Kateřina Sokolová(30 let) Miss České republiky pro rok 2007. Obdržela i titul Miss Silueta a Miss Bohemia a v listopadu 2007 se zúčastnila soutěže Miss World v Číně. Vystudovala magisterský obor Management cestovního ruchu na VŠO v Praze. V roce 2015 založila se svým otcem Janem Sokolem Nadační fond AutTalk. Je svobodná a žije v Praze. |
S modelingem jste začala už ve čtrnácti letech. Jak se za tu dobu změnil tento odvěký dívčí dream job?
Je pravda, že já jsem do tohoto světa vplula poměrně mladá, tehdy mě do modelingu přivedla moje tehdejší trenérka cheerleadingu v Přerově. A od té doby se změnilo mnohé. Zatímco dřív šlo víc o to, jak působí modelka „naživo“, dnes se pozornost soustředí především na to, kolik má followerů a jaký má feed na Instagramu. Takže velký posun nastal hlavně v oblasti sociálních sítí. A dalším mezníkem podle mě je, že se dnes hodně firem snaží, aby se koncový zákazník mohl ztotožnit s modelkou z kampaně, takže se dnes najímají i starší nebo plnější modelky, aby to nebyly jen takové ty obrazy dokonalých krásek, ze kterých pak mají ženy komplexy. To je podle mě super, je v tom víc lidskosti, víc pravdy a empatie k odlišnosti lidí.
Jaká jsou dnešní kritéria pro modelky?
Fyzické parametry jsou stále hodně důležité, ale už to není jen o mírách 90 - 60 - 90 a 180 cm, ale i o výrazu a charismatu. Už to není tak striktně nastavené. I tak je však dnes mnohem těžší se prosadit, konkurence je obrovská a módní průmysl chrlí nové a nové tváře.
Stále panuje trend hodně mladičkých modelek?
Záleží na tom, o jakém trhu se bavíme. Asijský trh bude asi vždycky cílit na hodně mladé dívky, zatímco třeba ten německý už dnes stále častěji sahá po skutečných ženách…
V roce 2007 jste se stala vítězkou Miss ČR, tehdy velmi populární soutěže. Proč už dnes podle vás nemá obdobná akce grády a není tak prestižní?
To je bohužel pravda. Také vnímám, že už soutěž krásy nemá takový věhlas jako v době, kdy jsem bojovala o titul já. Nevím, čím to je, ale asi tomu příliš nepomohlo období, kdy měla tak malá země, jako je Česko, dvě soutěže krásy. Rozmělnilo to pozornost diváků, lidé si už nebyli schopni zapamatovat nová jména „missek“… Je to škoda.
Jak změnila soutěž život vám?
Šla jsem do ní hodně mladá. Byla jsem ve druháku na gymplu a máma z toho nebyla zrovna nadšená. Měla o mě velký strach a chtěla, abych ještě aspoň rok počkala. Jenže já když se pro něco rozhodnu, tak nevidím, neslyším. Ale dalo mi to strašně moc a byla to hezká škola života. Najednou jsem se pohybovala mezi úplně jinými lidmi, řešila jiné věci, otevřelo mi to dveře k mnoha příležitostem, přitom si myslím, že se mi vždycky dařilo stát nohama na zemi, zůstat skromná a nepřestat racionálně uvažovat.
Jak jste to dokázala v sedmnácti letech - držel vás někdo při zemi?
Nemyslím si, že bych kdy potřebovala nějak extrémně uzemňovat, abych se z toho, co se po soutěži kolem mě dělo, nezbláznila. Dostudovala jsem gympl, pak šla na vysokou, ještě při studiích jsem pracovala pro jeden lifestylový magazín, do toho jsem dělala modeling. Měla jsem těch aktivit vždycky docela hodně a nikdy mě ani nenapadlo si říct, že jsem výhrou v Miss dosáhla nějakého vrcholu a budu z toho těžit navždy. Brala jsem to jen jako možnost svého dalšího posunu.
Dětství skončilo dřív než vašim kamarádkám. Nelitovala jste?
Negativní přínos to mělo samozřejmě také. Byla jsem nucena hodně rychle dospět, nezažila jsem standardní život vysokoškoláka, vždycky jsem měla individuální hodiny a konzultace. O ten běžný život mladých lidí jsem byla ochuzena a svých vrstevníků jsem si moc neužila. Bylo to vytržení z reality. A do určité míry jsem přišla i o část svého soukromí. Na druhou stranu je jen na vás, kam až dovolíte médiím vstoupit.
Dnes nemusí média slavným do života ani příliš vstupovat, sami ho nabízejí na svých sociálních sítích…
To je pravda. Jsou lidé, kteří Instagramem doslova žijí a ukazují všem, co snídají, obědvají, s kým jsou, kde jsou, kam jedou. Já nejsem ten typ. Dám tam ráda hezké fotky, to ano, ale rozhodně tam nemíním propírat své soukromí. Prostě ty hranice si lze snadno vytvořit, když chcete. Ale nebudu se rouhat. Ke své práci pozornost médií do jisté míry potřebuji. Jen jsem se naučila, že když právě řeším nějaké třeba vztahové kolize, o které je samozřejmě v médiích největší zájem, tak už si hodně vybírám, jestli se objevím na nějaké akci. Když se necítím na to, jít před média, tak prostě nejdu.
Jak vnímáte, že se v některých zemích při soutěžích krásy zakazuje promenáda v plavkách?
Myslím, že k této soutěži krása ženského těla patří, a promenáda v plavkách by tak nadále měla být její součástí. Proč to rušit? Ty dívky jsou krásné, tak proč by se nemohly po molu projít v plavkách? Všichni se na ně rádi podívají. Je to tedy hned po rozhovorech ta nejméně oblíbená disciplína všech finalistek, protože to chce kuráž - vylézt před tolik lidí zrovna v plavkách a ještě v přímém přenosu, když vás kamery detailně zabírají, ale s tím se musí počítat, když jdete s kůží na trh.
Máte postavu modelky zadarmo od přírody? Nebo musíte i s přibývajícími roky v něčem přidat, či naopak ubrat?
Paradoxně jsem v dřívějších letech řešila svou postavu mnohem víc. Samozřejmě se nemůžu cpát svíčkovou a čokoládou, ale protože jsem odmalička zvyklá na zdravou stravu, kterou nám mamka připravovala, tak je pro mě naprosto přirozené jíst zdravě. Dám si ráda salát, miluji ryby, jogurty, ovoce, ořechy, navíc potřebuji ke své psychické pohodě pohyb. Ale čím jsem starší, tím víc se snažím poslouchat své tělo. Když jsem unavená, tak se nepřemáhám a nenutím se jít do fitka, když cítím, že mám hroznou chuť na něco sladkého, tak si dám dortík a nehroutím se z toho. Ale až v posledních letech jsem, myslím, našla ten správný balanc a cítím, že už znám své tělo a vím, co funguje.
A musíte se ještě nějak speciálně připravovat na focení?
Když mám před sebou velké focení, jako například teď kalendář, tak se na to určitě musím připravovat. Stačí mi na to týden, kdy přidám na kardio cvičení, nesolím, nedám si ani sklenku vína, vyřadím mouku, přílohy, zajdu si třeba do páry, to mi dělá dobře. A hodně spím. Ale já spím hodně všeobecně, jsem ranní ptáče a v sedm jsem už na nohou.
Katčiny radostiCo je kořením modelčina života? Oblíbený film Mám ráda americký film Štěstí na dosah s Willem Smithem, kde si roli filmového syna zahrál jeho vlastní syn Jaden. Zdravé jídlo Z domova mám odmalička vštípený vztah ke zdravému jídlu, takže s tím bojovat nemusím. Miluji saláty, ryby, ořechy všeho druhu... Cestování Když vyšetřím pár dní, balím kufry a jedu. Miluji Miami, oblíbila jsem si Paříž a nedávno mě uchvátil řecký ostrov Mykonos. Hudba Mám ráda hudbu a mým nejnovějším objevem je teprve osmnáctiletá americká zpěvačka a skladatelka Billie Eilish. |
Vaše profese vyžaduje časté cestování, jak se vám to daří skloubit se soukromým životem?
Miluju cestování a často cestuju i v soukromém životě, takže na to si čas vždycky najdu. Radši snesu pár dní pracovně naprosto nabitých, jen když vím, že si pak můžu někam vyrazit. To je ostatně podle mě jedna z nejlepších investic do života, zážitky z cest vám nikdo nevezme.
Cestovní ruch jste i vystudovala, máte v plánu váš obor v budoucnu nějak využít?
Vystudovala, ale zatím jsem neuvažovala, že bych se v tomto oboru profesně angažovala. Ani nemám kapacitu, abych se vrhala do něčeho dalšího.
Před pár měsíci jste potvrdila, že jste zrušila zasnoubení a jste sólo. Jak by měl vypadat váš příští osudový muž?
Je fakt, že ve vztazích jsem zatím moc štěstí neměla. A to jsem za posledních deset let hodně přehodnotila svou představu o ideálním muži, minimálně ohledně vzhledu. Dnes už dám radši přednost spolehlivému, sebejistému, vtipnému a inteligentnímu muži, který bude vědět, co chce, a budu se o něj moct opřít. Jestli je to Čech nebo cizinec, neřeším.
Ale když to bude cizinec, tak jak sladíte lásku na dálku se všemi svými pracovními aktivitami?
Kdyby mi za to ten člověk stál, tak už jsem ve věku, kdy bych si určitě uměla poradit s tím, jak všechno správně skloubit. Ráda bych měla rodinu, děti, takže bych byla i ochotna hodně slevit a vzdát se některých svých aktivit.
Zdaleka se nevěnujete jenom focení. Také řídíte svůj Nadační fond AutTalk a jste českou ambasadorkou a tváří šperkařské značky Boucheron...
...do toho nějaké to focení, modeling, občas ještě píšu články pro jeden lifestylový časopis. Když se to poskládá, je toho poměrně dost.
Péče o autistu není jednoduchá, tátu obdivuji, říká Kateřina Sokolová |
Nadační fond AutTalk jste založila se svým tátou před čtyřmi lety. Proč?
Můj jedenáctiletý bráška má těžkou formu autismu, a protože víme, jak je péče o autisty náročná, rozhodli jsme se udělat něco pro podporu rodin, které postihl podobný osud. Díky partnerům se nám to daří, stále rozšiřujeme svoje aktivity a je to radost. Podporujeme rodiny pečující o autisty napřímo, finančně podporujeme i organizace, které v této oblasti působí, máme tzv. podpůrné rodičovské skupiny, kde vedeme terapeutická sezení pro uzavřený okruh rodičů, organizujeme také setkávání pro pečující rodiče, kde mají možnost si popovídat s odborníky, kteří působí v oblasti autismu, a v rámci našeho webu máme informační a diskusní fóra, kam se mohou rodiče zaregistrovat a podle bydliště vyhledat třeba recenze na dobrého terapeuta či lékaře.
Jaké jsou vaše ambice v tomto směru?
Mám radost z každého dalšího posunu, teď se třeba těším z úspěchu naší další aktivity, kterou je nedávno proběhlý charitativní běh RunAut, na němž se sešla spousta běžců, už plánujeme i další ročník. Rádi bychom také do budoucna otáčeli větší objem peněz, abychom byli schopni pomáhat více rodinám a organizacím, a časem bychom rádi vybudovali centrum pro autisty, to je takový náš sen.
4. prosince 2016 |
Při jaké činnosti si spolehlivě vyčistíte hlavu?
Od dětství miluji sport. Chodím cvičit do posilovny, běhám, cvičím jógu, která mi dělá hodně dobře, v zimě ráda lyžuji, ale relax je i procházka, setkání s kamarády nebo cestování.
Kde se vidíte za pět let?
Tak to si netroufám vůbec odhadnout. Život je nevyzpytatelný a nikdy nevíte, kdy se blížíte k nějaké zásadní výhybce. Vždyť před pár měsíci jsem byla ještě zasnoubená. Ale kdyby otázka zněla, kde bych byla ráda zhruba za pět let, tak bych si moc přála, aby AutTalk měl už v té době své centrum, a asi bych už chtěla být maminkou.
