Panovnici Marii Terezii se narodilo celkem šestnáct dětí. Hájila pozici úspěšné vládkyně také díky sňatkům svých dětí s protějšky z významných panovnických rodů. Vysloužila si tak přezdívku tchyně Evropy. |
Devatenáctiletá nevěsta znala svůj „apetit v lásce“ a v plánu měla co nejdříve porodit syna coby svého nástupce na habsburský trůn. Další děti měly pak posloužit sňatkové politice, ve feudální Evropě silnému nástroji k udržení moci, majetku a pojistce ve válečných stavech.
Protože si brala vévodu Františka Lotrinského, muže, jehož také provázela touha, kterého znala od svých šesti let a měla ho ráda, dítěte se dočkala záhy.
Marie povila manželovi neuvěřitelných šestnáct dětí. Šest jich ovšem zemřelo ještě za jejího života, například hned prvorozená dcera Marie Alžběta. Nebožátko podlehlo v pouhých třech letech neurčité komplikaci, kterou provázely bolestivé žaludeční křeče a zvracení. Druhá dcera měla hrb a nikdy se nevdala, třetí zemřela na neštovice, stejně jako několik pozdějších potomků.
Mezi nejslavnější děti tak patří Josef II. a Marie Antoinetta. První byl úspěšný panovník, leč tvrdohlavý syn, jenž se s matkou dostával do častých sporů, druhá francouzská královna, popravená během Velké francouzské revoluce, která se ve chvíli smrti proslavila výrokem: „Otřete mi tu gilotinu, ať si nezašpiním límeček.“
Mimi založila galerii a pomilovala švagrovou
Největším oblíbencem Marie Terezie se ale stal potomek číslo 5, Marie Kristina zvaná Mimi. Narodila se v den matčiných pětadvacátých narozenin, což císařovna považovala za šťastné znamení. Dívka byla hezká, měla talent na malbu, rodiče ji rozmazlovali a bylo jí splněno každé přání. Sourozenci, i ti později narození, ji nesnášeli, důvodem bylo i to, že se k nim chovala povýšenecky.
Když na vídeňský dvůr přijel těšínský vévoda a německý princ Albert Kazimír, Mimi se do něho zamilovala a jako jediná z císařovniných dětí dostala povolení vdát se z lásky. Novomanželům se brzy narodilo děťátko, dcerka však po porodu zemřela. Možná za to mohla i rodová příbuznost s Albertem, oba měli stejného šlechtického pradědečka. Bezdětný pár se věnoval umění, zejména obrazům, a z jejich sbírky vznikla známá Albertina, dnešní nejvýznamnější galerie města Vídně.
Mimi se ale za svého života proslavila ještě jedním románkem, stala se milenkou své švagrové – manželky vlastního bratra Josefa II.
Když se měl budoucí císař a slavný reformátor Josef II. oženit, byla mu vybrána krásná španělská princeznina Isabela Parmská, po svatbě nosící titul česká královská princezna, byť Čechy pro ni byly zemí neznámou. Josef II. se do krasavice plně zamiloval, ne však ona do něho. Isabela se po svatbě a příjezdu na manželův vídeňský dvůr sblížila s Mimi. Stejně staré asi dvacetileté dívky se staly nejlepšími přítelkyněmi, vztah ale později přerostl v milenecký a erotický.
„Píši ti znovu, krutá sestro, ačkoliv jsme se zrovna rozloučily. Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky. Nedokážu myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná,“ vyznávala se v dopisech Isabela své milé Mimi. Milenecký vztah brzy nahradily mateřské starosti, druhá dcera Isabely však zemřela při porodu a dopisy milence potemněly: „Kdyby bylo dovoleno zabít sám sebe, už bych to udělala. Smrt ke mně promlouvá jasným hlasem. Po tři dny jsem ten hlas slyšela,“ stálo v jednom z posledních.
Jako by to tušila, Isabela Parmská zemřela ve 22 letech na neštovice. Císařský miláček Mimi se vrátil k manželovi a k umění. Marie Kristina zemřela v 56 letech na onemocnění žaludku.
