Mnozí tvrdí, že toto století bude náležet ženám. Ty se čím dál tím vehementněji hlásí nejen o svá práva, ale i o svůj podíl na moci. Koneckonců, představují většinu světové populace (101 žena na 100 mužů).
Kandidátky na českou prezidentku, zleva Miroslava Němcová, Danuše Nerudová a Klára Long Slámová.
V popředí téhle historické změny stojí 14 žen, které v současnosti slouží jako prezidentky či předsedkyně vlád a bourají všechny zažité stereotypy o vůdcovských schopnostech slabšího pohlaví. Mnoho z nich přináší novou a unikátní perspektivu ohledně výzev, kterým jejich země čelí, a ukazují inovativní a efektivní vedení.
Je třeba bránit demokracii
Současná senátorka, dlouholetá poslankyně za ODS a bývalá předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová prožívá podle svých vlastních slov cosi jako politický restart. Kandidaturu na první českou prezidentku nevylučuje.
18. června 2013 |
Léta strávená ve vysoké politice probouzí v zásadové dámě stále silnější potřebu ochrany demokracie a ústavních principů, které jsou pro ni, jakožto konzervativní a antikomunistickou političku, zásadním předpokladem svobody.
„Stále jde o to hlavní: o svobodu jedince, slova, podnikání, názoru, víry. Pořád se odehrává střet o co největší prostor individuální svobody a snahu ji podvázat, sešněrovat, regulovat,“ řekla letos v lednu svému bývalému stranickému kolegovi Mirku Topolánkovi v rozhovoru pro Info.cz.
Napodruhé a bez papalášství
Němcová byla považována za nejvážnější kandidátku své strany na nejvyšší úřad v zemi už v roce 2012. Nakonec se ale rozhodla, že se stranických primárek nezúčastní a kandidaturu přenechala Přemyslu Sobotkovi.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK z letošního dubna by ale rodačku z Nového Města na Moravě volilo v prezidentských volbách po Marku Ebenovi nejvíce lidí. Kultivovaná Němcová, která se nebojí kritizovat svou vlastní stranu ani současného prezidenta Miloše Zemana a za více než 20 let v politice nikdy nečelila žádnému skandálu, by jistě byla důstojnou představitelkou České republiky v prezidentské roli.
Během své politické kariéry jednala i s papežem Benediktem XVI., s dánskou královnou Markétou II. či s Jindřichem I., vévodou Lucemburským. Jako jedna z mála špiček ODS je u veřejnosti mimořádně oblíbená a neslevuje ze svých morálních zásad. S ní v čele by Česká republika mohla překročit stín komunistické minulosti, který na ní v očích zahraničních partnerů stále tak trochu leží.
