Když se v Česku 2. listopadu připomíná Památka zesnulých, lidově Dušičky, bývají hřbitovy plné návštěvníků, kteří přinášejí svíčky a květiny. Jednou za rok si na své blízké vzpomenou i ti, kteří jinak na tradice moc nejsou, nebo prostě bydlí moc daleko.
Většinu roku je však péče o hrob či hroby na jediném člověku z široké rodiny. Mnohdy jsou to ženy, kdo udržuje nejen hrobová místa, ale i vzpomínky na ty, kteří už odešli. A právě na Dušičky, kdy si chtě nechtě připomínáme i vlastní smrtelnost, si mnohdy kladou podobné otázky: Co bude s hrobem mých rodičů, až tu nebudu nebo nebudu mít sílu se postarat? Najde se vůbec někdo, kdo přijede očistit náhrobek a zapálit svíčku?
Halloween očima matky: Děti se baví, já dlabu a duchové se smějí![]() |
Mladí už hřbitovy nepotřebují kvůli vzpomínkám
Rodinné hroby často spojují několik generací. Pro někoho představují místo, kam celý život chodil s rodiči a prarodiči. Pro jiného jsou už jen připomínkou vzdálených příbuzných, o kterých zná několik rodinných historek. Není proto nijak překvapivé, že vztah k rodinnému hrobu nemusí být u všech generací stejný a postupně se rozvolňuje.
Navíc pro mnoho mladých lidí už hřbitov není výlučné místo vzpomínek. Na blízké, kteří už zemřeli, vzpomínají jinak – třeba na sociálních sítích, kde se s přáteli podělí o vzpomínky a přidají společné snímky.
Péče o hrob přitom často pokračuje ze zvyku. Někdo ji kdysi převzal po rodičích a od té doby obstarává všechno potřebné. Ostatní členové rodiny často ani nevědí, kdy se platí nájem nebo na koho je hrob napsaný. A právě z toho může jednou vzniknout problém. Ne proto, že by rodina zapomněla na své blízké, ale protože nikdo netuší, co je potřeba zařídit. Není proto od věci využít Dušičky a rodinná setkání k zasvěcení dalších členů rodiny do toho, jak se to vlastně s hrobem má.
Halloween provětrává peněženky víc než Dušičky, i když ty „světí“ dvojnásobek lidí![]() |
Hrob je v nájmu. Náhrobek ale může patřit rodině
První věc, která mnohé překvapí, je skutečnost, že rodinný hrob obvykle nevlastníme tak, jak si to představujeme. Hrobové místo na veřejném pohřebišti je pronajaté. Nájemní smlouvu uzavírá konkrétní člověk s provozovatelem hřbitova, kterým bývá obec nebo město.
Něco jiného je samotné hrobové zařízení, tedy například náhrobní kámen, obruba nebo pomník. Ty mohou být ve vlastnictví rodiny a mohou být také předmětem dědictví. V praxi to znamená, že člověk, který má na starost nájem hrobového místa, nemusí být zároveň vlastníkem náhrobku. A naopak ten, kdo náhrobek zdědí, nemusí automaticky získat právo nájmu hrobového místa.
Dokud se o hrob někdo stará a platí nájem, nemusí být tento rozdíl příliš důležitý. Po úmrtí nájemce však může rozhodovat o tom, jak bude rodina dál postupovat.
Co se stane, když nájemce hrobu zemře?
Dobrou zprávou je, že smrtí nájemce hrobové místo automaticky nezaniká a rodina o něj nepřichází. Zákon o pohřebnictví stanoví, na koho právo nájmu přechází. Přednost má člověk, kterého původní nájemce sám určil. Pokud nikoho neurčil nebo na něj nájem nemůže přejít, přichází na řadu manžel či manželka. Poté děti, rodiče a sourozenci, případně děti zemřelých sourozenců. Až když není přechod nájmu na žádného z těchto lidí možný, přechází právo na dědice.
Náhrobek se žulovým mercedesem. Dojemný důkaz bratrské lásky vydrží staletí![]() |
Nájem hrobového místa ani v takovém případě nemusí přejít na toho, kdo zdědil náhrobek. Může jít o jiného dědice. Ministerstvo pro místní rozvoj na to na svém webu upozorňuje od roku 2017, kdy byl právě takovýto nesprávný postup zaznamenán u Pražské správy hřbitovů.
Co tedy dělat, když například zemře maminka, na kterou byla smlouva napsaná? Nejjednodušší je obrátit se na správu hřbitova a oznámit úmrtí. Správa pak sdělí, jaké doklady potřebuje k zaznamenání nového nájemce. Podle konkrétní situace může jít například o doklad totožnosti, úmrtní list a dokument prokazující příbuzenský vztah. Pokud má rodina původní nájemní smlouvu, je vhodné vzít ji s sebou.
A co když je v rodině víc dětí a o hrob se chtějí starat společně? Nejrozumnější je domluvit se, kdo bude se správou hřbitova jednat, kdo bude hradit nájem a jak si ostatní rozdělí péči. Samotné zaplacení nájemného totiž ještě nemusí vyřešit otázku, kdo je právoplatným nájemcem.
Co se děje s hrobem, když nájem nikdo neprodlouží?
Složitější situace nastane, pokud nájemce zemře, nikdo z příbuzných se správě hřbitova neozve a časem vyprší doba, na kterou byl hrob pronajatý. Ani tehdy ovšem hrob nezmizí ze dne na den.
Zákon ukládá provozovateli pohřebiště, aby nájemce písemně upozornil na blížící se konec nájmu nejméně 90 dnů předem. Pokud jeho adresu nezná, musí informaci zveřejnit na hřbitově obvyklým způsobem nejméně 60 dnů před skončením smlouvy. Upozornění se může objevit například na vývěsce a odkaz na něj přímo na hrobě.
Zákon přitom stanoví také pravidla pro dobu zveřejnění upozornění s ohledem na takzvanou tlecí dobu, tedy období, po které musí být po pohřbení zachován klid lidských ostatků. Nelze proto říct, že by každý neprodloužený hrob po několika měsících automaticky připadl novému nájemci.
Dušičkový věnec za 500, nebo za polovinu? Ušetříte v Tescu, Actionu i Kauflandu![]() |
Pokud nájem skutečně skončí a nikdo nemá zájem v něm pokračovat, může být místo nabídnuto dalším lidem. Ministerstvo pro místní rozvoj upozorňuje i na to, že v minulosti bylo možné si hrobová místa pronajímat „na věčné časy“ nebo si je dokonce kupovat nastálo. Takové místo pak nelze klasicky pronajmout, ale může se na něj sepsat například smlouva o výpůjčce. Je ale potřeba k tomu doložit „list o zakoupení místa na hrob“, případně jiný dokument, který by prokázal, že místo bylo koupeno nebo pronajato „na věčné časy“.
Problém s „věčnými nájmy“ pustnoucích hrobů řešili před několika lety v Brně, na jehož hlavním hřbitově bylo takových hrobů několik stovek. Některá místa nabídli „k adopci“, u jiných jim nezbylo, než si je po uplynutí zákonných lhůt přivlastnit a nabídnout novému nájemníkovi.
Nájem skončil. Co bude s náhrobkem a ostatky?
Konec nájmu neznamená, že náhrobní kámen propadá správě hřbitova nebo novému nájemci. Nadále patří svému vlastníkovi, i kdyby byl momentálně nedohledatelný nebo po smrti. V takovém případě vstupuje do dědického řízení.
Pouze když je náhrobek skutečně opuštěný, nikdo se k němu dlouhodobě nehlásí, může správa pohřebiště postupovat podle občanského zákoníku. Například rozhodnout o odstranění náhrobku nebo jeho přesunu jinam, zvlášť pokud jde o historicky nebo umělecky cenný kus.
A co ostatky lidí, kteří jsou v hrobě pohřbeni? Nikdo je z hrobu odstraňovat nebude. Starší kosterní ostatky mohou zůstat na původním místě i v případě, že je hrob později pronajat někomu jinému. Při dalším pohřbení se s nimi musí zacházet důstojně a podle zákonných pravidel. I když tedy rodinný hrob může časem přestat existovat ve své původní podobě, ostatky dřív pohřbených rozhodně nelze vyhodit nebo jen tak někam přesunout.
Jak se loučí hory. Vydal jsem se za příběhy symbolických turistických hřbitovů![]() |
Jak to v rodině zařídit, dokud je čas
O tom, kdo jednou převezme péči o rodinný hrob, není potřeba vést velkou rodinnou poradu. Je ale dobré si vyjasnit několik otázek, které ostatní členy rodiny možná ani nenapadnou:
- Na koho je vlastně napsaná smlouva?
- Do kdy je nájem zaplacený?
- Kde jsou uložené dokumenty?
- A kdo z rodiny by chtěl v péči pokračovat?
Pokud odpovědi neznáte, začněte u správy hřbitova. Podle označení hrobového místa může dohledat údaje v evidenci a sdělit oprávněnému člověku potřebné informace. Vyplatí se také ověřit, zda má správa aktuální kontaktní adresu nájemce, a případně ji rovnou doplnit.
Ten, kdo má nájem na starost, může předem určit, na koho má po jeho smrti právo nájmu přejít. Je vhodné takové určení prokazatelně zaznamenat a oznámit hřbitovní správě. Tento postup zabrání, aby nájem přešel na jiného člověka, než jaký se o hrob skutečně stará.
Řešení sporů o hroby v rodině je skutečně obtížné, jak ukázal i nedávný spor mezi dědici. O rodinný hrob se starala jediná žena. Když ale zemřel její otec, nájem přešel na jeho druhou manželku, s níž žena neměla dobré vztahy. Obávala se, že její macecha rodinný hrob nechá zrušit, a domluva s ní se nedařila. Do případu se nakonec musel vložit ombudsman, který upozornil, že některé situace opravdu nemají jiné řešení, než opětovně se snažit o dohodu.
Rozhovor může jitřit emoce, je ale dobré se domluvit včas
Rozhovor v rodině o tom, kdo se jednou o hrob či hroby postará, nemusí samozřejmě přijít jen o Dušičkách. A někdy může rozvířit i nepříjemné emoce. Pokud se do něj hodláte pustit, buďte otevření k tomu, že další generace mohou mít jiný přístup. Stejně jako v jiných směrech, ani v udržování hrobu nemusejí chtít pokračovat v tom, co dělali jejich rodiče.
Variantou může být placená údržba hrobu nebo třeba přesun uren na jiné a méně okázalé pietní místo, než je velká rodinná hrobka. V každém případě je lepší se na budoucnosti rodinného hrobu domluvit včas, než jednou čelit tomu, že nájemní smlouva vypršela a nikdo to nezjistil včas.

























