Podnikatelka a bývalá ředitelka České Miss Michaela Maláčová má čtyři děti a při svém posledním těhotenství přiznala, že tento stav ji nijak nezatěžuje, ba naopak – cítí se lépe než „netěhotná“. „Z porodu strach nemám, ale na co se netěším, je těch dalších pár týdnů. Všichni řeší porod, ale že šestinedělí bude to nejtěžší období, jak fyzicky, tak psychicky, na to mě nikdo neupozornil,“ přiznala několikanásobná matka v rozhovoru pro magazín Ona Dnes.
Pravda je, že zatímco o těhotenství a porodu si na internetu přečtete nepřeberné a rozmanité množství informací, šestinedělí jako by neexistovalo. A tak může být nejedna matka zaskočená náporem hormonů a dosud nepoznaným strachem a nejistotou, psychickým vypětím i stavy vyčerpání.
Jak být brzy po porodu zase fit |
„Ještě v porodnici jsem byla omámená nadšením z miminka a z toho, že všechno dobře dopadlo a já bez problémů kojím. Pak nás pustili domů a já jsem se po dvou hodinách rozplakala, protože na mě dolehlo, že teď už jsme na všechno sami a že to budu muset zvládnout, i když sotva stojím na nohou. A tak jsem brečela a brečela,“ vzpomíná Ilona na první dny šestinedělí. Plakala pak ještě mockrát. Vyčerpáním a zoufalstvím z toho, že dítě dokáže celou noc bdít, ačkoliv všude píšou, že prospí dvacet hodin denně. Doléhaly na ni pocity zodpovědnosti, že teď už se bude starat navždy.
„A taky mnou zmítaly neskutečné změny nálad. Jednou bych to nádherné miminko samou láskou snědla, a za hodinu už bych ho někomu věnovala a vrátila se k původnímu životu v původním těle. Takhle to se mnou mlátilo ode zdi ke zdi asi tři týdny a pak se najednou všechno zlomilo. V tu ránu bylo líp,“ vypráví matka desetiměsíční Valerie.
Ta, která leží v koutě a odpočívá
Psycholožka Eliška Bachová podobné pocity považuje za normální a zdůrazňuje, že šestinedělí je náročná doba, kdy je přirozené cítit se vyčerpaná. „Pro šestinedělku se kdysi používalo označení kútnica – ta, která ležela v posteli v koutě, tam odpočívala a pečovalo se o ni. Myslím, že na to by měla mít právo každá matka a především dítě, pro něž je v šestinedělí nejdůležitější tělesný i čichový kontakt s matkou, ideálně kůže na kůži, což podporuje vzájemný vztah i samotnou produkci mléka. Žena k dítěti nemusí vstávat při každém zaplakání, protože už u něj je,“ říká psycholožka.
Jak zvládnout šestinedělí?Šestinedělí je náročné. Své o tom vědí i čerstvé maminky na eMimino.cz. |
Matka tak udělá nejlíp, když nejvíc času stráví s miminkem a bude odpočívat, jakmile dítě usne. Že vás hryže špatné svědomí, protože kolem je spousta práce? Zastane ji partner a udělá to rád. Jen je třeba ho na toto období připravit a dopředu říct, co se od něj očekává, a zajistit si další pomocníky v podobě rodičů, sourozenců, starších dětí.
Že to vnímáte jinak a cítíte se natolik dobře, že byste mohla hned po příchodu z porodnice vygruntovat byt a přesadit pár stromků na zahradě? Je to možné, poporodní rekonvalescence je individuální, přesto buďte opatrná. Organismus je vyčerpaný po devíti měsících těhotenství a porodu, ačkoliv to třeba nedává znát. „Já jsem měla v šestinedělí energie na rozdávání. Téměř jsem nespala, pořád uklízela, o miminko se starala sama. Vyčerpání mě dostihlo po třech měsících, kdy jsem skoro nemohla vstát z postele,“ varuje Martina, která porodila před dvěma lety.
Přízrak dokonalé matky
Co vám ulehčí život
|
Ještě horší je, když máte potřebu si odpočinout, ale neuděláte to, protože je nutné všechno zvládnout na jedničku: být dokonalá matka, ale také hospodyně a manželka. Věnujete se miminku a ve chvilkách volna luxujete, žehlíte partnerovy košile, vaříte, a když vám konečně někdo vezme kočárek ven, letíte ke kadeřnici, protože k tomu všemu musíte dobře vypadat.
„Úkol stát se rodičem je obrovský. Z internetu se na nás sypou seznamy, co je potřeba mít ve výbavičce, jaký má mít kojenec režim, co je potřeba s ním absolvovat, a k tomu všemu by žena měla plnit jakousi estetickou funkci a být vždy plná vášně a energie dle příkladu nejrůznějších modelek a hereček,“ podotýká Eliška Bachová.
Říct takové ženě, ať se na všechno vykašle a soustředí se na důležité věci, nemá smysl. Musí na to přijít sama. Jako motivace funguje, když se obklopíte lidmi, kteří mají zkušenosti a především nadhled. Ten se buduje úměrně s počtem dětí.
„Jednou jsem se bavila s matkou pěti dětí a ta mi řekla: „... a u pátého jsem došla k nákupnímu seznamu čítajícímu plíny, ponožky, šátek, slunečnicový olej, tři overaly, ručník a čípky. Kde můžu ty předchozí čtyři reklamovat?“ Zkušené matky vědí, že novorozenec potřebuje především mléko a tělesný kontakt.
Není důležité, jestli má jeho body barvu příslušející jeho pohlaví, dokonce ani to, jestli bylo vyžehlené a bez zapraného fleku. Důležité je, abyste měla doma spokojené dítě. Jedině tak z něj vyroste na těle i duchu zdravý člověk.
Když si tohle uvědomíte, ohromně se vám uleví. Budete mít víc času vnímat potřeby miminka, které bude klidnější. A když je klidné ono, bývá jeho matka odpočinutá a v psychické pohodě. Jedině v takové chvíli pak může být spokojená sama se sebou bez toho, že plní nějaké společenské normy.
Mateřství jako přirozená činnost? Blbost!
Americká blogerka Jill Smoklerová má tři děti, o svém mateřství napsala dvě knihy a zavzpomínala v nich na dny a týdny bezprostředně po porodu. Tehdy si uvědomila, že když s manželem kupovali psa, museli chovatelům prokázat, že se dokážou o zvíře postarat, a dostali spoustu rad na téma, jak ho krmit, vychovávat, jak mu vytvořit zázemí. A pak si jednoho dne přinesli z porodnice potomka, ale návod k němu chyběl.
„Dítě se narodí a od vás se tak nějak očekává, že budete přesně vědět, co je pro něj nejlepší. Jako by se mateřská intuice spustila společně s mlékem. A víte co? To je naprostá blbost. Při odjezdu z porodnice jsem si připadala zhruba tak přirozeně, jako bych měla bez přípravy pilotovat raketu na Mars. Vzpomínám, jak moje kamarádka prohlásila, že dětský pláč je způsob komunikace, a když se budu snažit, brzy mu porozumím. Má moje maličká hlad? Nebo je jí horko? Zima? Je počuraná? Já očividně miminkovštinu nikdy neovládala, protože mi všechny její zvukové projevy připadaly úplně stejné: jako pláč nemluvněte,“ píše Jill Smoklerová.
Přirozeně se prý necítila ani u druhého a třetího dítěte. Úzkost a obavy prožívala vždy, což je přirozené – k šestinedělí takové pocity patří. Pokud ovšem přetrvávají nebo jsou nesnesitelné, může jít o tzv. laktační psychózu. Jak odlišit neškodné poporodní blues a depresi, kterou je nutné léčit? Podle psycholožky Elišky Bachové se za normální průběh považují stavy únavy a strachu o zdraví dítěte, o dostatek mléka a emocionální nestabilita, kdy jste podrážděná a plačtivá. Při silných negativních emocích a pocitech cizosti dítěte, k nimž se mohou přidat i halucinace, je třeba zbystřit, ačkoliv se pořád ještě nemusí jednat o depresi. Pokud si žena není jistá a nechce se obrátit rovnou na psychologa, může zavolat laktační poradkyni. Ta sice nemívá psychologické vzdělání, ale umí rozpoznat problém.
Poporodní deprese postihují každou desátou ženu, takže je velká pravděpodobnost, že se vám tyto stavy vyhnou. Je však dobré připravit se také na „normální“ průběh šestinedělí, i ten vás může zaskočit. Nejlepší, co můžete pro svůj klid udělat, je obrátit se na kamarádku, která už děti má a ve vztahu k nim nevykazuje žádné známky hysterie. Zkušená a rozumná máma vás během pár návštěv přesvědčí, že vašemu dítěti jen tak něco neublíží. A vy už vůbec ne. Věřte, je to velká úleva mít takovou podporu v záloze. Díky ní vás první dny s miminkem určitě nevykolejí.
Co zařídit po návratu z porodniceAž vás pustí s miminkem domů, nebudete hýřit energií a chutí pustit se do zařizování, ale pár věcí udělat musíte. Většinu naštěstí vyřídíte z domova nebo to může udělat otec dítěte. NÁVŠTĚVA DĚTSKÉHO LÉKAŘE: Pediatra si vyberte už v těhotenství. Ověřte si, že přijímá nové pacienty, a domluvte si postup po narození dítěte. Většinou to chodí tak, že lékař na první prohlídku přijede k vám domů. |
