„Řekněte mi svůj nejšílenější způsob, jakým praktikujete mikrofeminismus.“ Když Tori Dunlapová, finanční koučka, autorka a moderátorka podcastu ze Seattlu loni zveřejnila na TikToku výzvu pro svých 2,4 milionu sledujících, sešla se jí v komentářích slušná sbírka inspirace.
Ona sama, když píše e-mail heterosexuálnímu páru, uvádí v oslovení jako první vždy jméno ženy. Když se její kamarádka vdala, počkala s aktualizací jejího příjmení v kontaktech na telefonu, až když dotyčná obdržela nové doklady. Označuje to za „malé kroky za rovnost žen, které podporují věc, ve kterou věříte, namísto velkých gest a demonstrací.“
Dámy a synové dam
Téměř 13 tisíc komentujících uvádělo na její pokyn další příklady mikrofeminismu: Začínat pracovní prezentace slovy: „Dobrý den dámy a synové dam.“ Když muži mluví o sportu, automaticky předpokládat, že jde o ženský sport. Místo „díky bohu“ používat sousloví „díky bohyni“.
Předpokládat, že drink s třešničkou a deštníčkem si objednal muž. Cestou na toaletu neskrývat menstruační pomůcky jen proto, aby je nikdo neviděl. Ptát se spolužáků svých dětí ve školce, co dnes bude táta vařit, a pak se tvářit překvapeně, že vaří máma.
Malé činy mohou přinést velkou změnu. Praktikujete mikrofeminismus i vy? |
„Jako servírka dávám vždy ženě větší nebo hezčí porci,“ uvedla další komentující. A další pokračovala: „Když nevím pohlaví zvířete, automaticky o něm mluvím jako o samici.“ Jiná sdělila, že mužům ve sportovních dresech říká: „Líbí se mi tvůj kostým.“
„Když otec v ordinaci nezná alergie svých dětí ani jejich rodná čísla, neví, zda a na co jsou očkovány nebo kolik váží a měří, nezlehčuji to shovívavým úsměvem, ale vrhám na něj pohrdavé pohledy, kterých by se ve stejné situaci dostalo matce,“ přiznala se třeba lékařka z pohotovosti.
Proti každodennímu sexismu
Pojem „mikrofeminismus“ připomíná koncept „mikroagresí“, tedy každodenních projevů předsudků založených na rase, pohlaví, sexuální orientaci nebo zdravotním postižení: například když vedoucí obchodu sleduje zákazníky tmavé pleti v domnění, že budou krást, nebo když rodič svému dítěti po coming outu řekne, že je to „jen fáze“.
Mikrofeminismy se snaží čelit tomu, co Andrea Pressová, profesorka sociologie a mediálních studií na University of Virginia, označuje jako „každodenní sexismus“, a to tím, že převracejí očekávané genderové role. V roce 2021 vyšla o tomto tématu kniha, jejíž je spoluautorkou.
Tradiční manželka se vrací. Trend TikToku velebí ženy u plotny a dětí |
Na stejnou absurditu upozorňuje i facebookový profil Man Who Has It All. Ten se například ptá, jestli mohou být muži dobří v programovaní, zda existují vtipní mužští komici nebo jak vysvětlit manželce, že musí děti v létě natírat opalovacím krémem.
Prohlašuje, že muže s krátkými vlasy ženy všeobecně neshledávají atraktivními, že mužské mozky jsou předurčeny k péči o malé děti nebo klade řečnickou otázku: „Jak by asi vypadal svět, ve kterém by muži odmítali dělat domácí práce?“ Odpovědět si jistě zvládneme každá sama…
Malé kroky s velkým dopadem
„Ženy neustále zažívají všechny tyto předpoklady, které jsou neuvěřitelně sexistické, ale my je tak nějak přijímáme: že ženy budou vařit večeři, nebo když se matek malých dětí někdo ptá: ‚Ty pracuješ?‘, zatímco u otců se automaticky předpokládá, že pracují,“ píše Andrea Pressová. „Mikrofeminismus je důkazem toho, že si ženy v současném prostředí víc uvědomují ty každodenní projevy sexismu, které naše kultura v podstatě zabudovala do zdravého rozumu a běžného života.“
Jde o malé soukromé revolty žen v časech antifeministické a trad wives rétoriky, která skrz extrémní pravici usiluje o systematické oslabování reprodukčních a občanských práv i širší kulturní posun směrem k misogynii, vedený představiteli takzvané manosféry.
Na tomto pozadí se debata o mikrofeminismu podle Tori Dunlapové mění v opravdu zajímavý mikrokosmos toho, co dnes znamená být feministkou. „Tyto malé kroky jsou způsoby, jak můžeme přispět k vlastní rovnoprávnosti a rovnosti,“ vysvětluje.
