Dítě ještě není na světě a my už mu směle plánujeme budoucnost. Bude z něj druhý Jaromír Jágr, Martina Navrátilová nebo Eva Herzigová.
Potíž nastává, když se rodičovské představy skvělé kariéry neshodnou s těmi dětskými a ještě hůř, když se rozejdou s jeho schopnostmi. Malý potomek je však tvor tvárný jako modelína, a tak stačí pořádně válet, tu někde více či méně zatlačit, jindy něco ukrojit. A to by bylo, aby se naše představy nevyplnily!
Rty zvětšit, prsa trochu zvednout a šup s holkou do světa
Do ordinace plastického chirurga Jana Měšťáka jednou přišla osmašedesátiletá žena z Moravy. Chtěla operaci svého nosu. "Než skončím pod kytičkami, předělejte mi ho," žádala.
Řekli byste nějaká zhýčkaná paninka, která neví, co by. Omyl. Tahle žena se nenudila, měla spokojené manželství, děti, čtyři vnoučata. Ale také měla jednu věc navíc – ošklivý nos. Tedy aspoň podle názoru matky. V patnácti jí řekla, že se kvůli němu nevdá, protože je příliš velký. A dcera se tím celý život trápila. Navzdory tomu, že se vdala.
Kdyby téhle ženě bylo patnáct dnes, nejspíš by u chirurga skončila také. Ambiciózní matky, nespokojené s krásou svých dcer, za ním přicházejí často. Nemluvíme teď o těch, které chtějí s pomocí operace napravit následky vážného úrazu nebo zahladit stopy po vrozené vadě. Řeč je o matkách, které mají naprosto zdravé dcery, jen se jim nezdá optimálně vyvinutá některá část jejich těla a kvůli této ‚nesouměrnosti‘ je ohrožen další profesní život.
"Nešlo by něco udělat s tím velkým nosem? A co ty rty? Nezdá se vám, že jsou příliš úzké, vždyť na nich nevynikne žádná rtěnka? A ta prsa! Rozhodně by potřebovala zvětšit a taky trochu nadzvednout, nemyslíte, pane doktore?" slýchávají lékaři z úst matek ještě nedospělých dívek.
V honbě za ideální krásou dcer, která může být výtahem do vyšší společnosti, k bohatství i úspěchu to dovedly k absolutní dokonalosti. Na kariéru zodpovědně připravují dcery už od plenek. Jen co se postaví na nohy (a někdy ani to ne), navlékají je do trikotů ozdobených flitry a načančaných šatiček, učešou a nalíčí jako dospělé a začnou objíždět soutěže krásy.
Je to dítě, nebo dospělý?
Američanka Brooke Breedwell měla už v pěti letech pětasedmdesát titulů z takových klání. Díky nim vydělala víc než deset tisíc dolarů. Babička i maminka byly její krásou posedlé.
"Vítězové nikdy nekončí. Jsme tým snů," hlásala matka Pam Breedwell. Když Brooke dospěla, přiznala, že jí soutěžení zkazilo dětství i současnost. Touha po dokonalosti, kterou jí rodina od mala vštěpovala, ji ničí. "Cítím, že mám být stále perfektní," řekla.
V druhé polovině devadesátých let se v Americe o dětských soutěžích krásy začalo mluvit poté, co jedna z pravidelných účastnic takových klání byla unesena a zabita. Všem bylo jasné, že v publiku neusedají jen nadšení fandové a obdivovatelé z řad rodin, ale i pedofilové, kterým jsou tam holčičky předváděny jako na servírovacím tácu.
Více než deset let poté se však nic nezměnilo. Šťastní rodiče malých krásek soutěží dál. Se svými dcerami se kromě klání naživo ještě navíc chlubí na internetových stránkách. Na nich odhalují naprosto všechno. Fotografie, byť zásadně oblečených dětí, zaznamenávají celý jeho život, všechny vítězné trofeje, dětský pokojík s postelí, včetně adresy bydliště. Riziko únosu žádný z rodičů ani na a smrti si zřejmě vteřinu nepřipouští.
Krásná jako Barbie
České mámy i tátové těm z Ameriky šlapou na paty. Na Miss Barbie se před třemi roky přihlásilo několik stovek holčiček od čtyř do deseti let. "Víte, my máme showbyznys v krvi a já chci, aby se takových soutěží účastnila," vyjádřil se na soutěži otec Luisy, pětileté dívky s blonďatým melírem.
Pořadatelé z firmy Mattel sice zdůrazňovali, že v klání nejde o krásu, ale o zábavu, situaci však poměrně výstižně popsala jedna z porotkyň. "Když jsem byla v semifinálové porotě, strašně mě překvapilo, jak jsou holky namalované. Na mě to bylo moc. Na konci hodně plakaly. A také některé maminky neúspěch dcer braly jako svůj vlastní," řekla tehdy herečka Eva Ujfaluši.
Aby ambiciózní mámy malých krasavic nevypadaly na první pohled jako macechy, snaží se svá očekávání a přání zabalit do mateřské lásky. "Obvykle mi žena řekne, že nespokojená s některou částí těla je dcera. Ale když mluvím s ní, ukáže se, že ‚vadu‘ na kráse nechce upravit ani tak ona, ale matka, které hodlá přes dceru proniknout do nějakého světa, třeba modelingu," přiznává lékař Jan Měšťák. "Místo toho, aby matky dcery ujišťovaly, že jsou krásné, zakoření v nich spoustu komplexů na celý život. Na tento typ žen jsem velmi nepříjemný a operace odmítám," tvrdí Jan Měšťák.
Hlavně nebýt průměrný
Doba ambiciózním rodičům a jejich dětem přeje i nepřeje zároveň. Cílevědomí otcové a matky realizující se přes své děti nejsou dílem několika posledních let. Existovali vždycky. Dnes však nejsou ničím a nikým omezováni, tak jich je více.
V potenciálním úspěchu dětí už jim nebrání špatný kádrový profil ani zavřené hranice. Když se tedy maminka rozhodne, že syna vzdělávacím drilem dostane na vysokou, při vhodně zvolené manipulaci a důslednosti jednou bude sedět na promoci. Co na tom, že chtěl být automechanikem a místo obleku nosit montérky.
Prestižní škola, modeling a sport na nejvyšší úrovni v zahraničí? Z pohledu rodičů nic nemožného. Ke slávě a sebe uspokojení dospělí potřebují jediné – dítě.
S dokonalostí až na pokraj smrti
Kostýmní výtvarnice, herečka a manželka režiséra Víta Olmera Simona Chytrová v pořadu 13. komnata vysvětlovala, jak se jako dítě snažila splnit všechny představy rodičů. Jako od jedináčka se od ní očekávalo, že bude chytrá a úspěšná zároveň. A ona, vzorná dcera, která si chce zasloužit lásku, přání plnila. V patnácti se stala mistryní v gymnastice, odešla do výcvikového střediska, žila na internátě. Aby nepřibrala a nezkazila si kariéru, málo jedla. Omezovala se tak, že skončila v nemocnici. Vážila 32 kilo a byla na pokraji smrti.
Psycholožka Blanka Šestáková podobných příběhů dětí s přehnanými rodičovskými nároky slyšela v ordinaci spoustu. "Dříve měli ambice hlavně ve sportu. Po revoluci se objevila skupina matek, které chtějí ze svých dcer modelky, a pak také rodiče, kteří nutí děti už od mala k výuce cizích jazyků a trvají na vysokoškolském vzdělání," říká psycholožka.
Podle psychologů jde o jednu z forem týrání. Ne každé dítě je nadané v oboru, jaký si rodič vysnil, a některé nejsou nadané vůbec. Jsou ‚jen‘ průměrné. "V psychomotorickém vývoji dětí jsou určité vlny. I když dítě jako malé vyniká ve sportu, může přijít zlom. V pubertě se změní a sportovní nadání se nedá dál rozvíjet," říká psycholožka.
Něco takového ambiciózní rodič nepochopí a dítě trápí dál. Ve sportu nebo v jiné oblasti. Moderní rodič například ví, že bez cizích jazyků se nikdo neobejde, a tak dítě do nich nutí už od školky. "Moje máma zase trvala na tom, že já i brácha vystudujeme vysokou školu. On z ní odešel po roce, našel si práci v Austrálii, já jsem záměrně přišla do jiného stavu a vdala se," vzpomíná na období před patnácti lety Jitka Čekanová.
Syndrom neschopného rodiče
Srbská tenistka Jelena Dokič ve svých devatenácti letech patřila ke čtyřem nejlepším hráčkám na světě. Za úspěchem stál otec. Despota, hrubián a opilec. Vytáhl ji na špičku, ale za cenu náročných tréninků, kterými ji ničil. Psychicky týral, nutil k drilu, zakazoval známosti a mluvilo se, že ji občas udeří.
Psycholožka Blanka Šestáková se ambiciózních rodičů vždycky ptá, proč tak lpí na úspěchu dětí. Odpovídají stejně: "Protože mně se to nepovedlo." Asi nepřekvapí, že otcové tenistek nic nedokázali, s výjimkou trestanecké kariéry Jima Pierceho. Nepřekvapí ani to, že mámy holek soupeřících v kráse mají často společné poznávací znamení – desítky kilogramů nadváhy. "Rodiče, kterým se nic nepovedlo, nedodělali maturitu, neuspěli na vysoké škole, ve sportu, jsou ti nejhorší," říká psycholožka.
Kluci to mají lehčí, ale ne moc
Vrozená přizpůsobivost a pečlivost ženského pohlaví je dobrá vlastnost, v dětství prožitém s náročnými rodiči však působí jako časovaná mina nastavená k výbuchu v dospělosti. Přehnaným požadavkům se sice holky podřizují snáz, o to větší následky v nich snaha po dokonalosti zanechává.
"Celý život mají problémy v partnerském soužití. Mají strach ze selhání, jako partnerky i jako matky, nosí v sobě pocit viny, že nesplnily očekávání rodičů. Jejich sebevědomí je nízké, podceňují se," líčí časté problémy žen Blanka Šestáková.
Kluci díky tvrdohlavosti reagují často odlišně. Postaví si hlavu, chytnou se party, utíkají z domu. Ale i na nich nesmyslné rodičovské ambice zanechávají otisk. Jako dospělí se podceňují a záměrně si vybírají zaměstnání, kde mají zaručený úspěch, byť je to práce, která je pod jejich ‚mentální‘ schopnosti. Důležité je, že dosáhnou úspěchu a už nezklamou. "Pamatuju kluka, který na nátlak matky vystudoval vysokou. Když skončil, stal se taxikářem," vzpomíná Šestáková.
No bože, tak to holka vydrží
Rodičovské ambice někteří z nás dovedou až do nepochopitelných rozměrů. Když se přišlo na zneužívání nezletilých dívek sbormistrem Kulínským, vyšlo také najevo, že část rodičů o tom, co se ve sboru dělo, věděla nebo tušila. Přesto tam dívky dál nechávala. Šlo jim o blaho dcer, nebo kariéru?
Svět nedávno sledoval balon, který ulétl rodičům i se synem. Ukázalo se, že si vše vymysleli, aby získali peníze. Cynik by řekl, že dítěti neublížili. Zůstalo doma. Velká chvíle rodičů s podobným nápadem, který dokonce zrealizují, ale jednou určitě přijde. Škoda jen, že takové experimenty dospělí nevztahují na sebe. Jejich let balonem s přistáním v neznámu by nikomu nevadil.
