Josephine Desgrandová z Hervey Bay na západním pobřeží Austrálie byla vždycky velký jedlík. „Odmalička jsem milovala jídlo,“ přiznává dívka, která ho do sebe ještě nedávno tlačila obrovskou rychlostí. „Dopřávala jsem si velké porce a jedla hrozně rychle. Maminka mi říkala, ať zpomalím, ale já byla vždycky u stolu první, kdo měl prázdný talíř.“
Láska k jídlu a především sladkostem v kombinaci s tím, že se Josephine vyhýbala jakémukoliv sportu, vedla k tomu, že sedmnáctiletá slečna vážila 120 kilogramů a musela si v letadle říkat o prodlužovač bezpečnostního pásu, protože ten běžný jí nestačil.
„Mám skvělou rodinu, se kterou jsem prožila spoustu krásných chvil, ale stejně jsem se pořád trápila kvůli tomu, kolik vážím,“ vysvětluje pro News.com Josephine.
Deprimující byl pro ni i obyčejný nákup oblečení. Jedna z věcí, která teenagera opravdu nepotěší, je fakt, že na sebe nic nesežene v trendy módních obchodech a musí nakupovat v nadměrných velikostech pro dospělé.
Sedmnáctiletá Josephine už nechtěla nakupovat v nadměrných velikostech a v letadle si říkat o prodlužovač bezpečnostního pásu.
„Pamatuji si, že jsem našla skinny kalhoty, které mi seděly. Měla jsem strašnou radost, ale jen do chvíle, než jsem se podívala na svojí fotku v nich,“ dodává Josephine. „Záviděla jsem kamarádkám, že mohly nosit, co se jim líbilo.“
Je potřeba se rozhodnout a začít
Zhubnout prý chtěla už dlouho a dokonce zkoušela držet různé diety, ale výsledek se nedostavil. „Strašně moc jsem chtěla mít normální váhu, ale nic jsem pro to nedělala,“ přiznává Australanka.
Motala se pořád v kruhu. Chtěla zhubnout, pak si řekla, že je to moc těžké a že to nedokáže, načež se snažila smířit s tím, že je obézní. A tak pořád dokola. „A pak jsem o tom jednoho dne přestala přemýšlet a prostě jsem to udělala,“ vysvětluje dívka. „Zní to jednoduše, ale není to tak snadné.“
Chcete zhubnout? Jídelníček na měsíc, tipy na cvičení i rady odborníků ZDE |
Na internetu si našla příběhy jiných lidí, kterým se to v minulosti podařilo. A jako první se ve svém jídelníčku zbavila cukru a snížila svůj příjem sacharidů. „Cukr byl to nejdůležitější,“ říká Josephine. „Už dřív jsem zkoušela zhubnout, ale cukru jsem se nikdy předtím nedokázala vzdát.“
Zjišťovala si o něm různé informace a byla v šoku, kolik ho v minulosti snědla. „Byl snad ve všem,“ říká. „To, že jsem se ho vzdala, bylo asi nejlepší rozhodnutí v mém životě,“ dodává i když přiznává, že ze začátku to vůbec nebylo jednoduché.
„První dva měsíce byly příšerné,“ tvrdí. Dočetla se dokonce, že na cukr si můžete vybudovat závislost stejně jako na drogách. „Je to šílené, ale naprosto tomu věřím,“ dodává Josephine.
Cesta ze stínu
Její život se kompletně změnil. „Už se neschovávám, jsem mnohem sebevědomější,“ připouští dívka, která za 11 měsíců shodila polovinu své váhy a namísto 120 kg váží krásných 60 kg.
„Dokonce jsem hrála hlavní roli v muzikálu na naší škole, což je něco, co bych nikdy dřív neudělala. Hrozně jsem se styděla kvůli své váze,“ přiznává.
„Můžu si taky zajít do jakéhokoliv obchodu a koupit si oblečení, které se mi líbí. Mám mnohem víc energie a když se ráno probudím, tak se usmívám.“
Těžká cesta za lehčím tělem
Josephine se nejen zbavila cukru a nezdravých pamlsků, ale také začala jíst menší porce. K snídani si dává třeba vajíčka, k obědu nebo k večeři pak kuřecí salát, quiche nebo steak.
„Nejhorší byla moje závislost na cukru,“ svěřuje se. „První týdny byly hrozné. Byla jsem protivná, unavená, vzteklá. Nebylo nic příjemného mě potkat.“ Nikam radši nechodila, vyhýbala se přátelům, seděla doma a trucovala. Postupem času se to ale zlepšovalo a z odpírání se stal zvyk.
Josephine se do svých starých kraťasů vejde i se svým přítelem Morganem.
Jen samotná změna jídelníčku by ale nestačila. Josephine se také dala na dříve nenáviděný sport. Našla si na sociálních sítích trenéra a začala několikrát týdně pravidelně cvičit. Hodně jí také pomohla podpora od blízkých i zcela neznámých lidí.
Všem, kdo by chtěli také shodit nadbytečné kilogramy a začít nový život radí: „Prostě se do toho pusťte. Začněte. Přestaňte to odkládat. Představte si sebe za několik měsíců. Není to snadné, ale rozhodně to stojí za to. Když jsem to dokázala jí, tak to dokáže každý.“
