Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Každá žena si musí svého partnera nejprve vychovat, radí psycholožka

  • 1095
Tramvaj byla tak plná, že i muži stáli. Vtip, který o dnešní společnosti ledacos vypovídá. Ano, muži ztratili vůči ženám ohleduplnost, berou je jako parťačky. Důsledek emancipace? "Nezávislá a sebevědomá žena se emancipací nezabývá," tvrdí psycholožka.

"Táhla jsem dvacet kilo stejně jako on, platili jsme všechno napůl, takže mě občas napadlo, co kdybych ztratila peněženku? Nechal by mě umřít hlady? Když jsem se ho na to zeptala, odpověděl popravdě, že by mi asi půjčil. Prostě by mi půjčil, nepostaral by se o mě. Tohle má být partner, s nímž bych měla kráčet životem? Tak vám nevím, holky, neobrátila se emancipace proti nám?" ptala se v restauraci asi pětadvacetiletá dívka tak nahlas, že ji nešlo přeslechnout.

Ženy začínají pochybovat o přínosu rovnoprávnosti, která je měla osvobodit a umožnit jim rozhodovat o svém životě. A to určitě stojí za úvahu. "Taky pozoruji, že se dnes mladí lidé k sobě chovají jinak, než tomu bylo dřív," říká psycholožka Jitka Douchová. "V tramvaji sedí kluk a dívka stojí nad ním. Jak je možné, že to ani jednomu z nich nevadí? Nicméně to považuji za buranství, nemyslím, že to má něco společného s emancipací. Spíš bych řekla, že si každá žena svého partnera musí nejprve vychovat."

Na emancipaci žehrají slabí muži

"Přemýšlím, o čem se vlastně budeme bavit. Myslím si, že skutečně emancipovaná žena se tímhle pojmem vůbec nezabývá," pokračuje psycholožka. "Určitě vyžaduje týmovou hru, ale s tím, že muž v ní bude tím silnějším, dokonce bych řekla, že se v soukromí docela ráda poveze.

Přenechá muži nejen těžší batoh, ale i to, aby zařídil dovolenou, naplánoval víkend, sehnal řemeslníky, nemá totiž potřebu s mužem bojovat, proto s ním nemá žádný problém. Nemá ho ani sama se sebou. Nepůjde zcela jistě o závislostní typ, ale spíš o harmonickou, vyrovnanou osobnost a ano, velmi sebevědomou," dodává Douchová.

Pokud někdo nadává na emancipaci, je to většinou slabý muž, který na svou ženu nemá a neunese to.

Nezávislá a sebevědomá žena s muži problém nemá, ale nemají ho oni s ní? Unesou vedle sebe tak silnou partnerku? "Ale partnera si vybíráme podle toho, jak to chceme," pokračuje psycholožka.

"Muže, který by její osobnost neunesl, by si přece do života nepustila. I když… Vyvíjíme se, záleží, o jak staré ženě se bavíme. Před dvaceti lety mohla být někdo úplně jiný. Záleží, kdy svého partnera potkala. Jestli v raném mládí, je možné, že se vzájemně neodhadli, případně postupem let změnili. Jestli ho přerostla, může to přinést ve vztahu problémy. Pokud někdo nadává na emancipaci, je to většinou slabý muž, který na svou ženu nemá a neunese to," míní psycholožka.

Nezareagujete-li na první náznaky dominantního chování vaší přítelkyně, může se vztah změnit v noční můru.

Jsem lepší, ale mně to nevadí

"Mám v péči několik párů, kde žena je vysokoškolačka a muž třeba vyučený. Zdánlivě v tom problém není, protože řeší vztah, ale podprahově samozřejmě může jejich problém vycházet právě z této disproporce. Muž se cítí vedle sebevědomé a kariérně úspěšné ženy devalvovaný. Začne ji drtit jinde, žárlí, kontroluje, nebo prudí a výsledkem je krize ve vztahu."

Žena musí podle psycholožky právě ve chvíli, kdy je úspěšnější, dávat muži najevo, že ho respektuje a váží si ho. "Z lásky a taky proto, aby se vyhnula problémům. Dost často se totiž stává, že si podceňovaný muž najde třeba milenku, většinou slabší než je jeho partnerka, u které si nasytí ego," radí Douchová.

"Je důležité, aby oba věděli, co od sebe očekávají a co na sobě mají rádi. Myslím, že už bychom měli překonat scénáře z minulosti, podle nichž žena patří k dítěti a plotně a muž do práce," doplňuje psycholožka.

Dvoukariérová manželství jsou dnes už běžným standardem, stejně jako páry s obrácenými rolemi. "Pokud to těm dvěma vyhovuje, je to v absolutním pořádku. V tom je právě kouzlo emancipace, žít podle svých představ, svých i partnerových. Zbourat letité konvence, které nevypovídají nic o založení lidí, ani a o tom, jak to kdo chce," míní Douchová.

Ilustrační foto

Podle ní opravdu přibývá mužů, kteří se chtějí na výchově dětí aktivně podílet. "Od narození k nim v noci vstávají, střídají se s partnerkou v krmení, chodí do poradny, zájem mužů o rodinu se výrazně zvyšuje, což já osobně vnímám jako velmi pozitivní. Ruku v ruce s tím se zvyšuje procento žen kariérně založených. Pokud se sejde kariérně orientovaná žena s mužem zaměřeným spíše rodinně, mohou vytvořit velmi harmonický pár."

Dokonce se pak žena, která případně ani neplánovala narození dítěte, rozhodne, že rodinu založí. "Dalším fenoménem emancipace je totiž to, že přibývá žen, které nechtějí mít dítě. Buď proto, že nemohou najít vhodného partnera, nebo po mateřství zkrátka netouží."

Není to prý ale tak, že by přibývalo procento žen, které nechtějí děti. "Takové ženy existovaly vždycky, ale před dvaceti, třiceti lety to málokterá přiznala. Mateřský pud přece není vrozený všem ženám," pokračuje psycholožka.

A v tom je podle ní největší přínos emancipace: právo naplnit život podle svých představ. "Dřív měly ženy už předem daný scénář, vystudovaly, vdaly se, narodily se jim děti. Jejich role byla v rodině, bez ohledu na to, jestli se jim to líbilo, stejně jako role muže byla rodinu živit. Ani jim se to nemuselo zamlouvat. To už dnes naštěstí není. Na druhé straně přibývá i žen, které vystudovaly, mají rozjetou skvělou kariéru, procestovaly svět, je jim přes třicet a nemají partnera. A už to není o tom, že chci mít dítě s tímto konkrétním mužem, jinak bych je třeba ještě nechtěla, ale chci mít prostě dítě za každou cenu."

Ilustrační foto.

A vracíme se na začátek, tedy, že taková žena si nevybírá partnera po zralé úvaze. "Ve strachu, aby nezůstala sama, přivře oči nad vlastnostmi, které se pak v životě můžou ukázat jako velmi významné. Třeba právě to, že partner, jehož si vybrala, vedle sebe nesnese silnou, kariérně založenou a sebevědomou ženu," dodává Douchová.

Muž je hora, žena jezero

Staří Číňané přirovnávají vztah muže a ženy k hoře, na jejímž vrcholu je jezero. Hora je taková tvrdošíjná, to je mužský princip, proto má na svém vrcholu jemnou vodu, která svou citlivostí nabírá informace a horu zjemňuje.

"Zaujalo mě vyprávění cestovatele, který v dávné minulosti navštívil v Africe dům domorodé černošské ženy," říká k tématu psycholog Petr Knotek. "Černoška mu pyšně ukazovala svou kuchyň, oheň, pole, studnu. Cestovatel popisuje, že dojem z té ženy bylo absolutní sebevědomí, tak obrovské sebevědomí, že kdybyste jí to řekli, netušila by, o čem mluvíte. Pochopil, že ona byla to všechno, ten dům, oheň, pole, studna…"

"A muž jí to musel všechno vzít, aby ji mohl ovládnout. Důsledek byl, že přestala komunikovat. Jenže bez komunikace to nejde, bez ní nemáte šanci vyřešit žádný problém. Jedině komunikace je cesta od jednoho k druhému, kdy výsledkem by mělo být, že já z té komunikace odcházím změněný a partnerka taky. Staří Číňané přirovnávají vztah muže a ženy k hoře, na jejímž vrcholu je jezero. Hora je taková tvrdošíjná, to je mužský princip, proto má na svém vrcholu jemnou vodu, která svou citlivostí nabírá informace a horu zjemňuje," pokračuje psycholog.

"Pro muže je neuvěřitelné blaho, když se má žena ráda a nepotřebuje s mužem bojovat. Ale to dokáže jen sebevědomá žena vědoma si svého ženství, protože právě ženství činí ženu jedinečnou. Myslím si, že ženy by se měly mít víc rády a že by se měly vrátit k sebevědomí, jaké měla ta černoška, to by jim v dnešní době strašně prospělo," dodává Petr Knotek.

Myslíte si, že nám emancipace uškodila?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 24. srpna 2010. Anketa je uzavřena.

ANO
ANO 4071
NE
NE 2502