Kdyby s návrhem opravdu vážně přišel, řekla byste ne?
Samozřejmě záleží, jak se to podá.
Myslíte romantické vyznání na Eiffelovce?
Ne, tak jsem to vůbec nemyslela. Nechtěla bych ho ranit, a kdyby to myslel vážně, asi bych na to přistoupila.
Monika Babišová
|
Na začátku vztahu jste se vdávat chtěla?
Léta to nešlo, protože se dlouho rozváděl, což se povedlo, až když už byly obě naše děti na světě. Hlavně kvůli nim jsem se chtěla vdávat. Ale Andrej by tenkrát nejradši nechal tu iniciativu na mně, a tak jsem na tom tehdy netrvala. A teď už je mi to úplně jedno. Jsem dost stará na to, abych věděla, že žádný papír vztah nezmění.
Důvod "kvůli dětem" jste vyřešila změnou příjmení?
Přesně tak.
Mohly se jmenovat po vás.
Mohly, ale ani mě to tehdy nenapadlo.
Nebo jste se chtěla zbavit příjmení Herodesová?
Je pravda, že jsem z toho příjmení nadšená nebyla, ale s mými dětmi to nesouvisí, protože když se dcera narodila, jmenovala jsem se po exmanželovi.
Jednu svatbu už tedy máte za sebou.
Vdávala jsem se v devatenácti. On byl moje první dětská láska, chodili jsme spolu od mých 15 let. Bohužel se vztah časem změnil spíš do podoby sourozenecké.
Byl to spolužák?
Ne, byl to o tři roky starší kluk z vedlejšího města.
Pan Babiš byl důvodem rozvodu?
Takhle bych to neřekla. V době svatby už jsem ho rok znala, ale od manžela jsem odešla ve dvaceti a rozváděla se o rok později. Vztah s Andrejem tedy spíš urychlil formality už reálného konce mého manželství.
Andrej Babiš byl v té době ještě ženatý?
Byl, ale vztah jim už nějakou dobu neklapal.
Stýkáte se s jeho první rodinou?
Ano, s dětmi i vnoučaty. Teď zrovna slavil náš syn desáté narozeniny společně s jeho šestiletou vnučkou. Momentálně také zařizuji nový dům pro jeho dceru, která bydlí s rodinou kousek vedle nás ve vesnici. Vídáme se téměř každý den, protože chodí často do naší průhonické Sokolovny na jídlo i cvičit. S Andrejovým synem se vídáme hlavně na různých oslavách. Jako pilot má málo času.
Dnes jste bohatá, ale v dětství za socialismu to asi žádná sláva nebyla, nebo se pletu?
Nouzí jsme nijak zvlášť netrpěli, měli jsme škodovku 105, čas od času jsme jeli i do Prahy do Luxusu, ty chvíle jsem jako malá milovala. Dovolené jsme nejčastěji trávili v Česku, nejdál jsme tenkrát vyrazili na Balaton.
Jak vzpomínáte na dětství?
Mé dětství bohužel velmi utrpělo, kdy mi zemřel otec. Bylo mi pět a on měl jako spolujezdec autonehodu. Složité to ale bylo hlavně pro maminku. Tenkrát jí bylo pětadvacet let, pracovala jako asistentka ředitele a musela se o nás starat sama. Až později si našla nového partnera. Bohužel to byl cholerik a já s ním nikdy blízký vztah nenavázala.
Co jste si z takového dětství odnesla do své současné rodiny?
I kdybychom se náhodou s Andrejem rozešli, nikdy bych dětem nepřivedla domů nového tatínka. Nejde o to mít nového partnera, ale nevodila bych ho domů, aby suploval otce.
Dostávají vaše děti někdy na zadek?
Když byly malé, občas dostaly, když nebylo zbytí, ale jinak násilí absolutně nesnáším. Ani Andrej nikdy děti nebil, a když už se schylovalo, že by jim jednu na zadek vystřihl, řekla jsem, že jim raději nařežu sama, protože mám cit.
Jako holka jste prý chtěla být kadeřnicí. To proto, že sama máte vlasy jako pohádková Zlatovláska?
Děkuju, ostatně pohádky dodnes miluju, nejvíc Tři oříšky pro Popelku a Princeznu se zlatou hvězdou na čele.
"Zlatovláska" jste od přírody?
Moje barva je myší, nejtmavší blond, anebo spíš světle hnědá. Když jsem byla mladší, vyzkoušela jsem všechny možné načervenalé odstíny od rezavé po mahagon a třešeň.
Pan Babiš už vás poznal jako blondýnku?
Nosila jsem v té době už blond melír.
Abychom nezamluvily tu zálibu česat.
To mě moc bavilo, zkoušela jsem to na panenkách, ráda jsem foukala vlasy babičce i mámě a ony mi za to vždycky dávaly deset korun. Na škole v přírodě jsem ostříhala spolužačku, za což mi její maminka po návratu pochopitelně vynadala.
Proč jste se kadeřnicí nevyučila?
Dobře jsem se učila a máma chtěla, abych studovala. O vysoké už jsem ale pak nepřemýšlela, protože jsem se chtěla vdávat. Navíc by to znamenalo přestěhovat se do Prahy nebo dál.
Váš obor organizace administrativy mi zrovna nejde dohromady s vaším zájmem o interiérový design. Jak byste se popsala: jste umělec, anebo pečlivá a spolehlivá organizátorka?
Myslím, že jsem organizačně schopná, spíš extrovertka, ale plachá, trošku stydlivá, pracovitá určitě a podle Andreje komunikativní až moc. A hlavně jsem Blíženec - tedy dva v jednom.
Věříte v astrologii?
Neřídím se jí, ale asi trochu věřím.
Dělali jste si s partnerem horoskop, jak se k sobě hodíte?
Andrej (narozen ve znamení Panny - pozn. redakce) si rád nechává dělat všechny možné horoskopy mnohem častěji než já a všude nám vychází, že my dva se k sobě nehodíme. Jednou jsme si nechali udělat i klasické osobnostní testy a vyšlo nám, že se k sobě velice hodíme jako obchodní partneři, ale ne ve vztahu.
Proč?
Jsme výbušné povahy, které spolu prý nemohou vycházet. Přitom jsem spolu letos už dvacet let a řekla bych, že náš vztah je čím dál lepší. Sžili jsme se, známe se. Než abych vybuchla, buď mlčím, nebo to řeším strategičtěji.
Jste to jen vy, kdo ustupuje?
On samozřejmě také dokáže mlčet, ale řekla bych, že míň.
Psalo se, že jste nešťastná z toho, že jste málo spolu.
To byly lži. Že jsme spolu málo, na to jsem zvyklá a nehroutím se. Je pravda, že je mi někdy líto, když vidím kamarádky, jak jsou třeba jen tak s rodinou o víkendu doma a grilujou. U nás na to najdeme čas hlavně o dovolené a o prázdninách.
Dokáže vám dát najevo, že vás má rád?
Dokáže. Ale jako každá žena bych samozřejmě ocenila, kdyby to bylo častější.
O čem hlavně jsou vaše spory?
Je to taková všehochuť, a jak to sleduji v mém okolí, nijak výrazně se to neliší od mých přátel. Jednou je to výchova dětí, pak že jsem něco musela už poněkolikáté zařídit sama. Jsme oba bouřliváci, ale jak jsem říkala, zlepšuje se to.
V čem se váš názor na výchovu liší?
Andrej je benevolentnější a směje se mé přísnosti. Podle něj zbytečně křičím a nervuju se, když je dcera drzá a syn neposlouchá.
Zahrnuje vás luxusními šperky? Koukám, že jich pár nosíte.
Všechno jsou to dárky k narozeninám nebo Vánocům. Nijak mě jimi nerozmazluje, dává, když je příležitost. Mě ale ze všeho nejvíc stejně potěší, když jdeme spolu sami na večeři a bavíme se o obyčejných věcech, o rodině a dětech, on mě poslouchá a nezvedá u toho nepřetržitě telefony a neesemeskuje.
To se stalo za poslední rok kolikrát?
Teď naposledy, když jsme byli ve Francii.
Máte spolu Vivien a Frederika, kdo vybíral jejich jména?
Já. U Vivien to bylo tak, že moje tehdejší dobrá kamarádka mluvila o své spolužačce z mládí, která se jmenovala Vivien. To jméno jsem dřív neslyšela, ale zalíbilo se mi. Poprosila jsem kamarádku, aby mě s tou dotyčnou nikdy neseznámila, aby se mi jméno nespojilo s nikým konkrétním. Nikdy jsem ji nepoznala, a tak jsem to jméno dceři dala.
A Frederik?
Chtěla jsem, aby se jmenoval Erik, nebo Marek, ale protože obě dvě jména dal Andrejův bývalý šéf svým synům, nepřál si je. Tak jsme došli k Frederikovi.
Vybírali jste světová jména, žádný Franta nebo Vašek.
Přesně. Hodně cestujeme a dopředu jsme plánovali, že půjdou do nějaké mezinárodní školy a později do světa.
Pod jménem Vivien mě napadla Westwoodová a hlavní hrdinka filmu Pretty Woman.
To každého. Ta druhá asociace mě trošku štve, ale tehdy jsem ani nevěděla, že se v tom filmu Julia Robertsová tak jmenuje.
Byl pan Babiš u porodu?
Já o to kvůli psychické podpoře stála a on sliboval, že přijde. Ale když jsem rodila Vivien, kupoval nějakou firmu, a když přišel na svět Frederik, bylo to něco podobného. Já mu to ale nijak nevyčítala, už jsem věděla, že ho u toho nepotřebuju.
Vaše děti studují. Přesto - mají už někam nasměrováno?
Vivien je velmi zručná, dělá krásnou keramiku, baví ji navrhování oblečení, krásně kreslí. Ona totiž Andrejova babička byla prý sochařka, národní umělkyně, možná po ní zdědila umělecké vlohy. Když jsem jedny prázdniny ve Francii navrhovala interiér restaurace Paloma, Vivien chodila často se mnou. Moje práce se jí líbila a začala přemýšlet, že by možná šla studovat právě interiérový design. Frederik miluje auta a odmala v něm tak nějak přirozeně roste přesvědčení, že chce být jako jeho táta a řídit Agrofert. Od pěti let hraje tenis. Baví ho to, ale na profesionálního tenistu to myslím nevypadá.
Vy sportujete?
V dětství jsem hrála basket. Pak už nic, jsem trochu líná, ani do fitnessu moc často nechodím. Ráda lyžuju.
Máte asi dobré geny, jste štíhlá.
Čím jsem starší, tím je těžší si postavu udržet. V Česku mám málo pohybu, poměrně často jezdím autem. Přece jen když jsem v cizině, víc toho nalítám pěšky.
Učíte se s dětmi?
Opravdu jen málokdy. Vivien zvládá všechno úplně sama a Frederika chodí doučovat gramatiku paní učitelka český jazyk, protože oba musejí na British school splňovat české školní osnovy a češtiny je tam málo.
Umějí anglickou gramatiku lépe než českou?
Ano, a proto mají angličtinu raději, je jednodušší.
Doma mluví česky?
Ještě pořád..., ale dcera už kouká jen na anglicky mluvené filmy.
Je nějaká činnost doma, která je jen vaše, ať už povinnost nebo radost?
Nakupuju potraviny. Nemůžu říct, že mě to baví, ale potřebuju si sama vybrat. Není jogurt jako jogurt.
Nakupujete zboží, které vyrábějí firmy vašeho muže?
Snažím se.
A když se v lednici objeví jiná značka, dostanete vynadáno?
To ne, ale můj muž má rád, když nakupuju produkty z jeho společností a já musím říct, že třeba bílý jogurt z Olmy mi chutná. Kupuji ale i jiné značky, což si Andrej většinou všimne a někdy to i v legraci okomentuje. Zásadně sama také vařím, ale ne každý den, protože někdy nestíhám.
Předpokládám, že k malým dětem jste měla chůvu, teď máte paní na úklid, firmu, která se stará o zahradu, máte ostrahu a za zády ochranku. Nevadí vám plný dům prakticky cizích lidí?
Mám trošku nešťastnou povahu v tom, že když jsem doma a nemám pozvanou návštěvu, chci tam být sama a mít klid na práci nebo na děti. Paní na úklid s tím ale nemá problém a už se naučila uklízet v místnostech, kde zrovna nejsem.
Kdo pere a žehlí?
Buď já nebo paní na úklid. Zrovna žehlení mám ráda, člověk si při tom utřídí myšlenky.
Před chvílí jste mimoděk srovnala na stole mou skleničku s vodou. Nejste vy přes úklid perfekcionalistka?
Ani o tom nevím, promiňte. V tom jsem opravdu hodně pečlivá, to mám po mamince. Běda, jak jsme si doma v obýváku sedli na gauč. Hned poznala, že chlupy na kožešině jdou špatným směrem. Když jsme se chodili večer dívat na televizi, přehoz, který byl na gauči jen na parádu, se odhrnul.
To mají děti i partner asi doma peklo.
Už jsem dost rezignovala, protože muž by to nesnesl, on je v tom přeci jen uvolněnější. Dřív jsem hlídala každý spadlý vlas a drobek, bývala jsem strašná.
Očima autorkyJe upřímná a otevřená, někdy až moc, jak říká její nejbližší okolí. To proto je Monika Babišová při rozhovoru zkraje plachá. Když se ale nad kávou rozpovídá, zapomeneme obě matky dvou dětí a partnerky silných mužů, že jsme se nesešly jen tak na pokec. Můj dík jí patří za důvěru i za to, že podpořila sobotní 11. Jarmark OnaDnes.cz. Její kabelka v dražbě na pomoc pěstounské rodině překonala všechny rekordy. |
Navrhujete interiéry, vidíte v tom oboru svou budoucnost?
Architekturu určitě studovat nebudu, nemám na to čas a jsem na to asi i líná. Rýsování dispozic, materiály... Učím se za pochodu. Ráda se budu oboru dál věnovat, dokud bude o mou práci zájem a budou příležitosti. Čím dál víc zakázek mám ve Francii, tady v Průhonicích teď stavíme nový dům, kde budu mít ateliér, takže celý dům také zařizuji. Dokončila jsem další dům, kde jsou kanceláře a nahoře jsou dva apartmány. Koupili jsme starý hotel Magnolia. Po rekonstrukci se pustím do zařizování restaurace, na Chodově jsem dělala Centrum pohybové medicíny docenta Koláře a ještě jednu další administrativní budovu. Projektů mám celkem dost.
Do toho jste se vrátila místo vytíženého partnera do správní rady nadace Agrofertu. Není toho na vás už trochu moc?
Někdy je to těžké a bohužel tím nejvíc trpí děti. Když jsem doma, jsem stejně zalezlá v pracovně a pracuju, místo abych si s nimi povídala. Ale naštěstí už nejsou tak malé a chápou to.
Nadaci jste zakládala. Stojíte také za jejím zaměřením na matky v nouzi?
Napřed jsme s Andrejem posílali peníze těm, kteří nás v dopise přesvědčili. Pak jsme založili nadaci, a protože se na nás obracelo hodně matek samoživitelek, zjistili jsme, že je to skupina lidí, o kterou se nikdo nezajímá. Myslím, že jsme teď jediní v republice, kdo cíleně podporuje rodiče samoživitele. Teď třeba alespoň finančně podporujeme paní, která je v posledním stadiu rakoviny, pochopitelně nemá téměř žádné peníze a přitom má desetiletou holčičkou, která bohužel nejspíš jednou skončí v dětském domově.
Co byste si v životě ještě přála?
Před třemi lety jsem měla rozjednanou adopci malého dítěte z Afriky. Andrej mi radil, ať si to pořádně rozmyslím, že je to velmi vážně rozhodnutí, a já nakonec opravdu došla k závěru, že ještě není vhodná doba. Děti byly ještě celkem malé a navíc mám svou práci, takže bych na nový přírůstek neměla tolik času, kolik bych chtěla. Frederik si ale na rozdíl od Vivien pořád sourozence - ideálně bráchu - přeje.
Co vy na to?
Na třetí dítě se necítím, ale možná si jednou ještě dítě adoptujeme.
