Přestože jsem od šesti let psal povídky a básně, můj otec, světoznámý matematik, mě v osmdesátých letech natlačil do studia matematického inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Na otcovu obranu je třeba říct, že socialismus neskýtal mnoho možností a ke studiu humanitních oborů by mě z kádrových důvodů nepřijali.
A kromě toho: matematika i fyzika mi vlastně šly, některé teoretické obory mě dokonce bavily. Patřil jsem k nejlepším studentům. Přesto jsem si nedovedl představit, že bych v oboru měl někdy pracovat. Z té představy se mi dělalo špatně.
Protože jsem ztratil pět let studiem nechtěného oboru, mám zahodit celý svůj zbývající život?
