Co si pamatujete z Vánoc svého dětství? Možná si vzpomenete na rok, kdy jste dostali vysněné kolo, a dodnes vidíte, jak stálo pod stromečkem s mašlí na řídítkách. Pamatujete si, jak jednou spodní prskavka podpálila dárek, ve kterém byly ponožky (žádná škoda). Nebo třeba, jak jste jednou dva dny v kuse nevylezli doma z pyžama, protože vám tetička odvolala návštěvu a rodiče povolili pohádkový maraton u televize.
Málokomu však utkví v paměti to, jestli byla umytá okna a v bramborovém salátu byly ty správné brambory. Takže všechny výmluvy, že takhle šílíme hlavně kvůli dětem, neobstojí. Cesta ke klidným svátkům by tedy mohla vést následující cestou: co kdybychom bazírovali jenom na tom, co si naše děti budou z těchto Vánoc pamatovat?
Jestli to doma správně vonělo
Každý byt a dům mají na Vánoce svoji specifickou vůni. Někde voní purpura, jinde sázejí na čerstvé jehličnaté větve. Vzpomenete si, čím voněly svátky, když jste byli malí?
Doma u třicetileté Moniky to vonělo jehličím, protože měli vždycky živý stromek. „Umělé stromky právě proto nemám ráda. Nevoní. A když doma není cítit chvojí, nejsou to Vánoce.“
Hodně z nás má zase citový vztah k vůni cukroví, hlavně toho pečeného. Při troše cynismu by se dalo říct, že stačí vrazit do trouby plech s kusem koupeného hotového lineckého těsta, nechat ho mírně přismahnout a máte ovoněno. Samozřejmě, že když je to domácí těsto na vanilkové rohlíčky a ty rohlíčky pak ještě chladnou obalené ve vanilkovém cukru v kuchyni na stole, je vůně mnohem vydařenější.
Zjistěte, s jakou vůní mají svátky spojené vaše děti, a tu jim dodejte. A jestli zatím žádnou oblíbenou nemají, dejte na kamna sušit kůru z mandarinek a pomerančů. „To byly moje Vánoce,“ zasnila se jedna naše kolegyně. „Nosili jsme totiž kůru do školy do sběru a musela být suchá. Tak ji máma dávala na vafky a ona nádherně voněla!“
Jestli se šlo brzy nadělovat
Zdržovat u štědrovečerní večeře patří k podivným zvykům některých dospělých. Taky jste měli dědečka nebo tetičku, kteří si třikrát přidávali salát, pak měli žízeň a pak tvrdili, že se nesmí od stolu vstávat, dokud člověku pořádně neslehne?Sháněním dárků pro děti jste strávili dva týdny, pak jste to hodinu balili a teď se těšíte, jak budou hulákat nadšením. Jestli je ale budete u večeře napínat, budou si z celého večera spíš pamatovat tichou zášť k vašim pomalu žvýkajícím čelistem než proměňovací monstrum z galaxie Arkana, po kterém toužily už od léta.
Jaká z toho pro vás plyne úleva? Je zbytečné vymýšlet ke štědrovečerní večeři složitý dezert (nebo složitě prostřenou tabuli). Děti ho stejně odmítnou a z dospělých by si ho dali jen již zmínění sadisti. Jestli bylo na stromečku aspoň něco, co se dalo sníst
„Na našem stromku visely kromě rodinných ozdobiček i sněhové pusinky a klasická čokoládová kolekce. Užírat se začínalo odzadu,“ vzpomíná na své a bratrovy loupeživé výpravy Pavla, dnes dospělá matka tří dcer. „Když se čokoládová figurka nebo šiška oloupala ze staniolu opatrně, tak on ještě držel tvar. Takže jsme se pokoušeli úbytek na stromečku kamuflovat prázdnými obaly. Naši to zjistili nejpozději při odstrojování stromu, ale spíš ve chvíli, kdy si šli taky zobnout, a ono tam nic nebylo,“ směje se Pavla.
Pověste taky na stromek něco k snědku. Přestože jsou doma mísy plné krásně vyrovnaného cukroví, není nad to, si nějakou dobrotu urvat přímo z větve. Skoro se to rovná loupeživé výpravě na sousedovy třešně. Takže ještě nezapomeňte předstírat, že nevidíte podivně promáčklé a ochablé kousky z kolekce. Ať mají malí loupežníci pocit, že jste je neodhalili.
Jestli dostaly aspoň jeden dárek, který si moc přály
Každý rok se objeví nějaká hračka, o které se nás televizní reklama denně a stále dokola snaží přesvědčit, že je důkazem rodičovské lásky. Je jasné, že po pár dnech začnete danou hračku nenávidět. Bohužel je možné, že ze stejného důvodu ji začne vaše dítě milovat. Nebo třeba vůbec netouží po televizí propagované panence, ale má nějakou jinou utkvělou představu, ze které nejste dvakrát nadšení. A vy máte možnost volby.
Asi všichni bychom chtěli být zásadoví a věnovat dětem dárek inteligentní, nekomerční, případně i ekologický, vyrobený bez zotročování lidí kdekoliv na světě, biologicky odbouratelný, všestranně ušlechtilý a zároveň vzdělávací. Jenže to bohužel znamená sledovat pak pod stromečkem potomka, jak s nadějí trhá další a další obaly, a být svědkem jeho zklamání, že tohle je poslední balíček a v něm zase NIC.
Většina rodičů to řeší tak, že se zaťatými zuby koupí jednu z oněch populárních hraček a na zbytku dárků se vyřádí se svými výchovnými tendencemi. A lepší řešení asi nebude. Na další vychovávání máme zbylých 364 dní.
Jestli se mohly dívat na SVOJE oblíbené pohádky
Pro nás nejsou Vánoce bez Pyšné princezny, Princezny se zlatou hvězdou na čele a bez Ondřeje Vetchého v S čerty nejsou žerty. Pro dnešní děti jsou velké hrané pohádky tak trochu záhada.
Proč u toho dospělí tak rádi sedí? Není to kreslené, je tam málo akce a žádné vtipné hlášky. Nutit je do sledování černobílé Aleny Vránové, kterak pěje s uhlířovou rodinou „Zpívejme a radujme se, že jsme pány v našem lese“, je kontraproduktivní. Začnou naši oblíbenou klasiku nesnášet. Když je necháme, ony do toho vyrostou. Jestli jim chceme teď udělat hezké svátky, budeme je muset nechat koukat na jejich pohádky. Vydržíte-li to, dívejte se taky. Jestli ne, je určitě potřeba v kuchyni dojíst pár kousků studeného kapra a začít číst knížky, které byly pod stromečkem.
Jestli mohly tláskat páté přes deváté
Začíná to rozdrobenými kousky vánočního cukroví při pečení, pak to nabere neskutečné obrátky na všech návštěvách a vánočních trzích a končí to dětmi s bříšky jako bubínky, které jsou schopné odmítnout i čokoládu. Vánoční přejídání a zajídání sladkého slaným a pak zase naopak má dlouhou a u nás zakořeněnou tradici. Děti, nebudeme si nic namlouvat, ji ochotně adoptovaly. Jak na to, abychom jim celé svátky nemuseli říkat: „Nejez to, polož to, bude ti špatně“, a abychom jim přesto dopřáli pocit, že můžou přece jen trochu víc než ve všední dny?
„Já se snažím nepropadnout o svátcích tomu, že se pořád jenom něco zobe, stůl je plný misek s oříšky a cukrovím, a vlastně se nikdy pořádně nejí. Takže i když nepřijde návštěva, chystám teplý a sytý oběd a k večeři studenou mísu se šunkou a sýry,“ radí Markéta, kuchařka a maminka desetiletého syna.
„Taky už nenechávám na stole mísy cukroví, ale vždycky jen talířek se vzorky. Oříšky, brambůrky a tyčinky nedávám k televizi vůbec. To by se pak ruka šátralka nezastavila a večer by nám všem bylo špatně.“
Když děti pořádně nakrmíte při snídani, obědu a večeři, budou mít samy menší tendenci se pořád něčím docpávat. A druhá metoda boje s uzobáváním je pohyb. Když aspoň jednou denně vyrazíte ven na dlouhou procházku, bruslit nebo sáňkovat, můžete pak dětem nájezd na stromeček nebo krabice s vanilkovými rohlíčky spíš povolit. A jim tak zůstanou vzpomínky na sváteční hojnost, a přitom i zdravý žaludek.
Jestli jste splnili všechny rituály
To nemusí být jen pouštění kapra do řeky nebo házení střevíce za hlavu. Rodinné rituály jsou různé a mnohdy leží v drobnostech. Někde sestavují plechový stromeček se svíčkami, které pohánějí vrtulku s cinkacími plíšky. Někde chodí krmit zvířátka do minizoo.
„U nás visí v oknech každé Vánoce příšerné moduritové housenky. Když byl brácha malý, tak byl jednou dva měsíce před svátky nemocný. A máma mu dala do postele tác a modurit, aby se nenudil a něco patlal. Tehdy vyrobil osm obrovských a hnusných housenko-stonožek, které pak máma rozvěsila na kličky u okna, aby měl brácha radost. Jenže za rok to vyžadoval zase, pak zase a pak se z toho stala tradice, kterou nejsme schopni přerušit, i když už je brácha na vysoký,“ směje se osmadvacetiletá Petra.
Žádná tradice není moc malá na to, abyste ji přestali dodržovat. Jednou budete koukat, jaké drobnosti přivolávají vašim dětem vánoční náladu.
Vůbec všechny věci, které jsme tu probrali, jsou drobnosti. A když se něco nepovede, aspoň bude na co vzpomínat. Dokonalé Vánoce nemají šmrnc a poznávací znamení.
