Příběh Lucie: Můj muž je bordelář, jednou se z toho zblázním

Když jsem si před patnácti lety svého manžela brala, myslela jsem si, že jsem vyhrála v loterii. Fešáka, jako je on, mi všechny kamarádky široko daleko záviděly. Uměl vydělat peníze, ale nebyl škudlil, byl zábavný, elegantní, okouzlující a na rukou mě nosil. To jsem ovšem nevěděla, že za pár let budu z tohoto pana Božského doslova šílená.

Dneska spolu máme dvě děti, dva psy, dům, dvě auta a nekonečné hory věcí, které můj muž nutně potřebuje k životu, ale já o ně dnes a denně zakopávám. Můj manžel je totiž sběratel. Miluje bazary, vetešnictví, blešáky a bazary. Jo a taky knihy. Neustále někde něco kupuje a nosí to domů.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Myslela jsem si, že když se přestěhujeme z pražského činžáku do velkého domu se zahradou, že se nějak vejdeme. Ale to jsem se spletla. Dům, zahrada, sklep i garáž jsou zakramařené všelijakým harampádím, které můj muž výhodně koupil, nutně potřeboval, dostal, nebo hodlá ještě výhodněji zpeněžit.

Problém je ovšem v tom, že já jsem spíš minimalistický člověk, mám ráda jednoduchost, prostor, vzdušnost a eleganci. Takže si v našem společném domově přijdu jako na skládce nebo v lepším případě v muzeu. Do toho synové, kteří podědili tatínkovu schopnost cokoli kdekoli upustit a nechat to tam. A dva chlupatí psi, po kterých také stále jen uklízím…

Aby nebyla mýlka, já uklízím docela ráda, mám dobrý pocit z upraveného a krásného domova, ale nějak se mi nedaří ho udržet pěkný déle než půl hodiny. Můj muž si myslí, že jsem přecitlivělá a přeháním, ale někdy bych komukoliv přála, aby si to se mnou na chvíli vyměnil. Myslím, že by do dvou hodin zešílel…

Co mě také ničí, je manželův vztah k věcem denní potřeby, vlastně i v tom jsou synové po něm. Pořád jim něco padá, něco ničí, boty rozšmajdají, kalhoty jsou hned děravé, mobily prasklé, auta obouchaná a je v nich nepořádek jako v popelářském voze, a to ještě možná urážím popelářský vůz.

Příběh Vlaďky: Jsem v šoku. Manžel má milenku, je starší a ošklivější než já

Navíc je manžel hrozně nedochvilný, všechny povinnosti nechává „vyhnít“, vše dělá na poslední chvíli, jen má to štěstí, že mu to vždycky nějak klapne a dobře to dopadne. Což má ovšem za následek, že se nepoučí a příště to udělá stejně. Já bych na to tedy nervy neměla.

Už z toho opravdu šílím a nevím, co s tím. Snad tisíckrát mi slíbil, že se polepší, že si dá na vše větší pozor a že nepotřebné krámy zmizí z mého zorného pole, ovšem skutek utek a já mám strach, že on to prostě jinak ani neumí. Nechci se hádat, chci mít doma klid a pohodu, ale co s tím?
Lucie

Názor psycholožky čtěte na další straně.