Moderátorka Markéta Fialová ve velkém plánuje dovolené i oslavy s rodinou. Nechce už ztrácet čas a nechat se decimovat covidem. Nosí piercing v pupíku a dcera jí kdysi poradila, aby se zeptala prezidentského kandidáta Vladimíra Franze, jestli je tetovaný i na hýždích.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Býváte nervózní před pátou odpoledne, kdy na CNN Prima News uvádíte Zprávy z regionů?
Je to přece jen živé vysílání. Jsou dny, kdy se nedaří, věci se dějí za pět minut pět, reportéři nestíhají, technika zlobí, vy nevíte, co zbyde z připraveného scénáře… To pak samozřejmě jdu do studia pekelně nervózní. Naštěstí to není denně, většinou máme vše solidně pod kontrolou, což je zásluha hlavně kolegů, které mám kolem sebe. Zprávy z regionů jsou pořad, který jsme odstartovali před rokem, a z něhož máme upřímnou radost. V rámci CNN Prima News patří k nejsledovanějším a směle konkurujeme obdobným formátům i na jiných kanálech.
Markéta Fialová
|
Přinesla vám novinařina příběh, na který nikdy nezapomenete?
Takových je bezpočet. Zvlášť z období, kdy jsem za informacemi, za kauzami, za lidmi a jejich příběhy vyjížděla do terénu. A je to jedna z věcí, kvůli které tu profesi miluju, že vás dovede k lidem, s nimiž byste se jinak nepotkali. Skvělí vědci, sportovci, umělci, ale i lidé, kteří jsou ve svém oboru absolutní špička, ať už vyrábějí kytary, staví skalky nebo třeba pečou dorty. Takové setkání vás nesmírně obohatí. Ale novinařina vás na druhou stranu nutí vést slušné rozhovory s lidmi, kteří sice mají kravatu, ale vy o nich víte, že to opravdu slušní lidé nejsou a jen tak byste si s nimi kafe nedali. Ale i to je trénink, který je potřeba.
Jste ráda před kamerou sólo? Nechybí vám moderování ve dvojici?
Já jsem měla vlastně jen jediného stálého parťáka, a to je Karel Voříšek. A díky tomu, že teď pracujeme pro stejný kanál, tak spolu občas i moderujeme, byl to třeba speciál k úmrtí prince Philipa. I když to samozřejmě nebyla veselá práce, s Karlem na sebe slyšíme a je to super. Ale když moderuju sama, nemám z toho žádný stres. Víte, že se zkrátka ve studiu musíte spoléhat jen sám na sebe. Ale v režii máte početnou skupinu lidí, bez které byste byli ztraceni, oni jsou ti, kteří hasí požáry a řeší nenadálé kolize, které s sebou živé vysílání nese. A to nemluvím o dalších lidech, jako jsou kameramani, technici ve studiu, kostyméři, maskéři… To, že je člověk pak na obraze sám, je vlastně iluze, to vysílání je práce týmu.
Když zhasne červená na kameře, změníte se v jiného člověka?
Moje holky tomu odmalička říkaly, že nasadím „televizní hlas“. A když u nás bývaly holčičí večírky, tak vrcholem dětské zábavy bylo, že jsem „televizním hlasem“ řekla „pan Kaplan se v kapli pokakal“. To se zbořily smíchy a já jsem se cítila jako opravdová hvězda! Ale že bych se změnila v jiného člověka, to asi ne. Moje máma na mně vždycky pozná, když mě bolí hlava, a lidi mě poznávají i nenamalovanou, tak jsem to asi pořád já.
Kdysi jste řekla: Hlavní je mít se na co těšit. Na co se těšíte dnes, po dvou letech s covidem?
Tak jako každý… Až už budeme moct žít normálně a naplno, bez obav a bez nejistoty, která se chvíli dá vydržet, ale dlouhodobě lidi decimuje. Takže my už ve velkém plánujeme, lyžování, rodinné dovolené i oslavy. Už nechci ztrácet čas.
Kam se ráda vypravíte s lyžemi?
Já miluju sníh a zimu vůbec, jsem dokonce školená lyžařská instruktorka, ale běžky mě zatím míjejí. Zatím jsme na sjezdovkách celá rodina, všichni jsme si zkusili i snowboard, ale sjezdovky jednoznačně vítězí. A milujeme Itálii, a to v zimě i v létě. Ale začala jsem jako většina pražských dětí v Krkonoších, kde se naučily i moje holky, tak to tam mám moc ráda. Zvlášť na Pec pod Sněžkou nedám dopustit.
Prý jste se kvůli manželovi učila golf...
Když jsme se seznámili, já lyžovala, on ne, on hrál golf, já ne. Tak jsme se dohodli, že se to naučíme, abychom byli kompatibilní. To se i stalo, ale jak se narodily holky, tak jsme ten čas chtěli věnovat jim a ne golfu, protože ten ho spolkne fakt hodně. Tak jsem dala bag s holemi do rohu garáže, myslím, že z módy nevyjdou. A až přijde chvíle, kdy už s námi dcery na dovolenou nebudou chtít jet, tak je mileráda opráším, udělám si znovu zelenou kartu a jdu do toho, golf je super. A já se ráda hodně projdu.
Takže rodina sportuje spolu?
Golf společně nehrajeme, ale na hory jezdíme, jak to jde. Párkrát za sezonu na lyže, když to vyjde, a v létě zase chodit, čím výš, tím líp. Ale občas to kombinujeme s pobytem u moře, to je asi pro holky nejlepší kompromis.
Kdy vám bylo nejhůř?
Asi každý takové momenty v životě má… U mě jsou spojeny s nemocí, se kterou žiju od své plnoletosti. Občas se probudí, a to pak nevíte dne ani hodiny. A samozřejmě vám jde hlavou… co si tady beze mě ta moje rodina počne. Ale o tom asi nechci mluvit.
Sešlápnete někdy pedál v autě až na podlahu? Jak jste se kdysi dostala k závodění?
V poslední době šlapu na pedál zvlášť ráda, protože nově řídím elektromobil a ten, jak asi víte, má naprosto skvělé zrychlení! Ale pro pravověrce závodních okruhů to je samozřejmě jako šampaňské bez bublinek. Manuální převodovce a vůni benzínu se nevyrovná nic. Na tehdejší Ford Fiesta Cup jsem se dostala coby „VIPka“ jednoho z týmů a dva roky jsem to tam s nimi táhla každý víkend od dubna do září. Za tu dobu jsem považovala za úspěch, když jsem se udržela na chvostu a dojela, ale zkušenosti to byly k nezaplacení.
Máte stále piercing v pupíku?
Mám a střídám ozdoby jako náušnice. Ale už nejsem v rodině sama. Sedmnáctiletá dcera přišla s tím, že chce „jako má máma“. Na to lze těžko něco namítat.
Prý trpíte na boty. Máte slabost pro lodičky nebo spíš tenisky?
Nevím, jestli už je to slabost, ale hezké boty mě baví. A ty značky, kde má design nějakou linku, kvalitu materiálu i zpracování a nejlíp také příběh. Ale nerada nosím okatě značky, v práci ani nesmím a v soukromí mě žádná neplatí, tak proč bych to dělala? A u kabelek to mám stejně, v poslední době u mě vítězí menší čeští návrháři, u kterých jsem našla přesně to, co mi vyhovuje.
Markéta Fialová s dcerami. Dorostly a je jim už 20 a 17 let. Na svět se dívají více zpříma, takže na ně hodně dá.
Dcera Alma vám kdysi poradila zeptat se prezidentského kandidáta Vladimíra Franze, jestli je tetovaný i na hýždích. Dostala jste od té doby od dcer podobně „cennou“ radu?
Ta rada od Almy byla jednou z mnoha a nebyla vůbec špatná. Děti se někdy na svět dívají fakt víc zpříma. Moje holky mezitím dorostly do věku 17 a 20 let, takže s nimi už konzultuju leccos a hodně na ně dám.
Vyrážíte i přes covid do ciziny?
Sice omezeně, ale cestovali jsme v létě i klasicky do hor za sněhem. Tam se snad dostaneme i letos na jaře a pak chceme jet poprvé s mužem sami do Norska. Zatím dáváme dohromady místa, co by nás zajímala, zvažujeme dopravu, ale věřím, že to dopadne, tak se těším jak malá. Sever je pro mě zatím neznámou končinou a vždycky jsem se tam chtěla kouknout.
Jakou milujete muziku, film a knihu?
Těch by bylo! Většinou žiju tím posledním, co mě v tom dobrém smyslu sebralo. Třeba v létě vydané album kapely Southpaw s Jiřím Burianem. Většina ho zná jako Kapitána Dema, ale tohle je úplně jiná liga. Moje oblíbená knížka je Zlomek celku Steva Toltze. A naposledy jsem byla v kině s Emmou na Cruelle od Disneyho a dobře jsem se bavila.
Obrací se nám to už k lepšímu?
To je otázka, nakolik si připouštíme, že to bylo a je špatné teď. Ten, komu já můžu třeba v politice tleskat, se vám může jevit jako totální loser, na to neumím odpovědět. Jasně… covid nám dal a dává zabrat všem. Každý vzdoruje po svém, ale ten setrvalý tlak nejistoty a obavy, vůči tomu není imunní nikdo. Věřím ale, že teď už zažíváme finále. A co se týká zdraví a vztahů, na obojím je podle mě třeba pořád pracovat, protože právě na tom nakonec záleží nejvíc.
Kdy býváte šťastná?
Když mám kolem sebe svou rodinu a lidi, co mám ráda.
