Jste úplně normální žena. Chodíte do práce, stresujete se zbytečnostmi, hubnete, abyste mohla zase ztloustnout, a všechno to rozebíráte s kamarádkami u vína. Pak na těhotenském testu uvidíte dva modré proužky, a váš život se stočí jiným směrem. "Klid, žádnou paniku, to zvládneš," opakujete si, když přejde první vlna štěstí, která se po objevení proužků převalí.
Jenže ty pocity, které jsou směsí radosti a panické hrůzy, neustávají, takže se přistihnete, jak místo projíždění Facebooku a zpravodajských serverů najednou visíte na tzv. maminkovských webech a dychtivě hltáte každou informaci. A nestačíte se divit. Já v nich hledala uklidnění, že v tom nejsem sama a že se to všechno dá zvládnout v klidu a racionálně, stačí, když budu postupovat podle následného manuálu, ale nic z toho jsem tam nenašla.
To první, co mě překvapilo, byla nová řeč. Na maminkovských webech se mluví zcela jiným jazykem než tady na Zemi. Základem tohoto jazyka jsou zdrobněliny jako mrňousek, těhulka, bříško, bazárek, vitamínky... Postupem času zjistíte, že zdrobnit se dá v podstatě úplně všechno, včetně ozviček, dudlíčků, plíneček a prdýlek. Zvláštní kapitolu pak tvoří novotvary jako mimísek, mimoušek nebo manža (manžel, pozn. překladatele).
Přiznávám na rovinu, že kombinace zdrobnělin, novotvarů s nebývalou záplavou smajlíků mě dokonale vyděsila, ale nevzdala jsem to. Hledala jsem dál v naději, že narazím na normální web, kde na mě budou všichni mluvit tak jako dřív, nebudou mě oslovovat "Ahojky, těhulky" a kde mi normálním jazykem vysvětlí a poradí, co mě čeká. Marně.
"Zase mi lhali," napadlo mě, když jsem se prodírala záplavou smajlíků a hormony nadopovaných mamč s mimísky v bříškách. Slibovali, že to hormony všechno zařídí za mě a já se bez vzpírání a ještě ráda ponořím do vesmíru plného bříšek a dudlíků, a ono houby. "Právě stojíme u okna a díváme se, jak venku sněží," přečetla jsem si příspěvek jedné z maminek, která se nacházela ve třetím měsíci těhotenství, a přeběhl mi mráz po zádech.
Moje kamarádka Danča, která se k těhotenství postavila podobně - tedy z mého pohledu úplně normálně jako já - měla více odvahy a na jednom z webů se dokonce zaregistrovala. K přihlášení tentokrát ale nestačilo jméno, přezdívka, případně e-mail, jak je tomu u běžných diskusních fór, ale systém vyžadoval také termín poslední menstruace, termín porodu, screeningu, bydliště, telefon...
Danča byla členem dva týdny a třikrát přispěla do diskuse, než přišel e-mail, ve kterém jí správcová stránky jemně vyčetla, že diskutuje málo, a naznačila, že by mohla být z diskuse vyloučena. Jako důvod bylo uvedeno, že "by byly s holkama nerady, aby je třeba šmírovali chlapi". Danča se několik sekund zamyslela nad touto zajímavou konstrukcí a nechala se dobrovolně vyloučit.
Já jsem si pročítala weby ještě pár týdnů a přistihla se při úvaze, že jsem nějakým omylem unikla tajnému vládnímu programu, kdy jsou těhotným ženám místo mozku implantována chrastítka. Mozky vláda využívá k tajným výzkumům a přibližně dva roky po porodu je opět ženám vrací zpět.
Pak se mi konečně ze všech popisů prvních pohybů mimíska v bříšku, rad a dojatých výpovědí udělalo mdlo a rozhodla jsem se ten svět plný zdrobnělin, smajlíků v kombinaci s popisem ukrutně těžkých porodů a strašlivých rizik, která mi hrozí, dobrovolně opustit. Poslední větu, kterou jsem zahlédla na diskusním fóru, ale jen tak nezapomenu. Zněla: "Nemůže naše tuleníčko s manžou ublížit našemu mimískovi?" (Překlad: Může být sex v těhotenství nebezpečný pro dítě?)
Danča mezitím nahlédla do několika časopisů, které se mateřstvím a věcmi s ním souvisejícími zabývají. Poté, co si přečetla článek upozorňující na naprosto neuvěřitelný fenomén, kdy existují údajně ženy, které své děti nechtějí kojit, protože jsou jim přednější tak povrchní věci jako hezká prsa, časopis odložila a upozornila mě předem, ať tento další paralelní vesmír nechám vesmírem a věnuji se rozumnějším věcem. Dala jsem jí za pravdu a snažím se ze všech sil uchovat si aspoň trochu zdravého nadhledu a především zdravého rozumu. Podle mě se mi bude ještě hodit...
