Martino, jaký je život ve stínu fotbalové hvězdy?
Nikdy nevím, co na tu otázku říct. Já přece žiju s Petrem, ne s hvězdou. A ten život je úžasný, protože jsem si toho chlapa vybrala, jsme šťastní, máme krásnou holčičku a Petrovi se daří v práci.
Vám práce nechybí? Jste ambiciózní, chtěla jste cestovat, studovat, učit se jazyky, trénovat aerobik. Neobětovala jste Petrovi příliš?
Ne, já to jako oběť neberu. My spolu nebojujeme. Všechno, co jsem chtěla, mi život s Petrem přinesl. A dal mi ještě víc, protože mám výborné zázemí. I když... Někdy mi je líto, že jsem doma, a napadá mě: Co bych asi dokázala, kdybych Petra nepotkala?
Jak si odpovídáte?
Že mám na svou vlastní kariéru ještě čas, protože Petr nebude chytat věčně. Počkám si.
Myslíte, že by vás manžel nechal pracovat na plný úvazek?
Momentálně ne. Máme Adélku, což je non-stop práce. Navíc bychom chtěli ještě dvě děti, takže teď pracujeme na rodině.
Usmíváte se. To znamená, že...
Ne ne, neplánujeme. Až to přijde, tak to přijde. Rádi bychom měli tři děti, protože oba jsme v početné rodině vyrůstali. Já mám dva bráchy, Petr dvě sestry. Ale zpátky k otázce: musím říct, že by Petrovi nevadilo, kdybych pracovala. Není to dominantní typ, aby mi říkal, co mám a nemám dělat. Já bych se ani nenechala.
Tak kdo u vás doma vládne?
Naše Adélka. A po ní? Máme rovnoprávnost, demokracii.
Jaký je vlastně Petr Čech doma? Hlavně neříkejte, že dokonalý.
Pana dokonalého bych nechtěla. Jsem ráda za mouchy, které má. Ale rozhodně je to člověk, u kterého drtivě převažují pozitiva.
Jaké má nectnosti?
Je tvrdohlavý a ješitný jako každý chlap, ale není to na škodu. Nechtěla bych, aby byl úplně slaďounký.
Ačkoli se to nezdá, i vy jste docela tvrdohlavá, že?
Nejsem beran, ale rozhodně si nenechám diktovat, co bych měla dělat. Když oba cítíme, že máme pravdu, tak se prostě pohádáme.
Italská domácnost, lítají talíře?
Ne ne, to nikdy. Hádky ano, ale neumíme v sobě dlouho držet napětí. Hlavně já. Jak rychle vyletím, tak rychle vychladnu.
Na hřišti je Petr puntičkář, všechno studuje do detailu. Co doma?
Na jednu stranu je velice organizovaný. I poličky ve skříni má popsané cedulkami, co kam patří. Kde má trička s krátkým rukávem, kde s dlouhým, kde s límečkem. Já už to vzdala. Když se vyžehlí prádlo, přinesu hromádku a on si to ukládá sám. V tom puntičkář je. Ale na druhou stranu...
Jen povídejte.
V kuchyni na stole má svůj koutek, kde se mu pořád povalují klíče, peněženka nebo papíry, které půl roku nevyřídí.
Slyšel jsem, že v kuchyni je dost často. Jak se vám narodila dcerka, začal vařit. Pořád se ho to drží?
A jak! Nedávno jsme měli pár dní návštěvu a až jsem se cítila hloupě, jak kuchtil. Brácha se mě z legrace ptá: Hele, děláš ty doma vůbec něco? Petr totiž přišel z tréninku a hned do kuchyně. Začne vařit, vyndavat věci z myčky, uklízet. Večery v kuchyni patří jemu.
Co kuchtí?
Miluje gril. Všechny druhy masa, k tomu salát. Kuřecí, steaky bez příloh.
Možná hloupá otázka, ale co vám vlastně na Petrovi imponuje?
On je silná osobnost, jde za svým cílem.
Kdy jste na něj byla nejvíc pyšná?
Když se vrátil po zranění hlavy. I když ho znám, myslela jsem si, že bude mít strach se vrátit. Obdivuju, jak dokáže zvládat překážky. Zatímco já bych se užírala a začala o sobě pochybovat, on bojuje. Motivuje ho to, aby byl ještě silnější.
Kvůli fraktuře lebky nosí už dva roky přilbu. Není vám to líto?
Ne, naopak jsem ráda. Cítím, že je ve větším bezpečí. Ani bych se nebránila, kdyby ji nosili všichni brankáři. Není to sice krásný módní doplněk, ale třeba může zachránit život. Jen Petrův kadeřník si pořád stěžuje, že jeho práce není vidět.
Když tenkrát odvezli Petra s prokopnutou lebkou do nemocnice...
Už na to nechci vzpomínat, strašně jsem se bála. Byl to nejhorší den v mém životě. Naštěstí je to pryč.
Martino, baví vás pořád fotbal?
Jasně, pořád. Jsem ze sportovní rodiny, i můj mladší brácha Péťa kope za Horní Břízu. Když hraje Chelsea odpoledne doma, vezmu Adélku a jedeme se dívat na taťku. Na stadionu je rodinný koutek, kam zajedu s kočárkem, poklábosím, po očku koukám na zápas. Je to rozptýlení. I když, já vlastně nemám klasickou mateřskou, hodně cestuju. Zrovna nedávno jsem počítala, že Adélka už sedmnáctkrát letěla. Do Čech, zpátky do Londýna, dvakrát jsme byli u moře, v listopadu za kamarádkou v Madridu. Bernadein Robbenová, manželka bývalého spoluhráče Arjena, má taky miminko. S ním si rozumím, bylo mi líto, že Arjen odešel do Realu.
Petr a Martina Čechovi
Mimochodem, vy osobně máte nějaké povinnosti vůči Chelsea?
Kromě toho, že nesmím rozptylovat manžela před zápasem, tak žádné.
Vážně nesmíte?
Ne, dělám si legraci. Nemám závazky, Petr jich má dost.
I kvůli spoustě cestování a reklamních povinností je na něm vidět, jak se těší domů. Není to jen zdání?
Absolutně ne. On je doma vzácně, o to je tam šťastnější. Hned si vezme Adélku do náruče, ona žvatlá to svoje táta, táta a Petr celý roztaje.
Když si sama vyjdete mezi lidi, poznávají vás? V Česku by měli, už kvůli té reklamě na kreditní kartu, ne?
Myslím, že ne. Jedině kdybych šla s Petrem. A víte co, já tu reklamu ještě neviděla.
Prohlížíte si v ní zboží a pak zavoláte na manžela, aby přišel zaplatit. Takhle to u vás funguje?
Vůbec ne, ta reklama nemá se životem nic společného. Zaprvé se mnou Petr na nákupy nechodí a zadruhé mám svoji kartu.
U vás vydělává manžel - a hodně, protože několik generací po vás bude zabezpečeno. Jak se vám takové peníze utrácejí?
My neskrblíme, ale zároveň nežijeme rozmařile. Není mi líto peněz za dárky pro rodinu, ale že bych si musela kupovat třeba kabelky za tisíc liber? Jen proto, že jsou značkové, módní a předražené? Ne, nejsem taková. Jsou to vyhozené peníze. Tím ale neříkám, že mi Petr občas takovou kabelku nekoupí jako dárek. Víte, na začátku našeho vztahu jsem se bránila tomu, abych byla ve škatulce "fotbalová manželka". Lidé si pod tím bohužel často představí ženskou, která nedělá nic a jen utrácí manželovy peníze. Už jsem z toho vyrostla a neřeším, kdo si co myslí. Ano, Petr vydělává a já jsem v podstatě doma, ale manžela rozhodně nevyužívám.
Brzdíte se ve velkých nákupech?
Nemám to v sobě. Nikdy jsem nevyrůstala v přepychu, vážím si peněz. Viděla jsem rodiče, jak dřou, abychom se měli dobře. Než si koupit nepotřebnou věc za tisíce liber, tak radši pošleme rodiče k moři na dovolenou. To má smysl. Je to poděkování za to, jak nás vychovali.
Vaši i Petrovi rodiče pořád normálně pracují. Nenabídli jste jim někdy, aby zůstali doma?
Myslíte, že by je ten život bavil? Kdyby se zavřeli doma a rýpali se v zahrádce? Ne. Oni by tak sice mohli žít, ale nechtějí. Jsem ráda, že mají svůj život, že chodí do práce, že žijí.
Jaké vy vlastně s manželem máte společné zájmy?
Rádi sportujeme, hrajeme tenis, i když teď není moc čas. Petr by mě rád dostal ke golfu, ale mně to zatím neoslovilo. Taky miluje zvířata, náš labrador je společná láska. Rádi cestujeme, učíme se jazyky.
Vy spolu šprtáte jazyky?
Spolu ne, to by nefungovalo. Zkusili jsme to při společném kurzu ve Francii, jenže oba jsme tak soutěživí, že jsme se hádali.
Kdy naposledy jste spolu byli v divadle?
Asi ještě na škole. Pak jsme v Praze viděli muzikál Monte Cristo a víc asi nic. Do kina jsme šli naposledy, než se narodila malá.
A co na ples? Kdy jste spolu tančili naposledy?
Asi loni, když se ženil starší brácha. Nebo na dovolené, kde nás nikdo nezná. Petr je výborný tanečník, ve StarDance by se neztratil. On je vážně šikovný.
Martina ČechováNarodila se 26. ledna 1982 v Plzni. Za svobodna se jmenovala Dolejšová. S manželem Petrem Čechem, brankářem londýnské Chelsea a české reprezentace, se poznali na sportovním gymnáziu jako spolužáci. Do patnácti let se věnovala moderní gymnastice, pak přešla na aerobik. Aerobik jí přinesl i sportovní úspěchy - na mistrovství Francie obsadila šesté místo. V Londýně před porodem pracovala jako trenérka aerobiku. S manželem se kvůli jeho fotbalové kariéře nejprve odstěhovala do Francie, potom do Velké Británie. V obou zemích se vždy věnovala studiu jazyka. Za Petra se provdala v červnu roku 2003, vloni se jim 23. ledna narodila v pražské porodnici u Apolináře dcera Adéla. |
