Přehnané? Příliš kruté k našim malým rozkošným zlatíčkům?
Autorka textu byla během minulého půlroku svědkem následujících událostí:
Nemocnice, geriatrické oddělení. Na pokoji leží tři hodně staré, hodně nemocné dámy. Je čas návštěv.
„Babi, jak je?“ halasí mladá žena. Ještě než usedne na židli k posteli s pacientkou, její dítě začíná přejíždět autíčkem po topení. „Brrrm, brrrm!“ Jeho zvuky se mísí se zvuky, které vydává plechová hračka přejíždějící po radiátoru a následně po okenním parapetu. Dítě výská a skáče, podlaha duní. Hodina ubíhá. Paní na lůžku pospává, téměř nemluví. Druhá paní na vedlejším lůžku vypadá jako mrtvá. Třetí paní má rovněž návštěvu, ale nemůže s ní mluvit, protože kvůli dítěti nic neslyší.
