Jde o notoricky známý scénář. V práci i doma jedete na dvě stě procent. Myslíte si, že jste silná a jen tak něco vás nepoloží. Přátelé a blízcí vás obdivují a vy jste hrdá, že všechno tak perfektně zvládáte, aniž byste tušila, že čím víc (se) dáváte druhým, tím blíž jste svému vlastnímu pádu. Možná si to někde v hloubi duše uvědomujete, jenže v každodenním kolotoči nemá ten tichý hlásek šanci, aby ho někdo vyslyšel. Pak jednoho rána otevřete oči… a nemůžete vstát. Prostě to nejde, tělo i duše hlásí STOP. Dokonce nemáte sílu ani na to, abyste zamáčkla běsnící budík.
Ostatně vyhoření je v podstatě taky budík, který vás bez milosti vyburcuje ze spánku a probudí vás jinak, než byste chtěla.
„Dochází k mechanickému chování, kdy se cítíte jako kolečko ve stroji.“
