Miloš Forman zemřel na jaře 2018. Takže v době, kdy jste se jakžtakž vyhrabala z nejhoršího a odhodlávala se vrátit znovu do života, přišel v Americe kvůli koronaviru totální lockdown a vy jste zůstala zavřená ve vašem domě v Connecticutu. A jak ve své knize přiznáváte, čekal vás další rok, kdy jste se znovu musela babrat sama v sobě, což jste dřív vůbec neměla ve zvyku. Došla jste k něčemu zásadnímu?
Jediné, k čemu jsem došla, je moudrost, jakou jste slyšela určitě stotisíckrát. A sice, že dokud to jde, člověk si fakt musí užívat hezkých dnů a lidí, kteří jsou vám milí, možnosti jít na dobrou večeři nebo dělat práci, co máte ráda, nebo ji ani ráda nemáte, ale vydělává vám na složenky. Protože během pár dnů, hodin může být všechno pryč. Takže užívat si života. Zní to velice sebestředně a já jsem velký zastánce toho, že člověk má myslet i na druhé, zvlášť když má to štěstí, že může pomáhat, ale pravda je, že pokud sama nejste v pohodě, pomáhat je velmi těžké.
Když já jsem potkala Miloše, podvědomě jsem hledala otcovskou autoritu. Muže, který je ukotvený a který mi dá pocit, jaký jsem holt v dětství nezažila, protože můj táta byl citově uzavřený.
