"Víte, já jsem klasický dezertér od plotny," omlouvala svou trému jednašedesátiletá paní premiérová, která je osm let v invalidním důchodu.
Jak jste se dozvěděla, že manžel má být premiérem?
Zavolal mi. Nabídku dostal zrovna v době, kdy byl služebně v Irsku.
Oznámil vám, že funkci přijme, anebo chtěl znát váš názor?
Kdyby mi to sdělil jako hotovou věc, to by mi asi vadilo, protože je to věc, která se týká celé široké rodiny. Ptal se mě, co já na to.
A co vy na to?
První reakcí byl úlek a asi i trochu vzrušení. O ničem takovém předtím nebyla řeč, takže jsem to vůbec nečekala. Domluvili jsme se, že zavolá znovu za tři hodiny.
Měla jste tři hodiny na rozmyšlenou. Uvařila jste si kávu?
Měla jsem zakázáno informaci šířit dál. Svěřila jsem se jen dceři a synovi. Nevydržela bych si novinu nechat jen pro sebe. Manžel si jako správný statistik nejspíš napsal na papír všechna pro a proti. To já ne. Ale to víte, že jsem hodně přemýšlela. Hlavně o tom, jestli bude celá rodina dost zdravá a silná, abychom všechno zvládli.
Klady nakonec zvítězily.
Politici se na jeho jméně shodli, manžel zná prostředí, do něhož vstupuje, je odborník, a když už tu nabídku dostal... Myslím, že v tu chvíli se neodmítá. Řekla jsem mu, že ho v jeho rozhodnutí budu podporovat.
Den nato se vrátil domů. Otevřeli jste si šampaňské?
To ne, na pití ani jeden z nás moc není. Byli jsme z toho spíš oba vedle. Myslím, že je přesné, když o funkci premiéra mluví jako o službě. Vzal ji proto, aby pomohl pohnout vývojem dopředu. Svou roli hrála i ctižádost, protože kdo by to bez osobních ambicí dělal? Na druhou stranu se netají tím, že se po volbách chce vrátit na statistický úřad. Politické cíle rozhodně nemá.
V letech 1980 až 1989 byl v KSČ. Znali jste se v té době?
Paradoxně jsme pracovali pod jednou střechou, ale než jsem dostala nabídku dělat mu sekretářku, což bylo v listopadu 1984, vůbec jsem ho neznala. Nevěděla jsem nic o jeho motivaci ke vstupu do KSČ. Je ale pravda, že dodnes ho jeho tehdejší rozhodnutí štve.
Jste ráda, že je premiérem?
To víte, že jsem na něj pyšná. Nemohu jednoznačně říct, že se na jeho novou roli těším, ale těší mě to. Potěšilo mě, když dneska ráno v rádiu říkali, že mu šedesát procent lidí věří. Na druhé straně počítám s tím, že na sebe budeme mít méně času.
SMS zdarmaPokud si objednáte aktuální SMS zpravodajství portálu iDNES.cz, budete mít službu první měsíc zdarma a potom za 29 Kč/měsíc. Platí pro zákazníky O2. Více zde |
Změnil se vám za těch pár dní život?
Zatím ani moc ne. Je brzy. Jedině má už manžel svou ochranku. O Velikonocích jsme byli v západních Čechách v soukromém penzionku, jehož majitel o manželovi nic netušil a přivítal nás slovy: "Á, vy jste si přivezli kamarády..." Tak teď našim bodyguardům říkáme kamarádi. Teprve když jsme odjížděli, ptal se majitel, co manžel dělá. Když se dozvěděl, že do statistiky, povídá: "Tak to máte teď fajn, když je premiérem statistik. Znáte ho?"
Byl čas slavit Velikonoce?
Strávili jsme tři dny v malebné příhraničním městečku Úterý, ale protože jsme z manželovy strany napůl židovská rodina, křesťanské svátky neslavíme.
Ani Ježíška neslavíte?
Říkáme mu Mojžíšek a toho si oslavíme, včetně chanuky. My jsem s manželem vlastně pod obojí, ale náš syn bere židovské tradice daleko vážněji než my.
Museli jste kvůli křeslu premiéra měnit plány na léto?
Každý rok jezdíme první týden v květnu do Itálie kousek od Benátek. Je tam teplo jako v létě, ale skoro nikdo tam není, v hotelu bydlíme sami, majitelé nám vaří na přání. Pohoda, všechno čisté, bez turistů, koukáme, jak z přístavu vozí ryby... Tak to jsme letos museli zrušit, což mě hodně štve.
Máte představu, jak byste mohla využít postavení manželky premiéra?
Ráda bych pomohla nadaci Kapka naděje. Víte, velmi obdivuji to, co pro děti dělá Vendula Svobodová. V roce 1971 jsem porodila chlapečka, který mi zemřel ve dvou měsících. To je situace, kdy se potom několik týdnů, měsíců nemůžete ani usmát. Abyste to pochopila: já se dlouho nemohla ani podívat do kočárku. Obdivuji, že paní Svobodová dokázala všechno překonat. Šla mezi děti a pomáhá jim. Nesmírně si jí za to cením. Musí to být hodně silná ženská.
Moje děti do Pionýra nesměly
Seznámení s manželem připomíná typické klišé: ženatý šéf a jeho sekretářka. On byl ženatý, měl dvě děti, vy o dva roky starší, se třemi dětmi...
Od první chvíle se mi líbil, od samého začátku se mi s ním velmi dobře pracovalo, ale žádné ambice jsem neměla. Říkám dokonce, že se mi s ním líp pracovalo, než sžívalo jako s partnerem. Po dvou letech jsme se pak vzali a za rok a čtvrt se nám narodil Honza.
Možná máte díky tomu pochopení pro pracovní vztahy přerůstající v partnerství, jako v případě premiéra Topolánka nebo Jiřího Paroubka...
Z hloubi duše jsem přesvědčená, že je to každého věc. Ačkoli dnes pro to samozřejmě vůbec nemám pochopení! (úsměv)
Dávala jste si později pozor na další manželovy sekretářky?
No vidíte, teď má zrovna blonďatou sekretářku. Ale vážně: ne, nedávala. Myslím, že můj muž je slušný. Jsme spolu už jednadvacet let a máme fajn vztah.
Co na něm obdivujete?
On tak nevypadá, ale je vtipný. Aniž bychom si to řekli, četli jsme stejné knížky, líbily se nám stejné filmy. Dobře se s ním pracuje, protože dokáže z lidí dostat maximum, aniž by to ti podřízení nějak úkorně vnímali. Je zapálený pro práci. Vypadá to hloupě, ale náš vztah se opravdu rozvíjel výhradně po pracovní době.
Bude dobrý premiér? V čem spočívají jeho kvality?
Myslím, že je dostatečně zarputilý, dokáže lidi nadchnout a umí s nimi jednat.
Říká se, že vychází s politiky nejrůznějších směrů. Do čela úřadu ho jmenovali sociální demokraté, teď ho podpořil Mirek Topolánek i Václav Klaus...
Nemyslím si, že by dokázal vyjít úplně s každým, ale je odborník a dokázal se obklopit schopnými lidmi.
Sympatizujete s někým z politiky?
Mám ráda paní Klausovou, ale není politička, i když politikou žije. Moc si jí vážím. Sama jsem nikdy v žádné straně nebyla. Jediná moje osobní revoluce spočívala v tom, že moje děti nesměly chodit ani do Jiskřiček, ani do Pionýra.
Četla jsem, že máte u Benešova poblíž Klausových chalupu a že jste se v Bystřici u Benešova s nimi občas potkali na pivu...
Takhle to není. U Benešova je hospůdka, která je na trase pana prezidenta na jeho chalupu...
Myslíte U Hlaváčků?
Ano, ale od naší chalupy je trochu z ruky. Jenže my jsme si tam navykli kdysi jezdit v sobotu na oběd. Naše setkání s panem prezidentem nebyla nikdy cílená, ale vždycky náhodná. Nechodili spolu s manželem na pivo. Xkrát jsme se setkali u Hlaváčků i s paní Livií, mockrát jsme spolu mluvily, ale nemohla bych říct, že jsme spolu chodily na kafe, byť bych s ní šla na kafe ráda.
Má panenka je starší než máma
Jak dlouho jste v invalidním důchodu?
Od roku 2001. Před 11 lety jsem přišla kvůli rakovině o levou ledvinu, zkoušela jsem další tři roky ještě chodit do práce, ale nešlo to. Propadla jsem v té době depresím. Honzíkovi bylo tehdy devět a já najednou nevěřila, že ho dokážu vychovat. Lékaři mi sice říkali, že jsem zdravá, ale já se topila v nedůvěře v sebe sama.
Vůbec jsme neprobraly vaše vnoučata.
Mám jednadvacetiletého vnuka, který je starší než můj syn. Pak mám ještě čtyřletého a dvouměsíčního vnuka.
Hlídáte jako babička?
Snažím se, jezdím s kočárkem, ale miminko ještě potřebuje hlavně maminku. Ti starší vnuci bydlí v Kostelci nad Labem, takže jsem spíš babička-nebabička.
Co celé dny děláte?
Hlavně jsem se naučila nikam nespěchat. Hodně čtu, sbírám staré panenky, také si na ně tu a tam šiji. Chodím po bazarech a kupuji staré košile a blůzky a podle obrázků šiji panenkám oblečky. Panen s porcelánovou hlavou mám asi 22, nejstarší, z roku 1909, je z Francie a je starší než moje maminka. Největší měří 80 centimetrů.
Co vás ještě baví?
Ráda chodím na výstavy, mám ráda divadlo, hlavně Divadlo Na Jezerce. Mám milé kamarádky, starám se o třípokojovou domácnost, chodím s naší desetiletou fenou retrívra na procházky. Když to jde, docela ráda cestuji. Před půldruhým měsícem jsem se vrátila z Los Angeles, už podruhé jsem tam byla u spolužačky na týden na návštěvě. A jestli se mě chcete zeptat, jestli bych tam chtěla žít, tak nechtěla. Jsou to hezké, o hodně větší Průhonice. Ale město mého srdce je New York. Pro mě je to město nesmírně tolerantní a přátelské.
V New Yorku byste chtěla žít?
Tam se dobře žije lidem, kteří jsou hodně bohatí. Tam bych chtěla žít. Je to město, kde jsem byla celý den v muzeu a ani ho celé neprošla.
Máte nějaký sen?
Chtěla bych vidět pyramidy.
To ale není tak složité.
Nesnáším vedro, takže bych je chtěla vidět v době, kdy tam není vedro. Podzim nepřichází v úvahu, protože na podzim si manžel dovolenou nikdy nevezme. Na konci roku má nejvíc práce.
Co byste popřála svému muži ve funkci premiéra?
Hlavně klid na práci.
Dana FischerováDana Fischerová se narodila v Praze v roce 1948, je o dva a půl roku roky starší než její manžel. Její maminka pracovala jako bankovní úřednice, tatínek jako automechanik. Má o pět let mladšího bratra, který se živí jako řidič. Z prvního manželství má dva dospělé syny a dceru, z druhého s Janem Fischerem jednadvacetieletého syna Honzu. Je také trojnásobnou babičkou. Přes dvacet let pracovala na Českém statistickém úřadě, kde v roce 1984 poznala svého současného manžela. Od roku 2001 je v invalidním důchodu. |
