„Nulová linie je zóna, kde se v kontaktním boji utkává ukrajinská a ruská pěchota. Ze zákopů podnikají výpady a útoky, jako za první světové války. Nulová linie je jako výlet do historie a představuje to nejhorší, co si lze ve válce představit,“ podotýká novinářka, která pracovala jako válečná reportérka v Iráku, Sýrii, Somálsku, Arménii i v Afghánistánu. Na Ukrajinu podnikla za dobu ruské agrese už devět reportážních cest.
Za své snímky z války jste získala několik mezinárodních ocenění. Vyhrála jste titul Photojournalist of the Year 2021, People Photographer of the Year 2022, Critics’ Choice Award 2023. Čím to, že jste fotografické ceny začala sbírat až v poslední době?
Asi je to tím, že jsem své fotografie do té doby do soutěží neposílala. Jsem holka, která se narodila v 70. letech v socialistickém bloku, a nikdo mi doma neříkal, že můžu dobýt svět. Moje máma vždycky pronesla: Na tebe tak někde čekají… Takže mne až donedávna ani nenapadlo posílat své fotky do světových soutěží. Až jsem sama překvapená, kolik cen jsem už dostala nebo kolikrát jsem se dostala mezi finalisty mezinárodních soutěží. Z každého ocenění jsem pořád v šoku a nechápu to, protože celosvětová konkurence je obří. Netrpím falešnou skromností, ale stále mám v sobě pokoru a každou cenu beru jako zázrak. A snažím se s tím úspěchem „smířit“.
Musíte si zvyknout na to, že mrtvé tělo nevypadá hezky a zapáchá, ale pro mne je to už léta součástí zaznamenávání války.
