Je to možná div, že ti dva spolu vydrželi tak dlouho: každý byl osobnost a prosazoval se jinak a jinde, takže se jejich cesty nejspíš rozejít musely.
Osobnost divadelní režie• Magda Husáková-Lokvencová se narodila 19. září 1916 v Pacově |
Ale zpočátku to tak vůbec nevypadalo. Naopak, oba v mládí věřili stejným ideálům a usilovali o to samé. Byli levicoví intelektuálové a rozuměli si.
Abychom trošku vysvětlili situaci: Gustáv Husák měl jako mladý muž nejspíš určité kouzlo, pro někoho možná i silné. Byl prý skvělým řečníkem, uměl přesvědčovat, byl chytrý a snaživý. To teprve mnohem později se promění v toho cynického kariéristu a „muže moci“, jak jej pojmenuje český historik Karel Kaplan. A ještě později v bezbarvou figurínu, „prezidenta zapomnění“, jak jej nazve spisovatel Milan Kundera.
Ale jeho budoucí postavení se už dalo tušit na studiích: „Svými povahovými vlastnostmi byl předurčen k roli komunistického činitele. Jeho kariéru umožňoval do značné míry tehdejší nedostatek schopných stranických funkcionářů na Slovensku,“ psal Karel Kaplan v knize Mocní a bezmocní. A právě o Husáka, tohoto cílevědomého mladého muže, muže s očekávatelnou kariérou, se začala zajímat Magda Lokvencová, gymnazistka z Banské Bystrice. V roce 1935 přijel Husák na tamní gymnázium diskutovat se studenty. Byla to možná i dobrá metoda, jak získávat nové zapálené příznivce pro komunistickou ideu. A mladý Husák dokázal už tehdy víc než ostatní: získal nejen dalšího ideového spojence, ale i přítelkyni. Dva v jednom.
V té době mu bylo dvaadvacet, Magdě Lokvencové devatenáct. Žila na Slovensku, ale byla Češka, pocházela z Pacova. Její otec pracoval pro armádu a působil právě ve východní části tehdejšího Československa. Tam s ním odešla i dcera Magda a pomáhala mu starat se o další sourozence. Matka totiž brzy zemřela. A možná i proto byla mladá dívka tak trochu samorost. Byla krásná, ráda flirtovala, ale prý se nerada vázala. Až když si začala s Gustávem Husákem, bylo to trochu jiné: píší si, navštěvují se, vídají se na právnické fakultě, kde Magda začne studovat. Nejspíš ji v tomto rozhodnutí ovlivní i Husák. V té době se ještě ovlivnit nechá.
Vzali se, ale jejich zájmy se rozešly
A tak se nakonec berou: svatba se koná 1. září 1938. Je to nepěkná doba. Za měsíc přijde Mnichov, druhá republika, potom protektorát. Tedy v Česku. Na Slovensku vznikne samostatný stát. V něm se vysoké školy nezavřou, a tak Magda v roce 1940 získává doktorát. A ve studiu tam může pokračovat, jenže v úplně jiném oboru, vybírá si konzervatoř. Její největší láskou tak nakonec nebude ani Husák, ani komunismus, ale divadlo. Propadne mu, stane se smyslem jejího života.
Ale nejdřív je třeba postarat se o rodinu. V době, kdy válka dosahuje už i na Slovensko, se Husákovi podaří zařídit, aby odletěla do bezpečí do Moskvy. Tam porodí prvního z jejich dvou synů. Až válka vítězně skončí, Husák bude cítit další příležitost. A nepustí ji, takže se najednou stává jednou z nejdůležitějších postav slovenské politiky. Ale platí za to, protože má ještě méně času na rodinu než předtím.
A jestliže manželův vzestup a s ním spojené výhody upevňovaly vztah například Marty Gottwaldové k jejímu muži, u Husákových to bylo paradoxně přesně naopak: Magda se od něj vzdalovala. A také od politiky. V roce 1946 nastupuje jako asistentka režie na Novou scénu v Bratislavě. A daří se jí, brzy už režíruje samostatně. Má svůj svět, stejně jako manžel. Husák je předsedou sboru pověřenců, vrcholné funkce slovenské politiky. Vše vypadá skvěle, než přijde pád. Začátkem roku 1951 manžela zatknou a odsoudí na doživotí v dopředu připraveném procesu.
Spolu s Husákem je ovšem internována i jeho manželka. Skončí v domě poblíž Bratislavy, který patří tajné policii. Je tam naštěstí i s dětmi a jen dva týdny. Ale to nebude všechno. Z jejich bytu ji vystěhují, zakážou jí učit na vysoké škole a nejhůř – vyhodí ji z divadla. A pak ji lámou: když se zřekne manžela, bude moci zase režírovat. Nezřekne se ho. A to navzdory tomu, že si už mezitím najde přítele, herce Ctibora Filčíka.
Magda je tvrdá, možná až tvrdohlavá. Nemá práci, pak si najde místo ve Slovenském národním muzeu. Mohla by tam být v klidu, ale není. Zakládá divadelní odbor a shání exponáty. A vedle práce v muzeu si přivydělává pletením svetrů. „Byla osobností, která dokázala pro sebe vytvořit prostor v jakýchkoli podmínkách. Kolegy překvapovala její energie, houževnatost a pevná vůle,“ píše o ní ve své knize Manželky prezidentů spisovatel Pavel Kosatík. Magda si vydělávala, jak se dalo: začala s přítelkyní psát pohádkové divadelní hry pro děti. A pomalu se jí dařilo vracet se i do velkého divadelního světa.
Po rozvodu přišla rychlá smrt
Po deseti letech pustí jejího muže na svobodu. Žijí spolu i nežijí. Oba zjišťují, že jejich cesty vedou různými směry. Husák se vrátí zase k politice, jeho manželka už je opět u divadla. A daří se jí: ještě za doby Husákova věznění dostane angažmá v Košicích a pak se vrátí zpět na Novou scénu do Bratislavy. A také hraje, na divadle i ve filmu. Čeká ji více rolí, například v roce 1963 si zahraje matku legendárního zbojníka ve dvoudílném filmu Jánošík. Budou ji znát milovníci divadla, filmu a nakonec i televize.
V roce 1965, kdy natáčí poslední televizní inscenaci, už je s Husákem dva roky rozvedená. Ale také nemocná. Bolí ji hlava a cítí se unavená. Zakázali jí pít kávu a chodit na slunce, ale nemoc nezastaví. Má arteriosklerózu. Dne 17. ledna 1966 ji odvezou do nemocnice a tam tentýž den zemře. Žila rychle a stejně tak i umírala.
Husák ji měl možná hodně rád, ale prý jí neodpustil, že se s ním rozvedla. Jeho vrcholná chvíle přichází devět let po její smrti, stává se československým prezidentem. Žije v izolaci na Pražském hradě a jeho první žena leží na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.
O vztahu Husáka k jeho první ženě pojednává filmový dokument V hlavní roli Gustav Husák. Podívejte se na trailer:
22. dubna 2009 |
