Příběh Kateřiny Chci po něm snad moc?
Nechci si nějak stěžovat, oproti jiným problémům, které lidé mají, je tohle banalita. I tak mě ale občas vytočí doběla. Můj manžel už je v důchodu. Sice je o pár let starší, ale zdravotně je na tom dobře, žádná omezení nemá.
Vaše zkušenosti„Když potřebuju, aby manžel něco koupil, musím ho vybavit seznamem. I tak mi z obchodu stále volá, protože nedokáže nic najít. Musím ho navigovat a on fakt nekouká na nic. Nevnímá ceny, výhodné zboží, značky... Pokud chci něco konkrétního, musím udělat ten seznam obrázkový – a to už je vážně snadnější nakoupit si sama.“ „U nás nakupuju výhradně já... Když jsem naposled partnera poslala pro šlehačku, tvrdil mi, že ji v celém supermarketu neměli. Divila jsem se, ale on se dušoval, že ne. Nakonec pobouřeně dodal, že šlehačka nebyla, ale smetany ke šlehání bylo v regálu plno. Takže asi tak.“ „Manžel mi stále lustroval účtenky a tvrdil, že šíleně utrácím za jídlo. Tak jsem ho jednou požádala, ať jde se mnou do obchodu a ukáže mi, jak se to dělá správně. Málem zkolaboval z toho, kolik co stojí. Naposled si totiž obstarával jídlo sám před třiceti lety, než jsme se vzali.“ „Měli jsme jít na svatbu známým a já chtěla po svém muži, aby se mnou šel vybrat šaty a sám si pořídil nový oblek. Takovou ostudu jsem dlouho nezažila. Tvářil se tak otráveně, že mu jedna prodavačka nabízela sklenici vody, zda mu není špatně. Popadl nějaké sako, které si odmítl i zkusit, a mně tvrdil, že nic nepotřebuju, protože všechno, co si zkouším, už mám stejně doma. Šaty jsem si nakonec objednala na e-shopu a s ním budu chodit raději jen do lesa.“ |
Klidně by mohl ještě pár let pracovat, ale v zaměstnání už se ho potřebovali tak trochu zbavit, přece jen tam již pár lidí čekalo na jeho místečko. Nechtěl to moc řešit, chvíli si ještě hledal nějaké přivýdělky, ale na to byl pro změnu moc starý a překvalifikovaný. Když jsem viděla, jak moc se tím trápí, v dobré vůli jsem zavelela, že toho bylo dost – teď prostě bude tou dobrou vílou domácnosti on a ze mě se stane hlavní živitel.
Věděla jsem, že se nějak uskromníme a půjde to, jen jsem se bála, aby se doma nenudil a úplně „nezdědkovatěl“. Znám to od svého táty, ten šel jako horník do penze brzy a dost ho to změnilo, máma to s ním skoro nemohla vydržet.
Naštěstí se manžel v roli muže v domácnosti etabloval celkem dobře. Vysává, vytírá, pere, umývá nádobí a klidně připraví večeři. Skoro splněný sen, potíž je jen v tom, že dostat ho do obchodu, aby si k tomu vaření nakoupil, je šílený problém.
Já nemám řidičák, do práce mě celý život vozil on, nebo jsem si tam dojela na kole, ale na ty velké nákupy se to s bicyklem jaksi nedá. Sleduju totiž různé akce, už jenom proto, že máme pouze jeden příjem a manželův důchod, si nemůžeme moc vyskakovat, takže pokud někde v letáku vidím levné mléko nebo toaletní papír, ráda bych do daného obchodu zajela.
No jo, jenže na to potřebuju manžela jako řidiče a pomocníka v jedné osobě. Sama to prostě neodtáhnu. Pro manžela je však už jen moje výzva: „Musíme jít nakoupit!“ cílenou provokací a útokem na jeho zásadní plány muže v domácnosti.
Sám si totiž stanovil pevně daný režim, kdy uklízí a odpočívá, a překvapivě pro takovou drobnost, jako je nákup, v něm není prostor. A pokud už ho donutím vyrazit, chce mít všechno vyřešené za pět minut. Z principu odmítá obejít systematicky různé akce, byť jsou u nás skoro všechny zásadní prodejny umístěny v jedné obchodní zóně.
S tím, že se za slevami nevyplatí přejíždět přes celé město, bych i souhlasila, ale když jde jen o to vstoupit do jiných dveří, které jsou zhruba dvě stě metrů od sebe, nevidím v tom problém. Za ty ušetřené peníze to stojí, notabene, když má manžel jako důchodce čas a nikam nespěchá.
Příběh Lenky: Manžel ze sebe dělá předčasně dědka. Jsem z toho na nervy |
On to bohužel vidí tak, že ho extrémně obtěžuju. Netuším, odkud bychom podle něj měli brát potravu. Přitom celkem často stojí u lednice a hlásí: „Nemám jogurt!“ nebo „Došlo máslo!“ Na to mu odpovím podle pravdy, že bude třeba jít nakoupit, a on začne šílet.
Opravdu nechápu, co se s ním děje, dřív mě vyzvedl z práce a zajistit nákup se mnou normálně šel aspoň jednou nebo dvakrát týdně. A teď? Tváří se, že je to ta nejhorší a nejotravnější věc na světě, která je absolutně pod jeho důstojnost, protože on „nemá čas“. V překladu: Musí se dívat na televizi nebo třeba vysávat. No, je tohle normální?
Kateřina
Co by podle vás měla Kateřina dělat? Hlasujte na další straně.
