V šesté třídě jedné pražské základní školy vyzvala paní učitelka přítomné na rodičovské schůzce, aby odhlasovali, že dívky nebudou smět chodit do školy nalíčené. Škola je prý škola a měl by v ní panovat nějaký řád, nehledě na to, že na malování mají děvčata ještě dost času.
Rodiče sice návrh odsouhlasili, ale ne všichni byli zajedno. "Mnozí zvedli ruku jen proto, aby nevstupovali do zbytečného konfliktu s učitelkou. Nevidím nic špatného na tom, že si dcera ve dvanácti trochu zvýrazní řasy nebo použije lesk na rty. A myslím, že doby, kdy škola rodičům diktovala, jak mají mít jejich děti dlouhé sukně, jak úzké kalhoty a jaký sestřih, patří do minulosti," ohrazuje se například matka jedné z žaček.
"Učím skoro třicet let a musím uznat, že chování dětí se v mnohém posunulo. Líčení dívek už okolo jedenáctého roku se mi dost příčí, ale respektuji, že doba je taková, a nijak to svým žačkám nevytýkám," přiznává učitelka z jiné pražské základní školy Jitka Hanušová. "Co si ale mám myslet o rodičích, jejichž dcera neumí v páté třídě násobilku, ale oči má vyvedené jak Kleopatra?"
Já měla pletené kalhoty, ona má stíny
Dlužno podotknout, že rodiče mnohdy dělat nic moc nemohou. Líčení už velmi mladých dívenek dnes obecně není považováno za nějakou extrémní výstřednost, takže se možná i těžko vysvětluje, proč se některé dívky ve třídě malovat mohou a naše dcera zrovna ne.
"Doba se proměnila v mnoha ohledech. Dívky chtějí vypadat starší, chtějí se líbit. Ty, které se nelíčí, bývají označovány spolužáky za dětské," připomíná Milena Nováková, psychoterapeutka a ředitelka Občanského sdružení NEO CZ.
"Další věc je, že se celkově ve společnosti uvolnila pravidla a normy. Vymizely jasně dané a přísně dodržované předpisy v oblékání i chování. Svou roli hrají také média a vzory, které prezentují. Velký důraz je kladen na ženskost, fyzickou krásu, péči o vzhled a mládí. A z pohledu systému dítě - škola - rodina se prosazuje jedinečné právo rodiny na výchovu dítěte…"
"Kristýna používá stíny, řasenku a lesk na rty a určitě není ve třídě jediná," souhlasí s odbornicí i Ester Fischerová, jedna z matek, které si za líčením dvanáctiletých dcer stojí. "Já jsem v jejím věku nosila pletené kalhoty po bratrovi a bylo mi to putna. Taková byla doba. Ale dnes je zase jiná doba. Ve všech pořadech pro děti vidíte upravené, hezky oblečené, nalíčené holky, v dětských časopisech vám radí, jak se malovat, nemohu jí toto všechno vyvracet a říkat: Ty ne! Ty se malovat a parádit nesmíš! Mnohem více by mi vadilo, kdyby kouřila nebo se chovala vulgárně."
Zákazy vedou do pekla
Podle odborníků není vhodné školačkám líčení zakazovat, ale spíš otevřeně s dcerou hovořit o tom, co pro ni znamená líčit se, co jí to přináší a co jí to naopak může brát. Líčení v útlém věku totiž nejenže může škodit dívčí pleti nebo v přehnané míře působit nevkusně, ale má do určité míry i svá další úskalí.
"Za negativní považuji tři faktory spojené s líčením mladých dívek," soudí psycholožka Milena Nováková. "Jednak se tak staví do role starších a dospělejších a je otázkou, jestli pak mají možnost vytěžit všechno z dětskosti, která k tomu věku stále ještě patří a má svůj velký smysl v psychickém vývoji. V očích druhých totiž nalíčená dívka většinou vyvolá jiné reakce, patřící spíš starším."
Druhým faktorem jsou podle Novákové hodnoty. "Přílišný důraz na fyzickou krásu může být problematický vzhledem k vývoji sebehodnocení," říká. "Sebehodnocení založené převážně na fyzickém vzhledu - a že jsou k tomu dívky a ženy společností docela tlačeny - může být křehké, zvlášť je-li ideál položen velmi vysoko."
Navíc se pak podle ní dívce může stát, že k ní i ostatní lidé budou přistupovat jako k "vizuálnímu objektu" a skutečná osobnost ustoupí do pozadí. "To může být zdrojem silné frustrace," míní magistra Nováková. "Důležité je tedy s dcerou mluvit o tom, že je fajn, že jí to sluší, ale není to na prvním místě. Nalíčená tvář nenahradí osobnost a nesdělí nic o tom, v čem je dobrá, co umí a co ji baví…"
Lolitky, nebo malé děti?
Mezi největší rizika pak patří samozřejmě zvýšené nebezpečí sexuálního obtěžování či zneužívání. To je například důvod obav Marcely Janotové, matky třináctileté Jarmily: "Jarka vypadá velmi dětsky, o to více má touhu se malovat a udělat starší. Jenže já v tom cítím možný sexuální podtext, zcela neadekvátní jejímu věku. O líčení se přeme neustále…"
Psycholožka Milena Nováková její obavy chápe. "Samozřejmě že líčení je zdůrazněním ženskosti a sexuality, působí vyzývavě a dojmem, že dívka hledá sexuálního partnera," připouští. "To popisuji extrémní situaci, rozhodně neplatí, že každá nalíčená dívka se stane obětí sexuálního útoku, i když nelze opominout, že riziko tím roste. Každopádně ani tak z toho nevyplývá, že když se něco stane nalíčené dívce, může si za to sama."
Podle odbornice striktní zákazy nic nezmůžou a naopak mohou být pro dívku docela peklem. Vrstevníci jí prý nejspíš dají pořádně najevo, že je jiná. "Záleží na kolektivu, ve kterém se dívka pohybuje, v některých školách není líčení normou ani v patnácti, v jiných už v jedenácti letech patří k běžným věcem," připouští Milena Nováková.
Dobré je tedy zvážit všechny kontexty a s dcerou v klidu promluvit, vyslechnout ji a říct svůj názor a přání. "Přece jen není dobrým výsledkem, když se dcera sice doma nenalíčí, ale ve škole to potají dožene," dodává.
 |
