Ve své knize Best of píšete, že když stejnou operaci v roce 2013 podstoupila americká herečka Angelina Jolie, měla jste ji spíš za hysterku, co přehání. Proč jste změnila názor?
Coby pozorovatel zdálky nevidíte nebezpečí tak naléhavě. Jakmile se něco takového stane vám, riziko vám dojde a na hlasy, které vás přesvědčují, že už se dneska rakovina prsu dá dobře léčit, nedáte. Za mě platí, že jednou onko pacient, vždycky onko pacient. Tu zkušenost z blízkého okolí už mám. Když jsem se pak jedné známé ptala, jestli by nastoupila do výtahu, který visí už jen na jednom z deseti lan, co ho mají držet, odpověděla jasně: „Nenastoupila.“ Bylo mi definitivně jasné, že na operaci půjdu.
Konec byl pro bratra vysvobozením. Snad proto jsem netruchlila tolik jako po mámě.