Příběh Dity Přála jsem si to, teď lituju
Jasně si vybavuju ten moment, kdy jsme si s kamarádkou dávaly inzerát na seznamku. Obě rozvedené, se špatnými zkušenostmi z předchozích vztahů – tvorbu profilu a přesnou definici toho, co hledáme, jsme proto nechtěly podcenit.
Tiše a spoluUmíte ve dvou mlčet? Samozřejmě ne v rámci tiché domácnosti po hádce, ale přirozeně. Odborníci tvrdí, že právě schopnost s partnerem trávit i chvíle ticha jen tak, nenuceně, v příjemném rozpoložení, je důkazem toho, že vztah je spokojený a správně nastavený. Podstatou ale je, že mlčí oba – ne proto, že by jeden nerad mluvil a druhý se mlčky přizpůsobil. Tohle je o schopnosti vychytat ten moment, kdy je to pro oba pohodové a nerušivé. A dá se říct, že i velmi intimní. |
„Hlavně, aby byl komunikativní. Ne jako můj ex,“ měla jsem jasno, co žádám. Bývalý partner byl ten typ, který v sobě všechno dusil. Neřekl mi, co mu vadí na mně nebo našem vztahu, nemluvil o svých pocitech, jen mlčel a dělal nepříjemnou atmosféru.
Rodiče mě vždy učili, že se o problémech má mluvit, i kdyby u toho létaly vzduchem talíře. Dostat to ze sebe ven, to jsem celá já, a právě to opačné nastavení mého bývalého mě přivedlo až k rozvodu.
Seznamku jsem začala používat a stejně jako kamarádka, která do toho šla tehdy se mnou, jsem měla pár schůzek. Jedna z nich se jevila velmi nadějně. Ten muž byl hodně zajímavý, líbil se mi fyzicky a to, co říkal, mělo hlavu i patu. Nemuselo docházet na trapné páčení informací, kdy dotyčný maximálně hlesne ano nebo ne, naopak, objekt mého zájmu byl skoro jako nějaký profi řečník.
Glosoval, komentoval, analyzoval, vypadalo to, že jsem našla, co jsem hledala. Proběhla další rande a vše bylo sluníčkem zalité. I můj syn se ho rozhodl akceptovat, takže nic nebránilo tomu, abychom spolu mohli začít i žít. Hádáte správně, že jsem narazila.
Teď je to asi dva roky, co se k nám přistěhoval, a se synem si mnohdy nepřejeme nic jiného než špunty do uší. Ano, potkala jsem profesionálního žvanila. Má sice krásný hlas, bohatou slovní zásobu, spoustu zajímavých nápadů a postřehů, jeho slova dovedou pohladit po duši i polechtat ego, ale…
Když tohle slyšíte z televize či rádia, je vám to příjemné, jenže když to máte doma na gauči a nejde to vypnout, brzy se toho přejíte. Můj partner totiž jen mluví, ovšem nekoná. Je schopen mi detailně popsat, jak nejlépe vyluxovat nebo zabalit věci na cestu do kufru, leč aby se zvedl a sám to přímo zrealizoval, to nehrozí. Funguje jako takový nevyžádaný rádce, počítač, kterému nejde ztišit zvuk.
Líbilo se mi, že má rád pořádek, z přítele se ale vyklubal sobec, říká Diana |
Což o to, on toho ví opravdu hodně, je vzdělaný a bystrý, ale k čemu to je, když nikdy s ničím nepomůže a jenom o tom do úmoru vypráví? „Lásko, ty hrníčky by bylo lepší ukládat do skříňky ouškem směrem ven. Víš, lépe se to pak bere,“ slyším, když utírám nádobí. A hned je mi jasné, že pokud je neumístím dle jeho rad, bude o tom hovořit ještě další hodinu. Ne aby mi to vyčítal, ale protože je to zajímavé, je to téma k hovoru.
„Miláčku, věděla jsi, že odborníci tvrdí, že tenhle odstín se nehodí do kuchyně? Prý to ubírá na chuti k jídlu. Možná by bylo lepší vymalovat. Dočetl jsem se, že třeba žlutá by…“ pokračuje a já už vypínám uši. V hlavě mi běží, že bych měla zařídit malíře a nějak to vyřešit, jinak to budu opět nucena poslouchat.
A takhle je to úplně se vším. Možná to nemyslí zle, je přece jen zvyklý z práce, kde řídí kolektiv lidí, úkolovat a všichni si pochvalují, že si vede dobře, že umí jasně vysvětlit a popsat, co má kdo udělat. Jenže v partnerském životě tenhle talent jaksi nestačí. Chce to nejen slova, ale i činy!
Zatím to snáším, blbě, ale snažím se, nevím však, jak dlouho to budu schopna tolerovat. V duchu si říkám, že jsem to možná s tím přáním mít komunikativního partnera přepískla. Ono taky ke komunikaci jsou třeba dva, ale já toho během našeho soužití zase tolik říct nestihla…
Dita
Co by měla Dita dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
