Budu dýchat za tebe
Iva (31) už má s manželem Ladislavem (35) jednoho syna a narodit se má další kluk. „Bude se jmenovat Samuel,“ říká maminka porodní asistentce, ale Ladislav se tváří nespokojeně. Vypadá to malou rozepři ještě před samotným porodem.
Iva s Ladislavem se seznámili před čtyřmi lety a ona měsíc po seznámení otěhotněla. Narodil se jim syn Michael. „Ladislav je moje první opravdová láska, i o tom, že půjdeme od sebe, jsme samozřejmě mluvili víckrát.“
„Každý druhý týden se mám odstěhovat a dvakrát měsíčně se rozvádíme,“ smál se Ladislav a Iva dodala, že bouřky vždycky přejdou. „To, co v sobě cítím, je vždycky silnější než nějaká momentka v životě. Láďa je moje první skutečná láska a doufám, že spolu zestárneme.“
Brzy po prvním porodu Iva otěhotněla podruhé, ale před necelým rokem o miminko přišli. „Hned jsme se snažili o druhé, abychom zapomněli, ale vím že to se nikdy nestane,“ derou se Ivě při té vzpomínce do očí slzy.
Těsně před porodem se však miminko v děloze otočilo a Iva se dozvěděla, že v takovém případě si může zvolit, zda raději nepůjde na císařský řez. Nakonec se přece jen chlapec obrátil zpátky a Ivu čekal přirozený porod.
V porodnici je s ní manžel a podívat a povzbudit ji přišla také její maminka, která sebou přivedla prvorozeného syna. „Dýchej, jsi statečná, já budu dýchat za tebe,“ povzbuzovala Ivu maminka, ale Iva je pochopitelně soustředěná na sebe: „Když mám kontrakce, tak na mě nemluv,“ odmítala rady.
„Když člověk na svět přichází, tak to bolí a když odchází, taky to bolí a já už jsem na té druhé polovině. Nesmíš plakat, jinak bude uplakanej. Drž se tady těch železných madel a pusť tu bolest do nich. Musíš být statečná,“ zkoušela to ještě maminka.
Při kontrakci nabídla porodní asistentka Ivě dýchat rajský plyn. „Maminka má, na rozdíl od tatínka, který nerodí, nárok na soukromou párty,“ smála se, zatímco Iva už byla na pokraji sil. Novorozený chlapeček vážil 3 880 gramů a měřil 52 centimetrů, a když se na něj přišla podívat šťastná babička, řekly si, co cítí: „Mám tě ráda, matko, jsem ti vděčná, žes mě porodila.“
„Miluju tě,“ loučila se s dcerou už dvojnásobná babička.
Jeho rodičům vadím
„Napřed jsme si psali, a když jsem ji viděl poprvé, líbila se mi na ní postava, oči, úsměv, říkal jsem si: to je akorát pro mě,“ vzpomíná Josef (21) na seznámení s Nikolou (23). „Napsal, že bych vedle ní rád usínal a ona že jo. Někdy a já na to, že klidně hned.“
„Myslela jsem si, že za mnou přijde na jednu noc s jedněmi trenýrkami, ale ráno se probudím a on už měl u mě snad všechny svoje věci,“ vzpomínala Nikola, které prý bylo hloupé to řešit, tak si řekla, že ho u sebe nechá. „No a už čekáme miminko.“
Nikola se porodu bojí. Když se jí porodní asistentka zeptá na speciální přání, chtěla by dvojitý epidurál. Josef chce být u porodu a snaží se nepřekážet, sám je dojatý, protože se na dítě od začátku moc těšil. Už ví, že to bude kluk. „Chci bejt u toho, chci přestřihnout pupeční šňůru,“ nechal se slyšet.
I mezi nimi jiskří téma Josefovy rodiny. „Pepča je doma nejmladší, mají potřebu ho chránit,“ vysvětlila Nikola, poté, co se rozčílila, že až bude v porodnici, Josef chce chodit na oběd ke své mamince.
„Nejde o oběd, ale o princip. Nemají mě rádi. Třeba mu řekli, že mě viděli s jiným klukem někde a že jsem taková a maková, aby si našel jinou holku, ale my byli s Pepčou v tu dobu spolu u mojí babičky,“ líčila Nikola s tím, že jeho rodiče jí nikdy neřekli důvod, co jim na ní vadí. „Vždycky jen, že někde něco slyšeli.“
„Až se narodí malej, třeba jim to dojde, že mají prvního vnuka. Myslím, že nás dítě ještě víc spojí,“ doufal Josef, zatímco Nikola si přeje, aby byl chlapeček blonďák po Pepovi, oči aby měl po ní. „Povahu raději po Pepovi, ale zase nechci aby to byl takovej ňouma jako Pepa, aby si nechával všechno líbit.“
Nikola strávila v porodnici noc, nevyhnula se ani obávanému klystýru. Je nevyspalá, unavená. U porodu by si přála mít maminku, která nakonec stihla ještě včas dorazit.
„Potřebuju na záchod,“ zahlásila porodní asistentce, ale ta ji ujistila, že je už ji jen tlačí hlavička miminka a na záchod nepotřebuje. „Musíte se hecnout. Ještě jste se ani nezačala snažit,“ neslyší přísná asistentka její nářek, že už dál nemůže. „Musíte tlačit delší dobu a ne se s námi hádat.“
Když už je tříkilový chlapec na světě, prohlásila Nikola rezolutně, že druhé dítě už nechce. „To říkáte teď, ale počkejte za čas,“ usmívala se porodní asistentka.
Láska z vody
„Začalo to mezi námi, když nám bylo dvanáct a spadli jsme do vody. Odhodil jsem ji do kopřiv, aby se neutopila,“ vzpomínal Tomáš (24), který svou těhotnou Adélu (23) doprovodil do porodnice ve 40. týdnu těhotenství.
Tomáš a Adéla spolu chodili od sedmé třídy. Mají spolu už jednu dceru, má se narodit druhé děvčátko. „Je starostlivá, stará se o děti, o mě, je to dobrá žena do života,“ pochvaluje si Tomáš.
Pár přijel do porodnice narychlo a Adéla neměla sebou ani těhotenskou průkazku, ani žádné výsledky vyšetření. Všechno v tom spěchu nechala doma a vypadá to, že porod opravdu postupuje velmi rychle. Maminka si ještě stačila dojít na záchod a sotva ji Tomáš v náručí vysadil na lehátko, už byla vidět hlavička. Nechybělo málo a Adéla by porodila cestou v autě. „To by se tatínek divil,“ notovala si porodní asistentka s lékařkou.
Porodní asistentka ještě naléhá, aby rodiče někoho poslali domů pro papíry z vyšetření, aby nemuseli Adélu ani novorozence zbytečně znovu píchat a nabírat krev. „Museli bychom vám dělat spoustu náběrů, to byste to odnesla vy a malá,“ vysvětlila.
„Už vidím hlavu, ještě jednou zatlačte,“ nabádá Adélu a když vidí tatínka, který vypadá na omdlení, stará se: „Taťkovi je dobře?“
„Nic jste mi nedala na bolest,“ vyčetla Adéla lékařce, která mezitím vešla do místnosti. „Vždyť už rodíte, to už se nic nedává, než by vám to zabralo, měla byste po porodu,“ vysvětlila lékařka a tří a půl kilová holčička byla na světě.
