Čím víc vztahů jsme prožili, tím více „víme“, co potřebujeme, co je základem našeho očekávání, aby to nebylo jen romantické, ale i realistické, s vědomím, kdo jsem já a koho si přeji do života.
Jak vybrat toho pravého
„Na prvním místě bychom se neměli rozhodovat podle chemické zamilovanosti, ale je dobré zapojit také rozum a zvážit, co od života a od partnera očekáváme,“ říká párová psycholožka Jitka Douchová a dodává, že na druhou stranu to však bez chemie nejde.
Dotazník: Já a láskaStudentka psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci Petra Divíšková sestavila pro svůj školní výzkum, z něhož vychází ve své diplomové práci, anonymní dotazník. Pomozte jí zjistit, jak jsme na tom s láskou. Pokud budete chtít znát konkrétní výsledek, můžete připsat e-mailovou adresu a Petra vám odpoví.  Plakát k dotazníku studentky psychologie |
„Mám mnoho klientů, kteří si toho pravého „poskládají ze dvou“. V jednom partnerovi mají jistotu: protějšek je zodpovědný, bude dobrým rodičem, kamarádem a podporou do nepohody, jsou tam společné zájmy, ale chemie chybí, nebo už vyprchala. S druhým to jiskří tak, že z toho nemůžeme až spát, jak je to silné, ale záruka hodnot, které do životních jistot potřebujeme, je minimální,“ popisuje praxi psycholožka. Jaké hodnoty jsou pak ty „pravé“?
Co je pro „záruku“ kvalitního vztahu pro život nejdůležitější? Každý z nás to má trochu jinak, upozorňuje psycholožka. Východiskem je podle ní model partnerského vztahu rodičů, v němž jsme žili, dále naše předchozí partnerská historie a také to, jak zralá je naše osobnost.
Pravý vztah se v té nejobecnější rovině pozná podle toho, zda na základě zkušeností s partnerem věříte, že vás ten druhý podrží v krizových situacích. Kromě vědomí opory od druhého k takovému svazku určitě patří intimita, pocit důvěry a sexuální soulad, kompatibilita, sdílení společných zájmů a hodnot.
„Vztahy věřícího se zarytým ateistou nebo anarchisty s pravičákem, člověka milujícího zvířata s někým, kdo je nesnese, nebo někoho, kdo si přeje kupu dětí, s tím, kdo nikdy žádné nechce, nemají dobrou prognózu,“ uvádí příklady Jitka Douchová.
Podle ní je důležité si rozumět v základních věcech, k nimž patří i společné finanční hospodaření, názory na výchovu dětí, ale také o míře osobní svobody každého. „Nejsme jen sevřená jednotka ve smyslu jen my dva, ale každý potřebujeme volně dýchat, mít své zájmy, své přátele, trávit volný čas s dalšími lidmi. Bohužel hodně lidí se uzavírá do vlastního světa páru. Vztah pak zákonitě po určité době postrádá dynamiku,“ tvrdí psycholožka.
Když už jsme si vybrali
1. Mluvit o společné budoucnosti
Když už máme vybráno, jak si „zajistit“ dlouhodobou spokojenost ve vztahu? „Tím, že spolu o mnoha věcech týkajících se společného života do budoucna mluvíme,“ je přesvědčená odbornice na partnerské vztahy a radí povídat si třeba o úskalích, které mohou přijít: co, kdyby se nám narodilo postižené dítě? Jak se s tím popereme? Co kdyby jeden z nás měl úraz, který by vedl k invaliditě? Uměli bychom to zvládnout? Co kdyby se jeden z nás rozhodl pracovat v zahraničí?
2. Respekt a úcta
Respekt a úctu mezi vámi si střezte jak oko v hlavě. Nenechte si ji zkomplikovat například žárlivostí.
„V poslední době se častěji setkávám u svých klientů s domácím násilím - nemusí být jen fyzické, psychický terorismus je mnohem zákeřnější, protože je plíživý a neviditelný. Střídají se úžasné zamilované chvilky s citovým vydíráním a ponižováním,“ varuje Douchová. To vše a samozřejmě mnoho dalších věcí může dobrý vztah jenom poškodit.
3. Péče o milostný život
Vášnivost po desítkách společných let je sice sci-fi, ale můžeme ji podpořit změnami a péčí o milostný život. „Pokud spolu partneři jedou někam bez dětí, měli by si to užít pro sebe jako partneři, není nijak užitečné strávit společný víkend na wellnessu povídáním o dětech. Ty by měly být z hovorů vyloučené, protože jsme nejen rodiče, ale také partneři,“ nabádá psycholožka.
Když přijde krize
Vášeň přechází časem do klidného vztahu lásky. Každá životní fáze přináší jiné potřeby, jak lásku od toho druhého poznáme. „Zamilovanost je jako pramen vody. Z něj vzniká potůček, bystřina. Láska je klidná voda řeky, kde je cítit klid, pokud nejsou potopy, potopa je však dočasná a může znamenat krizi vztahu, která by se měla řešit,“ nabízí Jitka Douchová přirovnání.
Partnerská poradna Jitky DouchovéMáte ve vztazích problémy? Zeptejte se on-line ZDE.  PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní dráhy na partnerské vztahy. Působí v Praze, kde v Senovážné 2 vede soukromou manželskou poradnu. |
Řešení krizí bývají podle ní velmi individuální, ale důležité je o nich mluvit, včas si jich všimnout a konstruktivně řešit, třeba s pomocí nestranného specializovaného psychologa.
Zdaleka ne každá „potopa“ odplaví všechno živé. Pokud ve vztahu zůstalo to, co nás spojovalo, co jsme na sobě měli rádi a co můžeme společně dál rozvíjet, je na čem znovu stavět. Nudný stereotyp a nespokojenost jsou úrodnou půdou pro nevěru, proto je také nutné vztah včas provětrat novými zážitky.
Jsou ale situace, kdy už opravdu povodně odplavily i poslední sympatie a náklonnost, kdy by nás její proud mohl strhnout někam, kde vůbec být nechceme. V takovém případě je dobré vztah skončit. „Takový krok je namístě, jakmile se ve vztahu u jednoho z partnerů projeví patologická žárlivost, skrblictví za hranicí únosnosti, dluhy, promiskuita, závislost na alkoholu či drogách a gambling - bez ochoty jej léčit, dále razantní rozdíly v názorech na výchovu dětí,“ uvádí nejkřiklavější příklady psycholožka Jitka Douchová.
