Co je pro všechny pacienty s jakoukoli formou demence společné?
Nejčastěji jsou to tzv. kognitivní příznaky: objevují se poruchy paměti, případně orientace, schopnosti plánovat, obtíže s řečí a tak dále. Ale nemusí to tak být vždycky. U některých lidí jsou výrazné i nekognitivní příznaky. Tedy změny myšlení – třeba podezíravost –, změny vnímání, které mohou být doprovázené například halucinacemi či bludy, a změny nálad a chování. V praxi se často setkávám s tím, že rodina říká: „Něco je v chování jinak.“ Charakterové rysy toho člověka se prohlubují. A je otázka, zda to „něco“ je důsledek patologického procesu probíhajícího v mozku jejich blízkého či reakce na chování okolí nebo vlastní nejistota a strach, jež mu ony změny do života přinášejí.
Když bývalého primáře oslovíte: „Ty můj roztomilej broučku!“, může se naštvat. Byla jsem svědkem, že když pana doktora v zařízení pečovatelka oslovila: „Pane primáři!“, narovnal se a byl ochotný věnovat se úkonu, který byl potřeba.
