Zdena Prokopová - Spoluzakladatelka o.s ROSA - centra pro týrané a osamělé ženy. Věnuje se domácímu násilí již 18 let. Je vyškolena v zahraničí.
"Ano, je dobré si všímat některých signálů už na začátku vztahu, například omezování, aby se žena nelíčila, neměla kamarádky, shazování, vulgární slova... Někdy je dobré navštívit původní rodinu nastávajícího. Rozhodně netolerovat žádné násilí," poradila on-line socioložka Zdena Prokopová.
Tyran je posedlý hledáním chyb a nedostatků u ženy, na níž si také často léčí své komplexy. Násilník buď svou partnerku fyzicky napadne, případně jí takovým útokem vyhrožuje, nebo ji sexuálně zneužije, shodují se odborníci.
Někteří muži zase vyvíjejí na svou partnerku neustálý psychický tlak. Snaží se ji izolovat od rodiny a přátel, ponižují ji a zastrašují, odmítají jí poskytnout peníze na chod domácnosti.
Na domácí násilí jste se ptali Zdeny Prokopové ZDE |
Oběti takového teroru žijí většinou v neustálém strachu z příchodu svého partnera domů. Za jeho přítomnosti jsou ostražité, aby nevyvolaly jeho nevraživost, vztek či výbuch zuřivosti.
V takovém svazku žena nikdy nepřestane být obětí, přitom brutalita a počet útoků se obvykle stupňují. Proto by se měly týrané ženy včas obrátit na policii, doložená lékařská zpráva o napadení přitom bývá důležitou součástí vyšetřovacího spisu.
Spisovatelka Simona Monyová nebyla první a nejspíš ani poslední obětí týrání ze strany partnera. Se svou zkušeností se veřejnosti svěřila svého času například i zpěvačka Eva Hurychová, pistolí v ruce se po letech utrpení nakonec tyranovi postavila Kamila Velikovská, svým životem za manželství s takovým mužem zaplatila Irena Neffová, své o soužití svých rodičů ví zpěvačka Monika Absolonová, o domácím násilí se nedávno odvážila promluvit i herečka Miroslava Součková
Vaše příběhy z naší poradny
A domácí násilí je stále bohužel mezi námi, jak se dozvídáme dnes a denně z příběhů, s nimiž se svěřujete v poradně Zdeně Prokopové, spoluzakladatelce občanského sdružení Rosa, které pomáhá týraným a osamělým ženám.
"Můj přítel, s kterým žiji už dva roky, mi nadává, když je naštvaný, nesmím před ním ani chroupat brambůrky ani salát, nesmím přepínat kanály a mluvit, když večeří, jinak mi začne sprostě nadávat. Nadává i že třeba moc dupu," napsala do poradny čtenářka Daniela.
"Ale jindy je zase úplně miloučkej a koupí mi květiny... Přijde mi, že nesmím nic a on všechno, vždycky mi vysvětlí, proč je to všechno moje chyba, že když budu dělat to, co mám, bude klid a nebude mít žádný problém. Je to v pořádku? Bojím se i odejít, jindy řve, že mě vyhodí, ale umí říct i promiň."
Čtenářka Markéta je sice v rozvodovém řízení, ale má strach, že se bude muset s tyranem "dělit" o syna. Do poradny napsala: "Čekala jsem na něj, vrátil se domů až o půl sedmé ráno, přišel do bytu a začal mě fackovat, tahat za vlasy, vyhrožoval, že mě zabije, že je mu jedno, že jsem těhotná v devátém měsíci. Podařilo se mi utéct k rodičům... Druhý den jsem porodila naštěstí zdravého syna."
Také čtenářka Andrea píše zoufale o pomoc. "Nakonec jsem dělala prostituci a vydělávala mu peníze na jeho život. Pokusila jsem se o sebevraždu. V nemocnici mi psycholog poradil, ať jdu okamžitě po propuštění na policii. Tam mě po výslechu poslali na kriminálku a po třech měsících od udání mi přišel dopis, že se nikdo případem zabývat nebude. Po třech letech stále trpím depresemi a nedokážu normálně žít. Už nevím, na koho se obrátit, zdá se mi, jako bych byla na světě úplně sama..."
