Člověku je jich až líto, když časně ráno vidí v tramvaji malé hokejisty, jak si to s objemnou bagáží šinou na trénink někam až na druhý konec města. A málem proklíná jejich ctižádostivé rodiče, kteří jim tuhle řeholi naordinovali. Někdy to bývá ale nouzová varianta. Rodiče prostě jen chtěli, aby se z jejich potomka nestal otesánek a nemotora, a jiná nabídka nebyla. Že by si chlapec rád jen tak začutal s míčem? Nebo si s pukem na ledě hrál jen jednou týdně? Má smůlu, a to zejména ve větších městech.
Nejvíce "frčí" florbal a street dance
Dobré je podívat se na nabídku v různých centrech volného času anebo v kroužcích, které fungují při základních školách. Například Dům UM v Hostivaři, který nabízí pohybové aktivity zájemcům z Prahy 10, 15 a 22, provozuje bezmála padesát sportovních kroužků. A nejde o žádný odrazový můstek ke sportovní kariéře.
K mání jsou sportovní hry, cvičení na nářadí, různé sporty v přírodě a pro děvčata třeba aerobic. A rodiče to navíc finančně nezruinuje. Sportování jednou týdně přijde na sedm set až tisíc korun za rok.
| Sedm hodin týdně by děti správně měly věnovat sportu. |
"Děti se otrkají, poznají, k čemu se asi tak nejvíc hodí a co je baví. Největší zájem je už pár let o florbal. Na poptávku reagujeme operativně. Když je zájem, klidně nějaký kroužek přidáme. Nově jsme teď zřídili i lehkou atletiku pro děti od osmi do deseti let. Samosebou se hledají i talenty, ale kdo chce, chodí jen jednou v týdnu," popisuje ředitel Domu UM Roman Urbanec.
V brněnském Sportcentru na Lesné, které spadá pod Centrum volného času Lužánky, to mají tak půl napůl. Zhruba stejná část ze stovky kroužků je určena zájemcům o rekreační sport, zbývající dává možnost těm, co chtějí závodit. Volnému času vévodí různé sportovní a pohybové hry, roste i zájem o dětský golf. "Hodně teď frčí také street dance, například hip hop. Mezi závodníky máme zase výborné lyžaře nebo kanoisty," podotýká šéf Sportcentra Pavel Hradský.
Když se Miloš Lustig z Prahy, otec čtyř dětí, rozhlížel po sportovních aktivitách pro kluky, šlo mu hlavně o to, aby se nechytili špatné party. A nesklouzli třeba k drogám. Jeho nejmladší, nyní šestnáctiletý syn zakotvil po různých peripetiích u florbalu.
"Je to dostupnější a levnější alternativa hokeje – bez ledu. Náš David hraje za Sokol Královské Vinohrady jako dorostenec a baví ho to," popisuje otec.
Má s čím srovnávat. Jeho syn hrál léta hokej, nejprve ve Slavii, odtud přešel na Zbraslav a pak do soukromého hokejového klubu Taurus. Ve čtyři ráno vstával na tréninky, každý víkend se jezdilo na zápasy. "Kluk dělal gólmana a jedna hokejová sezona nás přišla nejmíň na 60 tisíc – příspěvky, výstroj, cestování na zápasy. To florbal stojí desetkrát míň. Tréninky tam mají taky perné, ale neženou to tak na doraz," pochvaluje si Miloš Lustig.
Výkonnostní sport přesto hájí. Podle něj děti naučí systematické práci, taky si uvědomí, že nic není zadarmo. Nicméně podle něj zvlášť u finančně náročnějších sportů hrají peníze velkou roli – některé rodiny to zvládají horko těžko. A citlivější děti často přicházejí o iluze, že u sportu jde hlavně o talent a ochotu na sobě pracovat.
| Pohyb by se měl stát součástí volného času celé rodiny, i té, kde převažují kavárenské typy. |
Jednostranná aktivita dětem neprospívá
"Lékařka nám doporučila, abychom našli pro našeho hyperaktivního syna nějakou pořádnou fyzickou námahu. Už ve třech letech jsme ho tedy přihlásili do hokejové přípravky v Praze – Letňanech. Jenže nastal dril, ranní vstávání, časté tréninky i zabité víkendy, což nám nevyhovovalo," popisuje pětatřicetiletá Andrea z Prahy.
Když se rodina přestěhovala do Prahy 10, rozhlíželi se po možnostech rekreačního sportu pro děti stejně marně. Z bezradnosti dali syna do fotbalového oddílu v Měcholupech, ale tím spadli z bláta do louže. Tak velké zatížení si rodiče pro syna nepředstavovali. Volba padla na rokenrol.
"Tanec kluka docela chytl, ale s vytížením to nebylo o moc jiné. Třikrát týdně tréninky, vystoupení zadarmo, cesty na soustředění. Přesto u rokenrolu syn vydržel čtyři roky. Teď v devíti letech má kvůli sportu zdravotní potíže a momentálně dokonce chodí o berlích. Paní doktorka nám řekla, že se mu uvolnila žebra, protože neměl dost zpevněné břicho. Že jednostranné zatížení dětem ubližuje. V době, kdy se vytahují, potřebují procvičovat všechny svalové skupiny," popisuje svoji zkušenost Andrea.
Při pátrání po sportovním kroužku pro šestiletou dceru už měla větší štěstí. V Hostivaři při tenisovém klubu Duda zřídili školičku pro děti od čtyř let. Pravda, i tam mají políčeno na talenty s příslibem zářivé budoucnosti, ale pokud někdo chce, klidně může na kurt chodit jednou týdně a běhat s raketou jen tak pro vlastní potěšení.
"Vyhlásili jsme to jako kroužek a zájem byl velký. Teď máme asi padesát dětí, které trénujeme v malých skupinkách, a zátěž je podle přání," vysvětluje vedoucí tenisové školy Lenka Martínková.
Takové příležitosti ovšem aby rodič pohledal. Sportovní kluby a tělovýchovné jednoty jsou nastaveny na výkon. Trenéry zajímají jen budoucí závodníci.
Hledejte dobrého trenéra
Pokud vaše rodina sportem žije a jsou předpoklady, že i děti budou mít pohybové nadání, stačí jen vybrat ten pravý sport a kvalitní oddíl, kde trenéři myslí i na doplňkové aktivity.
Podle lékařů je důležité zejména během růstu zatěžovat tělo symetricky. Člověk se vytahuje zhruba do svých 18 let – teprve pak se růstové štěrbiny uzavírají.
"Nelze říct, že výkonnostní sport je pro dítě nevhodný. Určitý problém bych měl snad jen s moderní a sportovní gymnastikou. Všichni vrcholoví sportovci začínají v dětském věku. Dítě ale patří do rukou profesionálního trenéra, který optimálně stanoví odpovídající zátěž. Velmi často bohužel vidíme, že rodiče chtějí mít z potomků šampiony už v útlém věku a pak je spíš zničí," míní Petr Gál, přednosta dětské chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Brno a současně sportovní lékař fotbalistů FC Brno. Podle něj je jednostranné zatížení, například pravé strany u tenisu, žádoucí kompenzovat doplňkovými sporty, například plaváním.
Rodiče dětí, které se výkonnostnímu sportu věnují, ale musí počítat s tím, že potomkovi bude pravděpodobně scházet čas na jiné zájmy. A možná u něj zůstane neobjeven nějaký jiný a výraznější talent.
Co když vaše dítě žádný sport nebaví?
Ne všechny děti k pohybu spontánně inklinují. "Moje dcera je odmalička spíš intelektuálka a sport ji vůbec nebere. Nicméně jsem chtěla, aby se během týdne pravidelně hýbala. Tak jsme spolu probraly, co by ji aspoň trochu bavilo, a už rok chodí pravidelně plavat," říká pětatřicetiletá Monika Nová.
U těch dětí, které si nelibují v žádném ze sportů, o nichž kamarádi mluví, se vyplatí porozhlédnout se i po těch méně známých disciplínách. Často nebývají tolik zaměřené na výkon a svou jinakostí můžou podobné typy zaujmout. Pohyb by se měl nicméně stát součástí volného času celé rodiny, i té, kde převažují kavárenské typy. Nemusíte se zrovna účastnit maratonů, stačí naplánovat si výlet na kole, na dovolenou přibalit frisbee nebo společně vyrazit do bazénu.
"Tělesná aktivita působí blahodárně na celý organismus. Zvyšuje výkonnost i obranyschopnost organismu a brání obezitě. Tělo je odolnější vůči různým nemocem," připomíná přednosta druhé interní kliniky Fakultní nemocnice Brno Zdeněk Doležal.
Poslední výzkumy ukazují, že čím jsou děti fyzicky aktivnější, tím mají lepší hodnoty cukru a cholesterolu v krvi. Vyladí se i jejich krevní tlak. S pohybem a dobrou kondicí naše ratolesti zkrátka prožijí kvalitnější a zdravější život.
Kdy začít a s čímPro předškoláky je ideální cvičení s pomůckami a různé hry. Podporuje to koordinaci, sílu, rychlost a pohyblivost, méně už výdrž. Ve čtyřech a pěti letech je možné začít se sjezdovým lyžováním nebo snowboardingem. Děti se učí koordinaci a udržení rovnováhy. V tomto věku je také dobré začít s plaváním, které podporuje výdrž, ale zanedbává koordinaci (žádoucí je doplnit například cvičením, míčovými hrami). Na začátku základní školy je pro děti skvělá lehká atletika (běh, skákání, házení). Podporuje sílu, výdrž, rychlost, pohyblivost a koordinaci. Lze ji provozovat téměř všude a v každém věku, je základem ostatních sportů. Výdrž získá dítě také jízdou na kole i obyčejnou chůzí. Kolektivní hry jako míčové sporty naučí děti práci v týmu. Trénují koordinaci, rychlost, výdrž. Fotbal je vhodný i pro malé děti, třeba předškoláky. Házenou a košíkovou zvládnou školáci, hokej i prvňáčci. S volejbalem je vhodné začít zhruba od 10 let. U kolektivních her je ovšem relativně vysoké riziko úrazu. Tenis, stolní tenis a badminton mají nároky na koordinaci a rychlost, jsou poněkud pohybově jednostranné, proto se hodí až pro starší děti. Populární in-line bruslení skýtá rozmanité pohybové možnosti, ale nezdravě zatěžuje kolenní klouby. Dětem chybí potřebná svalová síla k udržení kolen ve správné poloze. Bojové sporty (judo, karate, šerm, box) předpokládají už jisté ovládání těla i mysli. Trénink začíná obvykle od 8 let. Upevňuje koordinaci, rychlost, v rozdílné míře sílu a pohyblivost. |
