Přišla jste už při vašem prvním pobytu ve Skotsku do kontaktu s whisky? Vůbec ne, o whisky jsem do té doby nic nevěděla a ani ji nepila. Za rok a půl pobytu jsem nenavštívila palírnu. Odjela jsem tam po střední škole naučit se pořádně angličtinu. Pracovala jsem v jednom hotelu kousek od města Campbeltown, kde jsem dělala pokojskou a servírku. Až po návratu, když jsem nastoupila do firmy která se whisky zabývala, jsem se teprve začala o její výrobě a historii učit.
Takže jste po návratu do Česka hledala uplatnění a dostala jste rovnou nabídku pracovat ve whisky baru?
Ještě předtím, než jsem se vrátila, tak pánové Fous, Held a Stiubhard Kerr-Liddell (poslednímu zmíněnému patřil hotel, ve kterém Mirka Kverková ve Skotsku pracovala, pozn. red.), kteří dnes vlastní v Praze whisky bar, se rozhodli dovážet láhve skotské sem k nám. V té době už měli nějaké zásoby na skladě, ale neměli nikoho, kdo by jim to prodával. Tím, že jsem se osvědčila prací v hotelu, mě následně oslovili, jestli bych pro ně pracovala.
Sto let stará whisky se na aukci prodala za cenu činžáku v Praze |
Jak jste se v oboru dovzdělávala?
Ze začátku jsem o whisky jen četla a učila jsem se sama. Po třech měsících jsme byli na vystavě vína a destilátů v Brně a večer před ní si mě pan Fous zavolal a řekl: „Tak a teď to půjdeš ochutnat.“ Na to já: „Ne, já to pít nebudu!". Na to on zase: „To musíš, abys věděla, co prodáváš.“ Je to jako s vínem nebo s kávou. Postupně je musí člověk zkoušet, aby se o chutích pořádně naučil. Třeba až po roce jsem si řekla, že to pít začnu, ale bylo to víceméně celé z donucení kvůli produktům, které jsme prodávali.
Co musí alkohol splňovat, aby se mu mohlo říkat whisky?
V případě třeba té skotské musí zrát ve Skotsku v dubových sudech tři roky a jeden den, vyrábět se ze sladového ječmene a obsahovat alespoň 40 % alkoholu.
Jak by se měla správně podávat?
Nejlépe podávat bez ledu při pokojové teplotě a ve skleničce Glencairn, která má tvar hrušky, úzké hrdlo a je na nožičce. To je kvůli tomu, aby z ní neunikaly vůně.
První whisky stočil před sedmi lety do pár sudů, teď s ní chce prorazit do světa |
Co whisky s ledem, jak to vídáme v amerických filmech?
Pokud to má někdo rád, tak ať si ho tam dá. Za nás „whiskaře“ by se to nemělo dělat. Když si do whisky dáte led, zmrazíte všechny ty krásné chutě a vůně, které z toho mají být cítit. Doporučujeme je třeba rozkápnout vodou nebo si udělat takový whisky drink, kdy se dá panák whisky a smíchá se ve stejném poměru s vodou.
Není to škoda?
Já vždycky říkám, že ano. Ale pokud je to na někoho příliš silné pití, občas stačí pár kapek vody, mírně se zjemní a může ji pít i někdo, kdo na whisky příliš zvyklý není. Já to nedělám. Pokud whisky takhle udělal výrobce, tak přesně ví, jak má chutnat, a když se do toho přidá voda, tak se pak musí trošku zkazit. Já to ochutnám tak, jak to je. I když by tam bylo 68 procent alkoholu. Když se člověk napije napoprvé, tak to pusu trochu spálí, ale napodruhé už to začne chutnat.
Je whisky záležitost pouze Britských ostrovů?
Když to vezmu z pozice výrobce, tak nejvíce se o ní mluví hlavně ve Skotsku nebo v Irsku. Pro místní to znamená to stejné, jako pro nás pivo. Ale třeba Japonsko je také hodně známé svou whisky, dále třeba Indie nebo Izrael.
Irové svolili k nemyslitelnému. Na trh začali dodávat whiskey s příchutěmi |
V čem je whisky pro vás zajímavější oproti jiným destilátům?
Víceméně mě vždycky zajímala jen whisky. Asi to bylo spojené s tím, že jsem ve Skotsku žila a dodnes je to můj druhý domov. Třeba rum mi nechutná, protože je moc sladký a nemá pro mě takový příběh. Whisky je pro mě elegantní, krásné pití.
Dnes už jste také spolumajitelkou whisky baru. Jak k tomu došlo?
Dva a půl roku zpátky mi přišla nabídka od pánů, pro které jsem pracovala ve whisky baru. Jeden z nich onemocněl a řešili, jak to vymyslet s pozicí třetího společníka a nabídli to právě mně.
Jste zároveň organizátorkou Ladies Whisky Clubu. Mohla byste ho trochu představit?
Je to projekt, který vznikl před pěti lety úplně náhodou. Byla jsem na jednom pánském whisky clubu a chtěla jsem se stát členkou, protože jsem tam jezdila docela často. Ze začátku byli pánové docela zaskočení, že se k nim jako žena chci přidat. Nakonec mě přijali za čestnou členku. Mají stanovy, podle nichž nesmí být řádnou členkou žena.
Doma jsem si pak dělala rešerši, jestli existují nějaké dámské whisky kluby. Ve světě jich pár je, ale u nás žádný. Takže na základě toho, že mě nechtěli přijmout, jsem si založila vlastní whisky club a pánové tam nesmí. Jen ti, co tam chodí o whisky prezentovat.
V současnosti máme šestačtyřicet členek, z toho dvě ze zahraničí. Většinou tak kolem třiceti z nich se točí na setkáních, která máme čtyřikrát do roka. Pokaždé je večer zaměřený na něco jiného. V březnu je svátek svatého Patrika, tak většinou degustujeme irskou. V červnu jsme měli pětileté výročí, tak jsme chtěly něco speciálního a degustovaly jsme japonskou whisky. Jednou ročně máme výjezdní zasedání a jezdíme po českých palírnách. Pak máme ještě vánoční setkání, a to vymyslím vždycky něco jiného. Někdy je to zaměřené na palírny, někdy je to cesta Skotskem, prostě cokoliv mě napadne a co jsme ještě neměly.
Whisky jako živá voda. Páni je do klubu nevzali, a tak české ženy založily svůj |
Vidíte nějaký rozdíl v mužských a ženských chutích?
Je to úplně nastejno. Není to o tom, že by ženy neměly rády kouřovou whisky. Naopak jsem zjistila, že hodně z nich ji dokonce vyhledává.
Vy preferujete jakou?
Pro mě je nejlepší dát si whisky večer, protože jsou chuťové pohárky trochu jinak postavené, a to bych si dala právě nějakou lehce kouřovou. Kdybych si měla dát odpoledne, tak by pro mě byla lepší jemnější whisky, lehce do ovocna nebo nějaká, která je po sherry.
Jaká je pro vás královna mezi whisky?
Je to Springbank z palírny v Campbeltown, kde jsem žila. Je to pro mě velká srdcovka. Všechno vyrábí na jednom místě, jsou takoví rodinní, což je naše firma taky. Zatím nic, co jsem od nich ochutnala, jsem nechtěla vylít do kanálu.
Na jakých dalších projektech pracujete?
Dlouho jsem plánovala uspořádat Springbank Day jako ve Skotsku, ale musela jsem na to dlouho schraňovat láhve, které dostáváme sem do Čech. Aby bylo vůbec co pít, protože dostáváme malou alokaci a loni v červnu jsem udělala první ročník. Dále jsme jako firma převzali Whisky Life! Prague, což je whisky festival na Novoměstské radnici, který se koná pravidelně každý rok v listopadu.
Milion Čechů pije denně alkohol, adiktologové žádají více peněz od státu |
Jste v tomto oboru rarita?
Tady v Čechách jsem spíš ojedinělá, protože nejsme takový trh, co se whisky týče. Ve Skotsku potkáte spoustu žen, které se whisky věnují nebo pracují přímo v palírně a dělají degustace.
Jezdíte také po cizích palírnách?
Nedávno jsem se vrátila ze Skotska. V rámci sebevzdělávání se snažím jezdit pravidelně. Na jihu jsem byla nespočetněkrát. Naposledy jsem na ostrově Sky navštívila palírny, kde jsem ještě nebyla. Všehovšudy jsem jich objela tak třicet.
