Jak přežít nástup potomka do školky. Hlavně neslibujte dárky

Scéna jako z horroru: Dítě řve, jako když ho na nože berou. Slzy stříkají metr daleko, nudle tečou po bradě a dcerka nebo syn vám visí na noze, křečovitě svírá prstíky a odmítá se pustit. "Mamííí, nechoď pryč, já tady nechci zůstat! Já chci domůůůů!”

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Ne vždycky je scénář ranního předávání dítka paní učitelce takhle dramatický, ale co si budeme povídat - odpoutat se od mámy, se kterou trávilo poslední tři roky naprostou většinu svého času, není pro dítě nijak snadné. A to, jak se mu podaří do nového prostředí zapadnout, zdaleka nezáleží jenom na něm. My rodiče mu v tom můžeme hodně pomoci. A to už dávno předtím, než poprvé vyrazíme ruku v ruce směr mateřská školka s bačkůrkami a náhradním oblečením v pytlíčku...

Pozitivní motivace

"Nejdůležitější je vybudovat u dítěte chuť a nadšení. Do školky by se mělo hlavně těšit," doporučuje dětská psycholožka Alena Vávrová. Využijte proto poslední týdny před nástupem do školky k tomu, že si budete s dcerou nebo synem o školce povídat. Vyprávějte si o tom, jaké tam budou krásné nové hračky, že si tam bude hrát s dětmi, že na školkové zahradě je ještě lepší hřiště než v parku za domem....

A naopak se velkým obloukem vyhněte strašení a výhrůžkám typu: "Počkej, ve školce si tě paní učitelka srovná, tam takhle zlobit nebudeš!" nebo "Jó ve školce, tam se musí dojídat, to uvidíš!" Školka není úschovna zavazadel nebo polepšovna, a tak by nástup do ní mělo dítě vnímat jako něco radostného a pozitivního, trochu jako za odměnu. "Už jsi velký kluk, tak už můžeš chodit do školky a celý den si tam hrát s dětmi."

Neseďte doma

Ve výhodě jsou samozřejmě ty děti, které už mají nějakou zkušenost s pobytem mimo rodinu – navštěvovaly třeba krátkodobé soukromou školku nebo si vyzkoušely péči slečny na hlídání či tety z dětského koutku. Ty už vědí, že i bez mámy se dá užít spousta legrace, a že až si pěkně pohrají, rodiče si pro ně zase přijdou a odvedou si je domů. Pokud ještě do konce prázdnin stihnete něco podobného zorganizovat, tak směle do toho. Můžete také vyrazit do mateřského centra nebo na nějakou akci pro děti, která se koná ve vašem okolí.

Poradna

Máte problémy s výchovou dětí? Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou ZDE.

Každý kontakt s vrstevníky je pro dítko, které brzy nastupuje do školky, výbornou zkušeností a tréninkem, který za pár týdnů jako když najde. Jestli bydlíte v domě se zahradou, můžete také uspořádat seznamovací předškolkovou párty, na kterou pozvete děti z okolí. Zkuste se také spřátelit s některou maminkou budoucího spolužáka a vídat se i s dětmi ve volném čase. "Vytvoříte tak most mezi školkou a okolním světem, což je pro dítě hodně důležité," připomíná dětská psycholožka.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti...

Pro váš klid i pro potomkův spokojený start ve školce je dobré, když pro něj bude většina činností starou známou vestou. Jak známo, děti milují rituály, a tak nespoléhejte na improvizaci a trénujte všechno, co se dá. Kromě samozřejmých věcí, jako je oblékání, obouvání, smrkání nebo samostatné chození na záchod, můžete dopředu nacvičit i rituál loučení, který bývá koneckonců tím nejpalčivějším místem počátků školkové docházky.

Sestavte si jednoduchý scénář a toho se držte vždy, i když třeba necháváte na chvíli dítko na hlídání u babičky. Pusinka, nějaké smluvené heslo, zamávání a jde se. Žádné vracení, žádné srdceryvné scény nebo otázky, jestli se dítěti nebude stýskat. Když budete brát celou situaci v pohodě a s klidem vy, bude ji tak vnímat i dcera nebo syn.

A naopak. Dokonce i když dojde na slzičky nebo roztřesenou bradičku, nepodléhejte panice a odejděte středem. Ten, kdo má dítko na starosti, situaci jistě velmi dobře zvládne, ať už je to babička nebo později paní učitelka ve školce. Nakonec, je to profesionálka a buďte si jisti, že takových scének ve své dosavadní praxi zažila už dost.

Když přijde den D

Než se vydáte poprvé do školky, nařiďte si budíka raději o trochu dřív, ať máte na všechno čas a nevypravujete se z domova ve stresu a ve spěchu. Dovolte dítku vzít si s sebou oblíbenou hračku, kterou se rádo pochlubí novým kamarádům. Dejte mu s sebou pohodlné oblečení na hraní, aby se v cizím prostředí cítilo co nejlépe.

Při loučení ve školce aplikujte nacvičený rituál loučení a pokud cítíte nějaké obavy (a kdo by je v tento den necítil?), tak je zkuste skrývat s dovedností apačského náčelníka. Dítě potřebuje vidět, že jste v pohodě. Když se sama klepete jako drahý pes, protože máte strach, že se tam vašemu "miminku” nebude líbit, že na něj budou zlí nebo že něco nezvládne, zvyšujete tím pravděpodobnost nezdaru. Dítě vaše strachy vycítí a bude se bát taky.

vychytávky 21. století

Některé soukromé školky nabízejí starostlivým a tak trochu vyděšeným rodičům nadstandartní služby, jako je zasílání MMS, ze které je patrné, že dítko, které ráno hystericky vřískalo, už nepláče a vesele si hraje s kamarády.

Jiné dokonce poskytují zaheslovaný přístup na webkamery, které snímají, co se ve školce děje a co zrovna dětičky podnikají. Rodiče se tak mohou kdykoli z práce přesvědčit, že je jejich potomek v pořádku a že se mu ve školce líbí.

Je vhodné snížit emocionální napětí na minimum, a tak pokud se na to necítíte, zkuste poprosit racionálnějšího tatínka, aby první dny do školky doprovázel potomka on. Za prvé se vyhnete tomu, že vás srdceryvné loučení rozpláče dřív než vaše dítko. A za druhé bude možná pro prcka snazší se rozloučit s tátou než s mámou, s níž ho ještě stále spojují imaginární zbytky pupeční šňůry.

Slova je třeba vážit

Pokud vaše dítě není z těch, které se ve školce cítí jako doma a po rodičích až do odpoledne ani nevzdechne, budete se muset alespoň v prvních měsících obrnit trpělivostí. Pravděpodobně na vás bude zkoušet cokoli z dětského repertoáru od pláče, přes vztek až po bolavé bříško.

"Nemanipulujte, ale ani se nenechte vydírat," doporučuje psycholožka Alena Vávrová. Samozřejmě buďte v kontaktu s paní učitelkou, s dítětem si povídejte o tom, jaké to ve školce je a co se mu tam líbí nebo nelíbí. Nepropadejte ale panice, když ráno tisíckrát zopakuje, že do té hrozné školky už nikdy nepůjde. I vám se někdy do práce nechce, ale celkově vzato vám tam nikdo nic špatného nedělá...

"Rozhodně dítěti neslibujte, že dostane dárek, když nebude plakat a ve školce to vydrží," varuje ředitelka soukromé Školičky Čertův vršek v Praze 8 Markéta Hlavicová. "Tím jen v dítěti podporujete představu, že školka je něco zlého, co musí přežít a bude za to odměněno. Navnaďte je raději něčím jako: Je tam velká legrace a spousta dětí. Je to takové velké hřiště pod střechou."

Chce to čas

Také pokud se dítě nebude zpočátku ve školce chovat tak, jak bychom si přáli (a ono asi nebude a leccos se mu hnedka nepovede), neměli bychom je za to ztrapňovat, ponižovat nebo trestat. "Naopak hledejme, co se povedlo, a to oceňujme," radí Alena Vávrová. Každé dítě potřebuje jinak dlouhou dobu na adaptaci v novém prostředí a my rodiče bychom to měli respektovat.

Některé školky, především ty soukromé, proto nabízejí dětem a rodičům tzv. adaptační program, který trvá několik dní až týdnů a který pomůže zejména dětem, jež mají problém s odloučením, lépe si zvyknout na nové prostředí a nepřítomnost maminky. Ve zvláště vyhraněných případech, zejména když se dítě ani po čase nezapojí do kolektivu, když se pláč počítá na hodiny a když se psychické obtíže promítnou i do fyzického zdraví, není vůbec od věci kontaktovat dětského psychologa a spolu s ním hledat řešení.

5 vět, které by rodiče neměli nikdy říkat:

* Když to tu vydržíš a nebudeš plakat, přinesu ti nějaký dárek.

* Mně se ve školce taky nikdy moc nelíbilo, ale přežila jsem to.

* Počkej, ve školce, tam už tě paní učitelka srovná!

* Ty jsi ale nešika, když jsi se ve školce počůral. To jiné děti jsou šikovnější.

* Do školky se prostě chodit musí. Já taky musím chodit do práce.