřejmě také udělám, ale hlavní je, aby nám spolu bylo hezky.
Plánujete spolu dovolenou?
Budeme mít dovolenou s kapelou. Všichni jedeme se svýma holkama nebo kamarádama na deset dní do Řecka. V jednom místním klubu, který patří Čechovi, odehrajeme spolu dalšími českými kapelami jako Skyline, Mig21 a Vypsaná fixa koncert pro české turisty.
A jak relaxujete během divadelní sezóny? Hrajete třeba počítačové hry?
V autě, když jedeme na vystoupení, tak občas hraju fotbal, protože ho hraju i normálně. Jinak počítačové hry moc ne. Baví mě sporty a u čeho se určitě odreaguju je rybaření. Mám období, kdy toužím po jakékoliv chvíli na rybách. Přivedl mě k tomu tatínek, ale momentálně je mi partnerem buď pouze prut nebo Jakub Prachař.
Zrovna běží mistrovství světa ve fotbale, sledujete ho?
Teď jsem odcházel od fotbalu. Snažím se sledovat.
To bylo to hezké odpoledne s přítelkyní?
Tak to jsem si odpočinul po krásném společném obědě. Já usínám už uprostřed jídla, protože rychle spaluju kalorie a hrozně mě to namáhá. Takže jsem si chvilku schrupnul u fotbalu. Ono se to stejně nedá kvůli těm šíleným trubkám sledovat.
Pracujete určitě více než mnozí vrstevníci. Netoužíte spíš cestovat jako oni?
Příští rok chci vzít kabriolet, mého starého Saaba, a jet na tři týdny do Španělska. Ale jinak já bych se chtěl třeba ohromně podívat do New Yorku a zkusit se tam prosadit. A možná ani to ne, Jen si tam prostě zkusit zahrát, co na to lidi řeknou. Jestli se vůbec můžu s tamními jazzmany srovnat.
Máte tam nějaké místo, kde byste rád vystupoval?
Né. No tak Carnegie Hall, ale to až tak za pět let (smích).
Necítíte se občas unavený tou pozorností?
Někdy. Lidi jsou hrozný hyeny, nemají slušné vychování a potom člověka vysávají. Když někdo přijde a řekne: "Pocem ke mně, vyfoť se!", tak odpovím: "Řekněte prosím a potom to udělám". Já bych si tohle v životě k nikomu nedovolil, ani ke známému člověku a oni mají pocit, že jakmile je někdo známý, tak je jako jejich. Ale tak to prostě není.
V jednom rozhovoru jste řekl, že vás rozněžňují děti. Jsou sice roztomilé, ale říká se, že jsou zároveň nejtěžší publikum.
Těžké to je. Když jsem šel kolem osmých a devátých tříd v Pardubicích na Festivalu smíchu jako pudl a měl jsem jen trenky, čtyři koule a obrovskéj růžovej penis, ozvalo se z třetí řady: "Kopni do něj!". Takže jsem si řekl, že děti ne, pokud jsou takhle nerozumný.
Jaké jste měl dospívání vy?
Nikdy jsem nedělal nějaké zásadní průsery. Řekli mi "Přijď.", ale nezajímalo je v kolik. A já řekl "Já přijdu" a přišel jsem vždycky. Největší potupa by byla, kdybych ztratil důvěru rodičů.
Na knihu O literatuře faktu, kterou napsal váš tatínek, literární historik Radko Pytlík, jsem vytvořila jednu ze svých prvních seminárek na vysoké škole.
No vidíte, tak to máte štěstí, nebo smůlu. Jedna kamarádka mi taky říkala: "Maturovala jsem z tvýho otce" (smích).
Ovlivňuje vás? Seznam jeho literárních děl je úctyhodný.
To určitě je, ale jeho znalosti jsou také úctyhodné. Vždycky domů dostanu svazek knížek a ty si přečtu.
Řekl byste, že je váš vzor?
Stoprocentně. Ale to je i moje matka (Věra Dyková - majitelka pražského nakladatelství Emporius - pozn. red.). Máma je chytrá, vzdělaná a má zdravej rozum. Je správně, že je teď v politice víc žen než dřív. Kdyby byly všechny jako ona... I když ono nejde až tak o poměr žen a mužů, ale spíš o poměr normálních lidí a volů a krav.
Chodíte si k rodičům pro radu?
Oba se sice věnovali zpěvu, ale i tak si většinou rozhoduji sám. Spíš se nenápadně vyptávám a oni mi něco řeknou, což mě nasměruje. Ale že bych se jich ptal, jakou roli mám vzít nebo kam jít, to ne.
Dostane se k nim tedy až výsledná podoba. Jsou k vašemu výkonu potom shovívaví nebo vás kritizují?
Teď už jsou smířlivější, ale dřív bývali velice kritičtí, protože pravděpodobně chtěli můj život někam nasměrovat. Po každém školním představení v Disku jsem měl druhý den od otce na stole čtyřstránkovou úvahu nebo esej.
To je docela drsné. Pomohlo vám to?
Pomohlo, no ježišmarja! Nebo když jsem zkoušel Bratry Karamazovy, tak mi napsal jeden den esej o Dostojevském, druhý den o Karamazových a třetí den o Ivanovi, což je postava z Karamazových. Tatínek se snaží mi předat to, co o tom ví. A já si z toho můžu vzít cokoliv. Jsem za to vděčný.
Jste vděčný i za kritiku z venku?
Kdyby o mně sto lidí napsalo, že jsem kokot, tak se nad sebou asi zamyslím, ale jinak vím, že kritiky píší lidi jako já. Kromě toho dneska už skoro nikdo neví, jak se kritika dělá, všechno jsou spíš recenze. Doporučoval bych všem, aby si přečetli něco od Šaldy.
Přemýšlíte o budoucnosti? Co s vámi bude za deset, dvacet let?
Když se opiju, tak někdy jo. Jinak ne.
Narážím na to, že vám v životopise něco chybí – sólový zpěvák – nechtěl byste i takový "zářez"?
Určitě chtěl, ale ne tak, abych hrál s cédéčkem, ale chtěl bych kapelu. Ale potřebuji ještě trošku vyspět. Tak za čtyři roky třeba.
Očima autorkyZ rozhovoru s Vojtou Dykem jsem měla trošku vítr. Viděla jsme ho u Jana Krause a bála jsem se, že se mi také 'šprajcne'. Poprvé mě překvapil tím, že zavolal zpátky, i když mě ani mé číslo ještě neznal. Sešli jsme se v divadle La Fabrika, před jeho vystoupením v úspěšné hře La Putyka. Objednal si zázvorovou limonádu a poměrně asertivně, i přes mé protesty, nechal tu mojí připsat na svůj účet. Má příjemný hlas a většinu času mluví spisovně, ale sem tam hodí dobře mířené sprosté slovo. Naše debata chvilku vypadala spíš jako kdybychom vyplňovali dotazník: samé určitě ano, určitě ne. S rozhovory má prý trošku problém, protože se po mamince stydí. Na pódiu je pravý "exhibouš", ale jakmile z něj sleze, dostane trému, začne koktat a prohrabávat si vlasy, říkal a rukou se hladil po hlavě. Nakonec toho na sebe prozradil docela dost, ale je vidět, že toho pravého Vojtu si schovává pro kamarády v divadle. Nemá rád, když je do něčeho tlačen a s naším fotografem se klidně i trošku poškorpil. Rozloučili jsme se ale v dobrém, i když ve spěchu. Diváci už podupávali v předsálí. |
