Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvTři roky abstinuje a těžké chvíle prožila za tu dobu dvakrát. Poprvé, když jí zemřel táta, a podruhé loni na podzim, kdy na ni dopadla jak koronavirová krize, tak poporodní blues. V létě totiž porodila syna.
„V noci přišly úzkosti a hlava si pamatuje, že ty se velmi dobře řeší alkoholem. V ten moment nastane chvilku souboj, než člověk přepere tu hlavu a zašoupne zpátky šuplíček, který říká: alkohol by ti velmi rychle zafungoval,“ přiznala Michaela Duffková.
Pomáhá studená minerálka
První, co jí pomohlo dostat „šuplíček“ zpátky, je studená minerálka. „Napiju se, rozdýchám to a přemýšlím, co tomu předcházelo. Takové stavy většinou nespadnou z čistého nebe. Učím se najít příčinu, ale mám pořád na čem pracovat,“ vysvětlila a dodala, že každý abstinující alkoholik by měl z léčby znát vlastní návod, jak takovou krizi zvládnout. „Někomu funguje procházka, někomu převést myšlenky úplně jiným směrem, ale zapít to větším množstvím nealkoholického nápoje, myslím, funguje u hodně lidí.“
Pro nezvladatelnou situaci má kromě toho „záchrannou síť kontaktů“ a ví, kam zavolat, kdyby bylo nejhůř. Jsou to lidé, kteří vědí, jak s ní v takových chvílích komunikovat. „Mám také promyšleno i zapsáno, jak bych postupovala ve chvíli, kdybych se napila.“
Muž myslel, že si zlomila vaz. Bála jsem se o život, říká vyléčená alkoholička |
Michaela Duffková pila tři a půl roku, pak nastoupila léčbu, a když se zdálo, že všechno zlé je pryč, málem to definitivně odneslo její manželství. Měla před rozvodem. „Museli jsme nad vším hodně přemýšlet a říct si, jestli nám nějaké staré křivdy stojí za to, abychom manželství zahodili, anebo jestli chceme začít od začátku bez škraloupů z minulosti. Poctivě jsme o všem mluvili a jen díky tomu se nám ho podařilo zachránit.“
Začala pít po porodu dcery, které je teď šest let a půjde do školy. A protože první tři roky se u dětí vyvíjejí základní emoční návyky – a to je právě doba, po kterou se po večerech opíjela –, může mít raný vývoj dcery vliv na její pozdější psychickou kondici.
„Vztah máme spolu úžasný, o všem ví a mluví o mně jako o nealkoholičce. Ale určitou obavu z toho, co bude, samozřejmě mám. Teď je ještě malá, a i když to nevypadá, že by ji to nějak poznamenalo, uvidíme časem. Každopádně mám příležitost konzultace s dětským psychologem, kdyby bylo třeba,“ řekla Michaela Duffková a dodala, že dcera je připravena i na nepříjemné informace, které by se k ní mohly dostat.
„Říkáme jí, že jsou různí lidé a že každý má jiný názor, na který má právo. Učíme jí respektu,“ uvedla Duffková s tím, že ani ze soukromého úhlu pohledu nelituje, že šla s kůží na trh a svěřila se se svou závislostí na alkoholu veřejnosti. „Horší by bylo, kdybych ustoupila od sdílení svého příběhu jen proto, že někdo má jiný názor. To by bylo zbabělé. A dokud dokážeme s manželem dceři vysvětlit – a ona respektovat – právo každého na názor, tak to bude v pořádku.“
Táta pil podobně jako já
Také Michaela Duffková vyrůstala s tátou, který měl k alkoholu hodně blízko, ale když byla ještě malá, nic prý nezaznamenala. „Táta to měl podobně, jako jsem já, že pil hodně po večerech někde zavřenej – ne že by se toulal po baráku a ubližoval nám. Až když se rodiče rozvedli a my jsme k němu s mámou a bratrem jezdili, to mi bylo asi sedm let, jsem viděla, že se něco děje.“
Nabízí se otázka, do jaké míry ji mohl otcův přístup k alkoholu ovlivnit. „Je to dost pravděpodobné. Rodinné prostředí má, co se týče alkoholu, na dítě velký vliv. I když bych v dospívání řekla, že to na mě žádný vliv nemá, tak zpětně vidím, že evidentně mělo. Jeden čas jsem za ním dokonce nechtěla jezdit kvůli tomu, že pil, když jsme přijeli,“ zavzpomínala. Sama se k alkoholu dostala poprvé kolem patnáctého roku, a to díky kamarádům. „I když v okolí se setkávám s tím, že právě nejčastěji se děti napijí poprvé s rodiči,“ potvrdila v rozhovoru.
Michaela Duffková (29)
|
Že by závislost na alkoholu potřebovala přeměnit v závislost na něčem méně nebezpečném, to si nemyslí. „Celkově jsem po léčbě dost změnila svůj život a hned začala pracovat. Moje pozornost na láhev v ruce se rozprostřela na víc různých činností,“ uvedla v rozhovoru.
Léčebny pro alkoholiky jsou přeplněné, kolikrát se čeká na nástup týdny i měsíce. Co může okolí udělat pro alkoholika, který se rozhodl se léčit, ale čeká, až bude v léčebně místo? „To je těžké, já bych chtěla, aby ti lidé nečekali. Když někam zavoláte a řeknou vám, že vás mohou vzít až za tři, čtyři měsíce, můžete ztratit motivaci. Alkoholik se může extrémně rozpít a může to špatně dopadnout. Proto u nás ve stacionáři Alkos chceme, aby nastoupil léčbu do dvou, třech týdnů. Pokud musí čekat, může ho okolí jen maximálně podpořit v jeho rozhodnutí jít se léčit a udržet ho co nejvíc střízlivého. Úplně se to asi nepodaří, ale alespoň, aby byly následky čekání co nejmenší.“
Co dělat, když alkoholik pije a žádný problém si nepřipouští? Na to není podle Duffkové univerzální rada, protože v každé rodině to funguje jinak. Právě pro takové případy je v centru Alkos otevřené i rodinné poradenství, které, jak říká, v Česku velmi chybí. „Terapeut dá nejbližšímu člověku psychickou podporu a nastíní, jaké jsou možnosti – jak alkoholika k léčbě motivovat.“
Táta pije, co mám dělat? Pět rad lékařky i vyléčené alkoholičky |
Jsme velkovýrobna alkoholu
Kdo nepije, je v Česku divnej, řekla Duffková a potvrdila, že Češi patří na druhé místo ve spotřebě alkoholu na světě na hlavu. Každý čtvrtý alkoholik je přitom žena. „Má to svůj historický kontext. Pěstuje se tu víno, máme nejlepší pivo na světě, do toho se tu vyrábí Becherovka, tvrdý alkohol, pálí se tu slivovice… V podstatě jsme taková velkovýrobna alkoholu.
A historicky je tu navíc popíjení spjato s celou řadou událostí. Víno se pije ke všemu: ráno jsou lidé zvyklí si dát slivovici na tlak, v poledne na trávení a večer na spaní. Popíjení souvisí s naší kulturou, společenskou normou. Navíc je tu alkohol velmi tolerován. Je extrémně levný, dobře dostupný, nikomu není divné, že se dá alkohol koupit kdekoliv, kdykoliv a za málo peněz,“ uvedla Duffková s tím, že se teď v době pandemie ukázalo, že za to naše druhé místo nemůžou turisté, kteří k nám jezdí popíjet. Spotřeba alkoholu u nás totiž za dobu koronakrize vůbec neklesla. „Naopak stoupá, což v době, kdy jsou uzavřené restaurace a všichni jsou doma, jasně říká, že to nemá nic společného s turisty. Češi bohužel pořád vnímají alkohol jako lék na všechno, nikoliv jako hrozbu.“
Alkoholické lobby má v Česku podle Míši velmi silné zastoupení, zatímco prevence je tu tragická. „Osvěta by měla začít už u dětí, ale ve chvíli, kdy rodiče ukazují dětem alkohol jako normu a každý večer doma popíjejí, pak bude u jejich dětí každá další prevence daleko méně účinná, než kdyby děti od mala věděly, že pít alkohol není normální. Neříkám, ať nepijou vůbec, ale rodiče by se neměli tvářit, že je normální si každý večer otevřít víno nebo vypít tři piva,“ uvedla Michaela Duffková. Uvítala by také omezení reklamy na alkohol, co do počtu i vysílacího času. „Dneska běží například i v sobotu dopoledne mezi pohádkami,“ řekla.
Lidé, kteří se nyní hlásí do Alkosu k léčení, nejsou ti, kteří začali pít loni v březnu, ale ti, kteří už předtím popíjeli na hraně, řeka Duffková a dodala, že kolik alkoholiků má na svědomí pandemie, kteří se rozpili až v posledním roce, to uvidíme tak za rok, dva, tři. „Zatím si netroufám tvrdit o jak velký nárůst půjde, ale prognózy neříkají nic hezkého.“
Jak se změnil od doby dospívání její pohled na alkohol? „Extrémně. Vůbec jsem ho v dospívání nevnímala jako hrozbu, proto apeluju na rodiče, aby mluvili s dětmi o tom, že alkohol není žádná legrace. Když už je nutné ho užívat, tak s velkou rozvahou. Dnes ho vnímám jako velkou hrozbu pro společnost. Když někdo tvrdí, že jemu by se nemohlo stát, že by alkoholu propadl, je to hloupost. Člověk nikdy neví, dá se do toho spadnout a ani neví jak.“
Je, či není trocha alkoholu zdraví prospěšná? „Nejnovější studie jasně říkají, že neexistuje bezpečná konzumace alkoholu, protože je to tak individuální, že vám nikdo nemůže říct, co je bezpečné.“
Kdy Michaela Duffková propadá sladkostem a kolik káv vypije denně? O tom, že hlavním impulzem pro založení Centra Alkos byla sebevražda otce, který si sáhl na život pár dní před nástupem do léčebny a jak vzniká film podle její knihy Zápisník alkoholičky... Poslechněte si celý Rozstřel.
