„Mládí mi připadá nudné,“ řekla monacká princezna Caroline pro francouzské vydání magazínu Vogue.
Podle nejstarší dcery kněžny Grace je osobnost člověka v mládí ještě málo vyhraněná. Až věkem díky zkušenostem získává různé podoby a odstíny. Čím více jich má, tím je zajímavější.
Caroline platí za dámu s dobrým módním vkusem. Už dlouhá léta je věrná značce Chanel. Může za to i její vztah s návrhářem Karlem Lagerfeldem, který je rodinným přítelem a s nímž se princezna zná od mládí. Přesto princezna přiznává, že elegantní kostýmy a šaty bere spíše jako pracovní oděv.
„Kdybych se nenarodila v paláci, žila bych někde v přírodě a nosila jezdecké oblečení. Když vstanu, tak si neříkám: ‚Skvělé, teď si vezmu hedvábnou halenku, šaty nebo kostým.‘ Mám ráda funkční, dobře střižené oblečení, které sedí. Mám věci, kterým je více než 40 let, jako například jezdecké boty, které mi ve 14 letech udělali na zakázku. Mám pouze nové podrážky, kůže zůstala. Dobrá kvalita vydrží,“ míní Caroline, která byla svého času druhou nejfotografovanější ženou světa po zesnulé britské princezně Dianě.
V oblasti módy si ráda nechá poradit od svých dcer. Starší Charlotte Casiraghi (30) má se zesnulým druhým manželem Stefanem Casiraghim, s nímž má ještě dva syny. Radí jí ale také mladší princezna Alexandra (17), jejímž otcem je německý princ Ernst August von Hanover (62), se kterým Caroline už několik let žije odděleně.
Hodně si v oblasti módy vzala i od své matky, bývalé americké herečky Grace Kelly. Ale řídí se hlavně heslem své babičky: méně je více.
Monacká knížecí rodina (1966)
„Říkávala: ‚Jaký je rozdíl mezi elegantní ženou a tou, která není? Obě se stejně připravují, oblékají, nalíčí, učešou, vyberou doplňky. Ale žena, která není elegantní, před odchodem z domu ještě něco přidá. Cetku, šátek, tašku nebo klobouk. Elegantní žena vždy něco ubere.‘ Tím se řídím, a než jdu ven, něco odložím,“ říká Caroline.
Věkem si také stále více uvědomuje, že člověk by se měl snažit žít důstojně a neškodit druhým.
„Je to součást mého genetického materiálu. Smysl pro čest, jehož cenou je, že máte více povinností než práv. A že navzdory svému privilegovanému postavení se člověk musí snažit zanechat na této Zemi co nejméně stop a žít důstojně. Pokusit se konat dobro, nebo alespoň páchat co nejméně zla,“ dodala.
