Na některé děti má rozvod přesně takové dopady. Kamarádka má malou holčičku a osmiletého syna-autistu a ten odchod tatínka nesl tak, že skočil u psychologa s počínající depresí a sebepoškozováním. Tatínek "kabrňák" sbalil dvacetiletou kolegyni a od rodiny odešel, navíc ze dne na den dětem představil "tetu", což byl pro děti šok a trauma.. kluk potřebuje speciální péči a po pravdě, je to s ním někdy k nevydržení, kamarádka musela do práce, aby zajistila živobytí a tím pádem se synem nemůže být a tomu její přítomnost chybí...když manžela žádala, aby s ní zašel do poradny a nechal si vysvětlit, jak "fungovat" s dětmi, odbyl ji, že "jemu" scény syn nedělá a že to má kluk z ní... Přitom byli stabilní pár asi dvanáct let, měli krásný vztah, všichni jsme jim záviděli, a i s dětmi fungovali naprosto harmonicky. Pak se "tatínek" zamiloval, a během krátké doby přeladil na jinou vlnu a popírá dokonce i synovo postižení. Odešel od problému, který nedokázal řešit, ale svým přístupem udělá do budoucna sto dalších problémů dětem. Matka je OK, je to bytost, která by se pro děti rozkrájela a všechno nese hrozně statečně, snaží se dětem maximálně věnovat, ale sama ví, že tátu dětem nahradit nedokáže a on se už bohužel jako táta přestal k dětem chovat. Začal na ně mluvit afektovaně a chová se tak nějak divně, že po každé návštěvě u otce se ptají, jestli tam zítra musí zase jít...

Je velice smutné, když si dítě vybírá mezi matkou a otcem. Bez otce jsem vyrostla a je pravda, že onen mužský element velice chybí, ale nejsem ani prostitutka, první dítě jsem měla ve třiadvaceti a sebevražedné sklony nemám, naopak mám stabilní manželství.

Hlavně, když dítěti chybí IDnes a jeho pravdy, hrozí přehnaně dobrý a vyrovnaný život. A to je riziko!

Titulek jak z Blesku. Sebevražda u dítěte je hodně vzácnou záležitostí, kdežto dětí, které vyrůstají bez otce či matky, je spousta.

Principiálně jsem taky pro střídavou péči, nicméně pokud oba rodiče založí nové rodiny, toto děcko se pak stává cizincem v obou rodinách a musí si nutně připadat jako vetřelec se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Mně je takových dětí líto a fakt si myslím, že by mělo mít jeden svůj stabilní domov.

Nejlepší je pochopitelně se nerozvádět, čemuž lze si myslím při troše dobré vůle zabránit, zejména pokud mají manželé malé děti. Přijde mi to neskonale sobecké a hloupé.

Pokud se udržuje manželství kvůli dětem, stejně to nejvíc odnesou právě ty děti (vlastní zkušenost).

Synovec s neteří jsou v péči otce! Matka děti  vídá jednou za týden v neděli! Švagrová odešla k milenci a děti jsou na straně otce a ona je jen nutné zlo které musí přežít do doby než k ní nebudou muset!

Jo, tohle je pro děti i do budoucna ta nejhorší varianta. Když jsou po rozvodu nuceny být na něčí straně...

Potravou pro dítě je, kromě jídla, pozornost. Pokud se mu pozornosti nedostává, chřadne. A je úplně jedno, v jak luxusním dětském domově bude vyrůstat. Lidé, kterým se nedostávalo pozornosti, popř. na místo pozornosti byli neustále peskováni a vychováváni (tudíž v nich vzniká pocit, že dělají něco špatně), pak mají problém např. s vystupováním před ostatními. Tolik pozornosti neunesou, protože na ni nejsou zvyklí. Jediná cesta jak z toho ven, je projít tímto nepříjemným stavem a vlastním omezením. Ignorance a zvyknutí si na situaci nepomůže, protože dělá člověka otupělejším.

...střídavá péče se musí asi hodně hodně zvážit...někdy bojují oba ne kvůli dítěti, ale kvůli sobě "aby tomu druhému ukázali!!!"...znám jeden případ, kde tatínek bojoval za střídavou péči, vybojoval ji...v praxi to teď už čtvrtým rokem vypadá tak, že v pátek si tatínek vyzvedne klučinu, odevzdá ho svým rodičům u kterých je celý týden a další týden v pátek si ho vezme maminka...oba dva rodiče mají nové rodiny a v podstatě jsou rádi, když je dítě u "toho druhého"...to je pak katastrofa...

a k tomu mužskému vzoru...nechci chlapi podceňovat ani přeceňovat, ale znám tolik chlapů, kteří by nemohli být vzorem pro jakéhokoliv kluka, že mám pocit, že snad raději bez "táty" než s "tátou"...sama jsem ovdověla, klukovi bylo deset...taky mám z toho obavy, ale vzhledem k tomu, že se v jeho okolí vyskytuje mužů dost (myslím z příbuzenstva), tak to nebude takový průšvih - alespoň doufám....

Já takových chlapů znám taky dost. Ale domnívám se, že to už je prostě další generace zprzněná neúplným roičovství protože mezi staršími muži se uvedený problém témeř nevyskytuje.

Výzkumy o negativním vlivu chybějícího otce na vývoj dítěte jsou na západě dávno známé a proto je na západě základem porozvodové péče společná/střídavá péče. To jen u nás komunisti po ruském vzoru prosadili, že dítě je majetek matek a postkomunistická justice se tohoto zcestného názoru drží jako klíště bez ohledu na moderní sociologické výzkumy a zvláště starší soudkyně svěřují děcka matkám do výhradní péče jak na běžícím pásu, přičemž ignorují, že otec má o plnohodnotnou výchovu dětí také vážný zájem a hlavně ignorují zájem dítěte o péči obou rodičů

Když už dojde k rozvodu, tak obecně platí, že jakákoliv dohoda je lepší než soud o děti a střídavá/společná péče je většinou dobrý kompromis, který dětem umožní péči obou rodičů (samozřejmě jsou i výjimky), jde o minimalizaci negativních důsledků rozvodu pro dítě, což nejlépe umožňuje právě společná/střídavá péče

Osobně jsem proti střídavé péči, kde dítě pendluje s batohem na zádech a neví, kde je doma. Jsem naopak pro to, aby dítě žilo s tím rodičem, se kterým má hlubší vztah a aby druhý rodič mohl být s dítětem kdykoliv to oba vyžadují.

Co je to muzsky vzor?

To je takové mystérium Chlapci se naučí zodpovědnosti, tvrdosti, odříkání. Dívky se naučí respektu, cti a sebevědomí. A samozřejmě i dalším věcem, podle osobnosti každého jednotlivce. Nejvíce je absence mužských vzorů vidět na chlapcích a mladých mužích, kteří se hroutí pod každou prkotinou a také na "zpovykaných" dívkách a mladých ženách, které si myslí, že se z nich každej posadí na p*del...