Martina ŘíhováNarodila před 41 lety v Praze. Vystudovala gymnázium, práva na UK v Praze nedokončila.
|
Vyrůstala v rodině dvou vědců imunologů, její starší sestra vystudovala přírodovědeckou fakultu, kariéru tak měla už vlastně dopředu danou. Ve třetím ročníku gymnázia však „přičichla“ k muzikantskému životu a zjistila, že biologie a chemie ji nebaví. Rozhodla se pro práva, ale nakonec skončila v reklamním světě. V oboru, kde se setkávají dva naprosto odlišné typy lidí - kreativní umělci s poměrně chaotickým životním stylem a kravaťáci se svými čísly v tabulkách.
„Jsem někde uprostřed těchto dvou světů a taky se říká, že jsem něco mezi holkou a klukem. Jsem čtvrtá dcera, táta měl dvě dcery z prvního manželství a dvě z druhého, tak jsem byla ta, která tahala pytle s cementem. Vychovával mě trochu jako kluka, o to jednodušší to mám v práci. Mužský pohled mě nerozhodí,“ říká pro magazín Ona Dnes Martina Říhová.
Reklamní svět je hlavně světem mužů a Martina Říhová v něm obstála mimo jiné i díky tomu, že se vůči mužům nevymezuje a nepoměřuje se s nimi. „Já klidně řeknu, že něco neumím, a také řeknu, že mám menšího pindíka. Jdu na jednání a vím, že když si budeme s muži poměřovat přirození, prohraju. A je mi to jedno,“ přiznává otevřeně. Navzdory úspěšné kariéře s ní mnozí muži jednají s určitým despektem a nadřazeně.
„Jakmile se muž takhle chová, víte, že má problém, a už si s ním jen hrajete. I když mám v okolí dva tři chlapy, se kterými nehnu. Rozhodli se, že jsem pitomá ženská a nemám nárok na život,“ říká.
Sama však uznává, že muži to mají kvůli stereotypnímu myšlení společnosti docela složité.
„Žena dnes může být ta růžová, která je doma s dětmi a vaří, ale může být i ten kyborg, který všechno zvládne. Obě polohy jsou společensky přijatelné, zatímco u muže je jen jediná možnost - mít dobrou práci a hodně peněz, ale už se nebere, že si doma vezme zástěru. A tohle bude muset společnost změnit, jinak holky muže zašlapou do země,“ míní Martina Říhová.
