S pobavením jsem často sledoval svou přítelkyni Aničku, když s napětím četla příběhy ve vaší rubrice a snažila se bezradným čtenářkám poradit, co mají dělat. Občas mě přinutila si obzvlášť zapeklité příběhy přečíst a říct svůj názor. Já se místo toho dobře bavil, jaké ty ženské mají starosti. Takové bych chtěl mít taky. A neuplynul ani rok a je to tady, potřebuji poradit.
Hra o pobyt v lázních VElichovky1. hledané slovo: VESELÉ |
Anička je o pět let mladší, pracuje jako asistentka v reklamní agentuře. Poté, co její nejlepší kamarádky postupně otěhotněly, neposlouchal jsem nic jiného, než že by už také chtěla mít dítě. Ani já jsem nebyl proti, ale nabídka, kterou jsem dostal, se prostě neodmítá. Anička se s tím musela smířit. Slíbil jsem jí, že, jak jen to bude možné, budu za ní jezdit domů na víkendy a ona mne může také občas navštívit. Šest set kilometrů není na konec světa.
Na klinice jsem už deset měsíců. Má stáž za dva měsíce končí a já stojím před velkým rozhodnutím, buď se vrátím domů do nemocnice a za svou přítelkyní, nebo přijmu nabídku šéfa kliniky a zůstanu v Německu, kde mi nabízejí stálé místo.
Rozhodování zkomplikovala Aneta
Věřím, že by se za mnou Anička přestěhovala. Jezdí za mnou a docela se jí v Německu líbí. Jenomže před pěti měsíci jsem se na jedné párty, kterou pro lékaře a jejich rodiny pořádal místní sponzor kliniky, seznámil s Anetou. Hned jsme si padli do oka a celý večer jsme strávil jen spolu. Naše přátelství pokračovalo, ale po čase se nám vše vymklo kontrole a vztah se změnil v milenecký. Ovšem mé city k Aničce také neochladly. Ona je pro mne stále tou ženou, se kterou chci žít a mít rodinu.
Kdyby nebylo nabídky šéfa kliniky, asi bych měsíce strávené s Anetou bral jako jedno z nejhezčích období svého života. Bohužel pro mne, Aneta je dcerou šéfa kliniky a náš vztah mu nezůstal utajen. Pochopil jsem, že by byl rád, kdybych se stal nejen členem lékařského týmu na klinice, ale i členem jeho rodiny.
Bojím se však, že když na nabídku kývnu, přijdu o Aničku. Neumím si představit, že bych zůstal na klinice, rozešel se s Anetou a nastěhoval si k sobě Aničku. Šéf na své dceři velice lpí a obávám se, že by mi můj pobyt na klinice brzy velice znepříjemnil a Anička by se jistě pravdu o mně a Anetě také dozvěděla.
Jestliže zůstanu v Německu a rozejdu se s Aničkou, budu mít před sebou skvělou budoucnost. Vím, že se na této klinice vypracuji mezi špičku cévní chirurgie a navíc s podporou krásné ženy Anety a jejího otce. Ovšem rozchodu s Aničkou budu asi stále litovat.
Mohu se také vrátit domů bohatší o roční zkušenosti na významné klinice a začít budovat rodinný život s Aničkou. Jenže jednou budu možná litovat, že jsem nevyužil nabídky a vlastním rozhodnutím zahodil asi jedinou šanci stát se světovou kapacitou.
