Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Zvěrolékařkou, protože mám hrozně ráda zvířata. A policistkou. Celkově jsem tíhla spíš k mužským povoláním. Potom mě ale chytla posilovna...
... a stala jste se kulturistkou. Jak se to přihodilo?
Vždycky jsem chtěla něčeho dosáhnout. Říkala jsem si, že by se mi líbilo být profesionální sportovkyně. Když mi bylo patnáct, hrála jsem volejbal a basket a bavilo mě to. Sice jsem měla velkou nadváhu, vážila jsem asi devadesát čtyři kilo, ale byla jsem rychlá a mrštná a hrála jsem dobře. Jenže jsem se zranila a doktor mi oznámil, že jestli chci hrát, musím zhubnout. Díky němu jsem začala chodit do fitka. Nejdřív jsem jezdila na klasickém rotopedu a pozorovala u toho chlapy, jak zvedají ty obrovské činky, hekají a napínají se jim svaly. Líbily se mi velké svaly. A tak to vlastně začalo.
Mezi kulturistkami jsou ženy, které se tomu věnují dva tři roky a přestanou. Stálic, co závodí jako já třeba deset let, je opravdu jen kolem desítky.
