Nejčastěji se to stává dětem přibližně do čtyř let věku, protože ústa jsou oblíbeným pomocníkem při poznávání světa.
To je ostatně důvod, proč mnohé hračky nejsou určeny dětem do tří let - jejich malinké součásti by mohly být pro malé dítě nebezpečné. Ne vždy se však rodiče mohou na bezpečnost hraček spolehnout a vždy je jistější se o jejich velikosti přesvědčit na vlastní oči. Malé děti nikdy nenechávejte hrát si s knoflíky, penězi, bateriemi, malými kamínky nebo magnety. Bezpečnost předmětu pro nejmenší děti můžete otestovat snadno: pokud projde vnitřkem ruličky toaletního papíru, pak předmět schovejte mimo dosah batolete. Nebezpečí může představovat i dětský pudr, který si dítě může nasypat do úst a následně vytvoří v krku cucek.
Zdravé dětstvíSeriál o nenápadných domácích nástrahách na děti. 4. Dušení hračkami a jídlem (právě čtěte)  |
U dětí do čtyř let doporučují odborníci nenechávat je nikdy o samotě při jídle. To platí i o krmení v autě nebo v kočárku, kam na potomka přímo nevidíte a nevšimnete si tedy hned případného problému. Bedlivě při jídle sledujte zejména děti s prvními zuby. Díky nim sice dokáže ratolest ukousnout kus jídla, ale chybí jí další zuby k pořádnému rozkousání na menší polykatelná sousta.
Ideální je podávat nejmenším dětem potravu rozmixovanou nebo rozmačkanou, zeleninu pak uvařenou do měkka a nakrájenou na kousky velké přibližně jeden centimetr. Zpočátku dětem krájejte i ovoce jako hroznové víno, angrešt, cherry rajčata a nejrůznější druhy sušeného ovoce. Snadno v krku zaskočí i bonbony, popcorn, ořechy nebo žvýkačky. A vzpomeňte si na slova svých babiček a maminek. Veďte své dítě k tomu, že se jí vsedě, v klidu a pomalu, každé sousto se důkladně rozkouše a na stole je k zapíjení k dispozici voda. Něco do sebe má i to, že se u jídla nemá povídat, protože kromě zhoršeného estetického zážitku spolustolovníků se tím zvyšuje i riziko vdechnutí jídla.
Na pozoru se mějte i před ostatními dětmi nebo rodiči. „Stalo se mi, že mé roční dceři dali na hřišti tvrdý bonbon. Já jsem se zrovna věnovala starším synům a nevšimla si toho hned. Za minutu kašlala a nemohla se nadechnout. V tu chvíli jsem byla opravdu vděčná za to, že jsem absolvovala kurz první pomoci, hned jsem provedla Heimlichův chvat a bonbon vypadl ven,“ líčí svoji zkušenost s dušením dítěte trojnásobná matka Johana.
Postup první pomoci u dětí do jednoho roku
Jak si v tu chvíli počínat, pokud za sebou kurz první pomoci nemáte? Důležité je nepanikařit a jednat racionálně. Prvořadým úkolem je v takové situaci odstranění cizího tělesa z dýchacích cest. Pokud se nám to nedaří a dítě se dusí, je nutné neprodleně přivolat zdravotnickou záchrannou službu.
„Typickými příznaky jsou kašel (silný, při vyčerpání postiženého slabý), chytání se za hrdlo, pískavé zvuky při nádechu, hlučné dýchání, panika postiženého, promodrání kůže a ztráta vědomí, pokud se nedaří cizí těleso odstranit. Někdy může být příznakem dušení nemožnost mluvit, kašlat, plakat (u dětí) či dýchat. Takto postiženým osobám hrozí udušení a náhlá zástava oběhu,“ popisuje příznaky Jaroslav Hornych z Českého červeného kříže.
Kašel je přirozeným obranným mechanismem lidského organismu, který je často účinnější než podpůrné kroky první pomoci. „Když dítě dostatečně a účinně kašle, neustále ho sledujeme. Pokud se jeho stav nezhoršuje, nepoužíváme žádné vypuzovací manévry,“ radí Jaroslav Hornych.
„Je-li dítě při vědomí ale nemůže kašlat, plakat či dýchat, položí si zachránce dítě na své předloktí hlavou a obličejem dolů. Dolní čelist dítěte spočívá mezi palcem a dvěma dalšími prsty ruky zachránce. Je nutné dát pozor, aby nebyly stlačovány měkké tkáně pod bradou dítěte. Dlaní druhé ruky zachránce pětkrát silně udeří dítě mezi lopatky a zkontroluje, zda cizí těleso bylo vypuzeno,“ navádí Jaroslav Hornych.
„Pokud uzávěr dýchacích cest trvá, uloží zachránce dítě na záda a pětkrát stlačí hrudník do hloubky jedné třetiny předozadního průměru hrudníku,“ dodává s tím, že oba popsané postupy, úder mezi lopatky a stlačení hrudníku, zachránce opakuje, dokud se neodstraní uzávěr dýchacích cest, nebo dokud dítě neztratí vědomí. Pokud dojde ke ztrátě vědomí a zástavě oběhového systému, zahájíme oživování. Jeho průběh u nejmenších dětí vysvětluje v následujícím videu instruktorka kurzů první pomoci:
29. dubna 2014 |
Postup první pomoci u dospělých a dětí starších jeden rok
I u starších dětí a dospělých je nejúčinnější, když dojde k samovolnému vykašlání jídla nebo předmětu. Pokud dítě vnímá a je schopno kašlat, vyzývejte ho proto ke kašlání.
„U postiženého, který je při vědomí, ale nemůže kašlat, mluvit, plakat (děti) a dýchat nebo vydává pískavé zvuky při nádechu, se zachránce postaví vedle postiženého a předkloní ho tak, aby uvolněný předmět mohl vypadnout z úst. Udeří postiženého svou dlaní pětkrát silně mezi lopatky a zkontroluje, došlo-li k uvolnění dýchacích cest,“ vysvětluje postup první pomoci odborník v tomto oboru Hornych.
Pokud uzávěr dýchacích cest trvá, následuje další krok: „ Zachránce se postaví za postiženého, předkloní ho, sevře jednu ruku v pěst a umístí ji mezi pupek a dolní konec hrudní kosti, druhou rukou pěst uchopí a silně stlačí nadbřišek směrem dovnitř a nahoru. Tento postup opakuje pětkrát. Oba popsané postupy, úder mezi lopatky a stlačení nadbřišku, zachránce střídavě opakuje, dokud nedojde k odstranění uzávěru dýchacích cest, nebo dokud postižený neztratí vědomí,“ nabádá Jaroslav Hornych a dodává, že se tato technika nepoužívá u těhotných žen.
Pokud se nepodařilo odstranit překážku v dýchacích cestách a u postiženého došlo k udušení a zástavě krevního oběhu, zahájíme neprodleně jeho oživování a kontaktujeme zdravotní záchrannou službu. Jak oživovat větší děti a dospělé, se dozvíte v následujícím videu:
22. října 2010 |
Kdy se vydat k lékaři
Pokud se vám podaří jídlo nebo hračku dostat z dítěte nebo dospělého ven, doporučují odborníci následné vyšetření lékařem.
„U postižených, kteří po uvolnění dýchacích cest nadále kašlou, obtížně polykají či mají pocit cizího tělesa v krku, je doporučeno odborné vyšetření, stejně jako u postižených, u nichž bylo použito stlačení nadbřišku,“ doporučuje Jaroslav Hornych.
Na internetu i ve zdravotnických potřebách najdete nerůznější pomůcky, které mají zjednodušit a ulehčit poskytování první pomoci a konkrétně i odstraňování cizích těles při blokádě dýchacích cest.
„Tento předpoklad je správný za situace, kdy jejich uživatel byl s jejich použitím seznámen a to nejen teoreticky, ale také byl vycvičen v jejich praktickém používání. Pokud se s takovou pomůckou setká neobeznámený laický poskytovatel první pomoci, spíše mu bude při poskytování první pomoci překážet a bude odvádět jeho pozornost jinam, než na účelné poskytnutí první pomoci,“ varuje rodiče Jaroslav Hornych před zbytečnými investicemi, které by se nemusely vyplatit.
