„Když vidíte opilou mámu, která spí a její přítel taky a děti brečí a mají hlad, tak je nenecháte brečet, i když je vám deset, jedenáct. Ona vyměnila pití a přítele za svoje děti,“ popsal dnes 23letý Roman v pořadu Mise nový domov prostředí, v němž vyrůstal.
První dva roky prý plynuly v pohodě, ale jak se narodila Markétka, začal Romanův otčím pít.
„Mamka pak s ním, takže doma to bylo jen pití a násilí. Já se mamky zastával, tak jsem to schytal taky. Pak přibyli Marek a Michal,“ vylíčil a přidal děsivý zážitek o tom, jak ho opilý otčím topil.
„Přišel do koupelny, kde jsme se s bráchou koupali a říkal, co tady děláte, vy hajzlové a strčil mi hlavu pod vodu,“ ukápla i po letech Romanovi slza. Sourozence se snažil ze všech sil od hádek a násilí uchránit. „Vždycky seděli na rohu postele a brečeli a já kolikrát s nimi, protože mi to bylo hrozně líto a nefér vůči nám dětem.“
Kolikrát vážně přemýšlel, jestli má ještě smysl na takovém světě dál žít. „Sourozenci vždy byli to, co mě zarazilo.“ V devatenácti se ho ujala rodina jeho kamaráda Lukáše Dočekala. „Měl jsem obrovskou radost, že někam patřím,“ prozradil moderátorce Tereze Pergnerové.
Starost o mladší sourozence doma musela za Romana převzít Markéta (13). „Musela jsem se s nimi chystat do školy, pomáhat s úkoly, mamka toho vůbec nebyla schopná.“
„Pořád byla s přítelem, spali, potom se vzbudila a zase šla spát a furt takhle dokola. Motala se a padala, byla i trochu agresivní,“ zavzpomínali na kameru i jedenáctiletí kluci Marek a Michal.
Roman: Nechci, aby šli do dětského domova
Když si konečně Roman uspořádal svůj život, zazvonil jednoho dne telefon. Od sociální pracovnice se dozvěděl, že mladší sourozence nechala jeho maminka v azylovém domě a už se k nim nevrátila. Měl se rozhodnout, zda si je vezme do své péče, nebo je pošle do dětského domova.
„Bylo to hodně velké zklamání, já jsem jí hodně věřila,“ přiznala Markéta a kluci vzpomínali na strach z toho, co s nimi bude. „Neměl jsem s nimi kam jít a neměl jsem ani na to, abych je uživil,“ svěřil se Roman. Přesto neváhal ani na chvíli.
Zachránili ho znovu manželé Dočekalovi, kteří jeho i sourozence nechali u sebe dočasně bydlet, do doby, než si najdou vlastní byt. Oporu našel i v přítelkyni Míše.
Povedlo se. Roman, jeho sestra i oba bratři se přestěhovali v Práčích do malého panelákového bytu, který byl ovšem v dost dezolátním stavu: podmáčený strop, plesnivé špinavé zdi, zničený nábytek.
Romana pozdravil i zpěvák Maxa
Televizní pořad Mise nový domov přišel jako na zavolanou. Parta stavařů v čele s Pepínem i pomocnice a moderátorka Tereza Pergnerová Romanovi a jeho sourozencům pomohli k novému bydlení.
Zatímco si Roman se sourozenci užíval dovolenou a výlet do německého akvapark Tropical Island, bylo u nich doma v první řadě třeba změnit dispozici bytu tak, aby místnosti nebyly průchozí. Starý vchod zazdít a nový vybourat uprostřed. V obývacím pokoji má teď Roman vlastní kout, pokoj dětí je přepažen kvůli světlu průsvitnou stěnou a své soukromí v něm našla Markéta i její bratři.
Velkou radost měl Roman také z kuchyně. „Ta mě dostala, ve vaření se ve volném čase vyžívám. A kluci byli nadšení, nevěděli, kam dřív koukat,“ radoval se Roman a spokojená byla i Markéta: „Byla jsem ráda, že mám své soukromí, můžu si dělat to, co chci a nikdo mě nebude otravovat.“
Rekonstrukcí bytu, jeho novým vybavením, nejmodernějšími spotřebiči však pomoc neskončila. Společnost MMreality věnovala Romanovi auto, z nové předzahrádky navržené zahradní architektkou jako poděkování za všechno, co pro Romana udělali, se těšila rodina Dočekalových.
„Největší radost jsem měl z mobilních telefonů, protože jsem ho ještě nikdy neměl. Mám ho poprvé,“ byl potěšen Michal z dárku s tarifem předplaceným na dva roky.
Romanovi, který rád poslouchá písničky Martina Maxy, nechala moderátorka Tereza natočit od zpěváka zdravici. „Před tím, jak zvládáš nepřízeň osudu, hluboce smekám,“ poklonil se mu Maxa a Romanovo dojetí štěstím nebralo konce. To ještě netušil, že při loučení se štábem dostane lístek s telefonním číslem na starší sestru Veroniku, kterou už skoro deset let neviděl a moc by si to přál.
