Syn Honza se oženil a má dvě děti. Stanislav stále překládá odborné technické texty. Podruhé se oženil a v manželství s Jitkou se mu daří. Postavili si nízkoenergetický dům a chovají slepice.
„Stanislav je inspirativní a stále aktivní, při každém natáčení překvapí nějakými novými koníčky či objevy. Návštěva u nich v domku mě vždycky naplní optimismem,“ říká Třeštíková.
Podobně vyrovnaně na dokumentaristku působí i Honza a jeho rodina.
„Jsou to racionální lidé, mají své plány, které dovedou naplňovat, a k tomu vědí, jak si užít života. Doufám, že budeme pořád v kontaktu,“ přála by si.
První počítač a videohra
„Stanislav byl snad první z lidí v mém okolí, který už v polovině osmdesátých letech pracoval s počítačem,“ líčí Třeštíková. Právě u něj prý v té době viděla tehdy ještě velmi primitivní, počítačovou hru.
V poslední etapě natáčení zase u Stanislava poprvé viděla a také vyzkoušela 4D brýle.
„Zkusila jsem jet i závod Formule 1. Bourala jsem hned po několika zatáčkách, ale zážitek to byl nezapomenutelný,“ vzpomíná dokumentaristka.
„Standovi a Jitce přeju klid, malou spotřebu paliva v nízkoenergetickém domě, radost z vnoučat, kvetoucí zahradu a šťastné slepice. Standovi také ještě další vzrušující objevy a tvorbu dalších krásných fotek mikrosvěta i vesmírných objektů, se kterými by byl spokojen. Honzovi a jeho ženě Františce přeju, aby se jim oběma podařilo skloubit vlastní docela náročnou práci s péčí o děti a aby jim jejich děti dělaly jen radost. Zuzaně i dceři Zuzce přeju klidný a spokojený život.“
