Milena Steinmasslová | foto: Ondřej Košík

Milena Steinmasslová: Dokud žiju, mám naději na roli

  • 15
Patří mezi nejznámější české herečky a před časem se pustila také do psaní. Nejnovějším počinem Mileny Steinmasslové je divadelní hra, která mapuje život sovětského dramatika Bulgakova. Kvůli jeho příběhu se ponořila do hrůz stalinského režimu. Kromě toho vede už deset let rétorické kurzy.

Umíte se vymluvit z prekérních situací?
Většinou ano. Naučila jsem se řešit věcný problém daného okamžiku a ne emoce.

Co všechno dokážete poznat z mluveného projevu?
Nechci ze sebe dělat šamana, protože to pozná každý, akorát nad tím nepřemýšlí. Je možné odhalit míru sebevědomí toho člověka, schopnost naslouchání, míru vzdělání – kolik toho dotyčný přečetl a jak má bohatý slovník. Poznáte, jestli přemýšlí a říká své myšlenky, nebo jenom papouškuje.

Může se člověk v rétorických dovednostech zlepšovat?
Je poměrně náročné změnit to, co je dávno utvořené. To, jak teď mluvíte, jste si budovala celý život. Když budete chtít cokoliv pootočit, zasáhnete do svého vnitřního já a záleží na tom, jak křehká nebo pevná je vaše vnitřní rovnováha. Jakmile se budete chtít něčeho vzdát, něco nového přijmout, to všechno bude mít své důsledky. Ale zdokonalovat se můžete vždycky.

Co považujete za největší rétorický problém Čechů?
Důležité je mluvit, až když máme co říct. Nejvíce nám však chybí schopnost poslouchat. Vnímat, co nám druhý člověk doopravdy říká, a ne co si myslíme, že nám říká, nebo co chceme, aby nám říkal.

Stává se vám někdy, že dřív mluvíte, než myslíte?
Bohužel ano. Někdy neodolám a řeknu vtipnou poznámku, lidi rozesměju, ale za chvíli mi dojde, že jsem si tím vtipem nepomohla, že sebeironie je někdy zrádná. Mluvíte o sobě tak, jak by si nikdo jiný nedovolil. Ale víc si vyčítám chvíle, kdy jsem neřekla, co jsem říci měla.

Váš projev je velmi klidný a kultivovaný. Umíte se někdy rozčílit?
No jéje! Ale když jsem nejrozčilenější, chovám se podobně jako Italové: mluvím v krátkých větách, jsem tichá a studená. Prý to není příjemné.

Ptám se i proto, že vyhrocený byl před pár lety váš rozvod, kdy se vaše spory s manželem propíraly na veřejnosti. Jak se stane, že se rozchod dvou lidí přenese až do médií?
To je dobrá otázka, ale nerada bych o tom mluvila, protože jsem to nebyla já, kdo informace do médií poskytoval, a vyhýbala jsem se tomu.

Čtěte v pondělí

Proč měla ráda svou roli v komunistickém seriálu Muž na radnici a jak ji napadlo psát divadelní hru zrovna z období nejtvrdšího stalinského režimu? A co si myslí o mladých herečkách? Čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Milena Steinmasslová

Je podle vás možné rozvést se klidnější formou?
Samozřejmě, spousta párů dokázala, že to jde. Nejsem rozvodový právník ani rodinný terapeut, takže nedovedu říct, jak docílit laskavějšího způsobu. Ono to ze začátku vždycky vypadá nevinně. Jako když jedete ze stráně. Nejprve se zdá, že to zvládnete, pak se lyže rozjedou a vy si dole rozbijete ústa na padrť. Obecně asi platí, že dokud jsou lidé schopní mluvit a poslouchat se, je šance, že to ustojí. Když se dva rozvádějí, jsou mezi nimi zraněné city, zklamání a zrady, ale pořád by tam mělo zůstat léty vybudované přátelství. Na dobrý rozvod se totiž připravujete tím, jaké máte manželství, jak jste opečovávali váš vztah a do kolika pater ho máte rozvrstvený, abyste se potom aspoň o jedno z těch pater mohli opřít.

Překvapilo mě, že jste se rozváděli po 26 letech.
Člověk by řekl, že ti dva spolu po takové době dožijí, že? No, stalo se.

Když jste po tolika letech zůstala sama, s čím jste se nejvíc potýkala?
S určitou ztrátou sebedůvěry ve všech možných sférách osobního života. Dostavil se pocit selhání, nedostatečnosti. Najednou jsem byla sama a přestože mám dva úžasné syny, kteří pomůžou, kdykoliv potřebuji, nechtěla jsem, aby dopláceli na moje rozhodnutí. Mají své životy a musela jsem se naučit spoustu věcí řešit sama.

Začala jste něco dělat jinak?
Já jsem trochu jiná... Ale počkejte, začala jsem psát.