V poněkud nekompromisní knize Moje matka Marlene Dietrichová dcera píše: Několik let žil můj manžel s potenciální bombou v hlavě, přežil operaci mozku a po ní následující záchvat mrtvice, a přesto se díky své úžasné statečnosti a neuvěřitelné vůli vzchopil opět jako celý muž. Ve věku, kdy chlapci přemýšlejí o tom, kterou dívku pozvat na maturitní ples, hrozilo mému nejmladšímu synovi onemocnění rakovinou, prodělal těžkou operaci plic a podruhé se narodil. Moje tchyně protrpěla závěr svého života v kruté stařecké nemohoucnosti jako člen naší domácnosti a tak dále a tak dále – a co byla nejčastější otázka, jakou jsem od lidí slýchala? „Jak se vede vaší úžasné matce?“ Té, která byla zdravá jako kůň a všechny potíže si vědomě způsobovala sama!
Když se v roce 1947 narodil první ze čtyř synů, i tak poklony sklízela Marlene: „Nejkrásnější babička na světě.“
